Orientovaný kostel je situován u hrany komunikace na úzké stavební parcele vymezené ostře zaříznutým údolím na nerovném terénu vyrovnávaným mírně zešikmeným soklem s profilovanou horní římsou. Jde o jednolodní kostel s neodsazeným, nepravidelně polygonálně zakončeným presbytářem. Západní průčelí kostela se přimyká k objektu bývalého špitálu (dnes obytného domu čp. 125, s nímž tvoří jednotný stavební celek). Je postaven z lomového omítaného zdiva opatřeného novodobým monochromním světle okrovým nátěrem. Obvodový plášť kostela vyrůstající z lehce předstupujícího soklu je hladký, po jižní straně členěný jednou odstupňovanými opěráky vyrůstajícími ze zešikmených podstavců, které jsou ukončené zešikmenými stříškami prolomenými v čele trojúhelnými štítky lemovanými plasticky profilovanou římsou.
Jižní průčelí je mezi opěráky členěno jednou okenní osou s vysokým ostře hrotitým okenním otvorem se zešikmeným parapetem a hlubokými, oboustranně rozevřenými špaletami s oboustranně vyžlabeným kameným prutem po obvodu a uprostřed s ukončením oblými jeptiškami, prostor záklenků vyplňují individuálně koncipované kruhové kružby; v první ose od západu prázdná, ve druhé s trojlistem, ve třetí s dvojicí rotujících jeptiškových plaménků, ve čtvrté jeptiškou a v páté čtyřlistem. Po severovýchodní závěru je slepý zkrácený hrotitý otvor členěný shodně s ostatními okny s kružbou vyplněnou čtyřlistem. Pod zkrácený okenní otvor v první levé ose je situován portál hlavního vstupu.
Portál s hlubokými široce rozevřenými špaletami vyrůstá z hladkých dvakrát prolomených stojek, z nichž vyrůstá profilace mírně hrotitého záklenku s profilací vytvořenou střídáním výžlabků a prutů. Do vstupního otvoru jsou vsazeny dvoukřídlé svlakové dveře s čelní stranou z diagonálně kladených, kovanými hřeby přibíjených fošen s eklektickým štítkem s klikou a tepanou pozdně barokní, mřížkovým a rokajovým dekorem zdobenou přítuhou s tordovanou rukojetí. Přístup k portálu umožňuje vysoká podesta s jednoramenným, z boku přiloženým přístupovým schodištěm, jehož zábradlí tvoří pískovcové sloupky a torza kružbových výplní (další torza kružeb uložena v interiéru).
Kostel kryje sedlová střecha s valbovým u končením nad závěrem presbytáře, krytá eternitovými čtvercovými šablonami; hřeben střechy je orientován od západu k východu. Kostel charakterizuje síňové trojlodí se dvěma štíhlými věžemi v západním průčelí, jenž jsou ve spodní části hranolové a nad průčelím osmiboké. Na východě na trojlodí navazuje vysoký chór katedrálního typu. Na jižní straně vystupuje z hmoty lodi pětiboce uzavřená kaple P. Marie, na severní straně je k chóru přisazena obdélná sakristie s klenotnicí v patře, přístupnou šnekovým schodištěm situovaným na západní straně sakristie.
Západní průčelí je hladké, prolomené raně gotickým portálem se zbytky plastické výzdoby. Nad portálem je umístěné rozetové okno a trojúhelníkový štít. Samotným restaurátorským zásahům předcházely zjišťovací sondy. Na požadavky orgánu památkové péče se dělaly petrologické průzkumy, během nichž byly odebrány vzorky stavebního materiálu z kostela sv. Bartoloměje. Během sond bylo zjištěno narušení kamene vnějšího pláště, u zdobných kamenných prvků docházelo ke ztrátě modelace.
Vliv na korozi hornin měly především dešťové srážky obsahující směs popílku a naftových derivátů, problémem byla i vegetace ve formě mechů a lišejníků. Závady byly shledány v nedostatečném udržování odvodňovacího systému střechy. V oblastech srážkového stínu se na několika místech vytvořila vrstva sádrovcové krusty. Na degradaci měl vliv i samotný výběr stavebního materiálu, čímž se stal v gotickém období pískovec pražského typu a vápenný pískovec z kutnohorské oblasti. Na konci 19. století, kdy došlo k neogotické přestavbě se jednalo o typ hořického pískovce z oblasti Podhorního Újezdu.
