Marc Chagall byl ruský‑beloruský malíř, jehož dílo je hluboce zakořeněno v židovském kulturním dědictví a biblických motivů; jeho biblické cykly a ilustrace byly klíčovou součástí jeho tvorby po celý život a ovlivnily i širší moderní výtvarné proudy.
Životní putování a vlivy tvůrčího světa Chagalla
Marc Chagall se narodil 7. července 1887 v Vitebsku na území dnešní Běloruska. Od roku 1907 do 1910 studoval v Petrohradu, u Imperial Society for the Protection of the Arts a později u Léona Baksta; zúčastnil se Salon des Indépendants a Salon d'Automne v roce 1912. V roce 1914 navštívil Rusko a nevydal se znovu do Paříže kvůli vypuknutí války. Své umělecké kroky orientoval na Vitebsk, kde byl jmenován Komisařem pro výtvarné umění v roce 1918 a založil Vitebskou lidovou uměleckou školu, kterou vedl až do roku 1920, kdy rezignoval kvůli neshodám se Suprematisty. Poté se přestěhoval do Moskvy a zde vytvořil první scénické návrhy pro státní židovské komorní divadlo; odjel do Berlína a v roce 1923 se vrátil do Paříže, kde se setkal s Ambroisem Vollardem.
První retrospektiva jeho díla proběhla v roce 1924 v Paříži v Galerii Barbazanges‑Hodebert. V 30. letech cestoval do Palestiny, Nizozemska, Španělska, Polska a Itálie. Během druhé světové války uprchl do Spojených států; Muzeum moderního umění v New Yorku mu uspořádalo retrospektivu v roce 1946. Do Francie se trvale vrátil v roce 1948 a vystavoval v Paříži, Amsterdamu a Londýně. Během roku 1951 navštívil Izrael a poprvé ztvárnil sochy; v následujícím roce cestoval po Řecku a Itálii; v 60. letech pokračoval v cestování a získával velké zakázky, včetně vitráží a maleb pro významné instituce.
Bibli a Chagallův biblický námět napříč médii
Mezi nejvýznamnější díla patří okna pro synagogu Hadassah‑Hebrew University Medical Center v Jeruzalémě (instalována