Restaurátorské práce byly zaměřeny převážně na konsolidaci kamene. V případě rozsáhlejších poškození bylo přistoupeno k rekonstrukčním postupům. V interiéru kostela se nejvážnějším poškozením ukázaly statické poruchy na obloucích propojující presbyterium se závěrečnými kaplemi. Odborníci zaznamenali na obloucích značné praskliny, tento stav proto musel být odstraněn.
Rozsáhlé problémy interiéru měla na svědomí všudypřítomná vlhkost způsobená zatékáním. Na zdivu byly patrné mapy a místy vyplavené spárování. Malby a omítky v klenebních kaplích se vlivem vlhkosti uvolňovaly a práškovatěly, také dřevěná architektura barokních oltářů byla částečně poškozena hnilobou. Dochází k celkovému rozklížení dřevěné konstrukce, která musela být zpevněna a částečně nahrazena kopiemi. Vlivem vlhkosti došlo též k rozsáhlé degradaci dveří vedoucích na točité schodiště. Dveře byly nahrazeny kopií.
Rozsáhlého restaurování se dostalo vitrážím chrámu. Vedle restaurování samotných plastik a obrazů oltářů sv. Kalvárie, sv. Barbory a sv. Floriána, se práce týkaly i obnovy zlatých a stříbrných prvků oltářů. Součástí prací byla revize a instalace hromosvodů i montáž veškerého lešení. Všechny práce provedené pod vedením společnosti GEMA ART GROUP a.s. Restaurování zahrnovalo obnovu vitráží s kobercovými vzory, malované vitráže s figurálními a ornamentálními motivy v prostorách presbytáře. Dále byla provedena obnova vitráží, tzv. bucen v kopuli schodiště kostela. Vitráže pocházejí převážně z 19. století a z osmdesátých let 20. Čiré i malované vitráže byly značně znečištěné, povrch skla zvlněný vlivem povětrnostních podmínek. Často byla zaznamenána prasklá či vypadaná skla. Sklářský tmel byl v některých místech popraskaný nebo dokonce vypadaný. Také vazby z olova částečně popraskaly. Závažným problémem bylo narušení ostění oken a ostění růžice, která se místy bortila, což mělo za následek další poškození vitráží. V dobrém stavu se nacházely malované vitráže. Před zahájením samotného restaurování byla provedena pečlivá fotodokumentace, následovala demontáž vitráží a vlastní práce. Skla se nejprve očistila od vrstvy prachu. Poškozené části se nahradily přesnými kopiemi. Tyto kopie byly vytvořeny dle původní technologie.
Opěrný systém kostela sv. Bartoloměje se skládá z mohutného pilíře a oblouků. Celý pilíř kryje sedlová stříška, z které vyrůstá trojboká fiála ukončená křížovou kytkou a na bocích zdobená kraby. Na čelních stranách pilířů se nacházejí figurální chrliče odvádějící dešťovou vodu z částečně krytých žlabů zabudovaných v samotné konstrukci opěrných oblouků. Plochy stěn fasády jsou tvořeny z lomového kamene vyspárované vápennou maltou. Po celé ploše kamenného pláště se nacházela souvislá vrstva prachových nečistot a vegetace jako jsou řasy, na fiálách hojně lišejníky. V oblasti dešťových stínů se vytvořily sádrovcové krusty, po nimiž byl kámen již silně zvětralý. Na fiálách se nečistoty dostaly pod povrch kamene a vytvořily silikátové krusty. Nejvíce poškozeny byly vrcholové části opěrného systému, které jsou nejvíce vystaveny nepřízni počasí - docházelo tak často k vyplavení pojiva ze struktury pískovce a k odloučení jednotlivých zrnek. Na některých místech byly patrné trhliny, zdobné kamenné prvky jako kytky, kraby či chrliče ztrácely svou původní modelaci. Z důvodu kritického stavu musely být některé části opěráků nahrazeny již během restaurování v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. V této době byl použit pískovec božanovského typu, který negativně reaguje na účinky deště.
Kámen byl nejprve mechanicky očištěn od prachových depozit a sádrovcových krust za užití teplé vody, mikrotryskání i regulované vodní páry. Proti řasám a lišejníkům se použilo biocidních prostředků. Silně narušená místa byla prekonsolidována prostředkem na bázi ethylesteru kyseliny křemičité, stejné látky bylo následně užito během konsolidace. Případné trhliny se zatmelovaly, chybějící kamenné části byly rekonstruovány za použití umělého kamene na minerální bázi. Spárování se provedlo maltou na bázi vápenného hydrátu.
Jedná se o železný kříž umístěný na věži kostela sv. Bartoloměje v Kolíně. Povrch kříže byl značně zkorodovaný, okraje korozí oslabeny do takové míry, že částečně odpadávaly. Celý kříž byl demontován, zbaven nečistot, zbytku laků a koroze. Poškozené části byly opraveny a rekonstruovány, středová růžice nově doplněna. Plocha se ošetřila antikorozním nátěrem, povrch byl pozlacen a na závěr přelakován.
Práce zahrnovaly dolní část presbytáře a celé halové trojlodí kostela. Povrch zdí a kamenných prvků byl pokryt vrstvou prachových nečistot, opticky rušivě působilo novogotické spárování, které barvou neodpovídalo původnímu vzhledu. V prostorách se dále zjistila drobná mechanická poškození kamenných prvků. K závažným problémům se řadily praskliny na obloucích propojujících kněžiště s kaplemi, které měly za následek statické poruchy. Celý povrch byl očištěn od prachu za pomoci vody a regulované vodní páry. Poté se přistoupilo k mechanickému odstranění některých nevhodných vysprávek a spárování. Tyto kroky byly předem důkladně konzultovány se zástupci památkového úřadu.
Statické trhliny prošly nejprve hloubkovým vyčištěním, poté následovala injektáž speciální hmotou na minerální bázi. Další drobné trhliny byly zatmelovány. Plastické doplňky kamenných prvků se rekonstruovaly za užití umělého kamene. Proti rozrušování stěn a kamenných prvků byla provedena konsolidace ethylesterem na bázi kyseliny křemičité. Na závěr prací se provedla barevná retuš.
V interiéru kostela sv. Bartoloměje se nachází dlažba tvořená žulovými deskami. Starší dlažba obdélného tvaru je položena v kaplích a na ochozu, zatímco dlažba čtvercového tvaru v hlavní lodi je mladšího data. Během prací byla dlažba očištěna od nečistot a krust za pomoci vody a regulované vodní páry. Vypadlé spárování se doplnilo, praskliny a poničená místa byla podrobena injektáži a prolepení.
Vstupní dveře měly z vnější části silně narušenou strukturu laku - nátěry odpadávají a práškovatěly. Z vnitřní strany byla plocha pokryta silnou tmavou vrstvou. Dveře byly dekorovány zdobným kováním v podobě rozvilin, které bylo zkorodované a pokryté nesouvislou vrstvou laku. Dveře musely být demontovány, jednotlivé dřevěné desky rozebrány. Chybějící dřevěné části se doplnily, celý povrch byl kompletně přebroušen, ošetřen proti dřevokazným škůdcům a impregnován. Kování se očistilo od rzi a poničené části rozvilin se rekonstruovaly.
Dveře z točitého schodiště byly shledány ve velmi špatném stavu. Dřevěná hmota byla silně poškozená, ve spodní části dokonce uhnívala. Kazatelna je tvořena dvoubarevně odlišným mramorováním s bohatě řezbářsky zdobeným řečništěm se stříškou. Kazatelna byla pokryta vrstvou nečistot, zvláště ve vrcholových partiích. V některých částech došlo k popraskání a napadení červotoči. Prostor kazatelny byl během restaurátorských prací očištěn, praskliny vytmelovány a zlacené řezby byly dozlacovány.
Restaurování oltářů sv. Kříže (sousoší Kalvárie), sv. Barbory a sv. Barokní oltáře sv. Kalvárie z roku 1738 a sv. Barbory z roku 1740 pocházejí od téhož sochaře a řezbáře Ignáce Rohrbacha. Třetí oltář zasvěcený sv. Floriánovi a zdobený rokokovou řezbou se datuje k roku 1760. Z oltářní konstrukce tak bylo restaurováno pódium, menza, retabulum, tabernákl (svatostánek), sokl, pilastrové pilíře a sloupy, zadní stěny, římsové hlavice, koruna oltáře. Ke stavbě oltáře se užilo převážně borového dřeva, u oltáře sv. Floriána také dřeva dubového. Materiál byl z větší části napaden dřevokazným hmyzem. Vlivem vlhka byla konstrukce na mnoha místech uvolněna a rozklížena, spodní části oltářů uhnívaly. Plocha pódií byla sešlapána, dřevo zoxidováno a částečně natřeno vrstvou fermežových nátěrů. Původní polychromie byla pokryta nečistotami a místy dokonce odpadávala. Ke zlatému efektu se v minulosti užilo bronzu, ke stříbrnému efektu hliníku. Kvůli silné vrstvě bronzu a hliníku byly potlačeny detaily řezbářského umění. Během restaurátorských prací se všechny oltáře demontovaly, chemicky ošetřily proti škůdcům a nejvíce poškozené části dřeva se vyměnily za kopie. Rozklížené konstrukce se zpevnily pomocí bukových kolíků. Celý povrch dřeva byl konsolidován. Polychromie byla doplněna křídovým tmelem a na závěr přelakována vosko-pryskyřičným lakem.
Dále byly restaurovány jednotlivé sochy oltářů. Plastiky byly pokryty vrstvou nečistot, na mnoha místech byly trhliny a mechanická poškození jako ulámané prsty na rukou, poškození tváří soch a dalších částí. Po odstranění nečistot se tak přistoupilo ke spasování chybějících částí a k vytmelení poškozených míst. Dále byla provedena barevná retuš, zlacené části se doplnily plátovým zlatem, na stříbrné části se užila stříbřenka. Restaurování oltářů zahrnovalo také obnovu obrazů. Olejomalby byly po celých plochách znečištěné a pokryté ztmavým lakem. Na četných místech byly patrné krakeláže. V některých případech byla uvolněná barevná a podkladová vrstva. Také plátna obrazů bývala svěšená. Z malby tak byly chemickou cestou odstraněny povrchové nečistoty. Poškození se zatmelila vosko-pryskyřným tmelem. Poté následovala barevná retuš prováděná akvarelem.
Kaple v budově zámku vznikla zřejmě v poslední třetině 16. století, kdy kolínské panství vlastnil rod Žerotínů. V písemných pramenech se poprvé uvádí k roku 1621 a její umístění do dnešních prostor je zachyceno až na barokních plánech z 1. pol. 18. století. Ke kapli přiléhala od počátku sakristie, přístupná z pavlače umístěné na straně k městu. Místnosti se nacházejí nad průjezdem bývalé Klášterské brány vystavěné původně jako součást městského opevnění v 2. polovině 13. století. Do interiéru byla později vložena nová podlaží s novými klenbami a propojena s panskými pokoji v západním křídle zámku. V průběhu 19. století bylo přistavěno dnešní schodiště. Kaple sloužila majiteli panství a jeho zaměstnancům až do roku 1850, kdy byla zrušena a prostory byly pronajímány jako kanceláře. Ve 20. století sloužily místnosti pro ubytování zaměstnanců přilehlého pivovaru. V interiérech se dochovaly původní prkenné podlahy a na stěnách zbytky klasicistní dekorativní výmalby.
Kolínská zámecká kaple slouží veřejnosti ke slavnostním, společenským a kulturním akcím. Nepronajímá se k akcím politickým, náboženským apod. Kapacita kaple je max. 30 osob. Prohlídky kaple jsou možné s průvodcem, po předchozím objednání a potvrzení termínu, probíhají v českém a anglickém jazyce, k dispozici jsou texty v AJ a NJ. Prodej vstupenek je v Městském informačním centru, Na Hradbách 157.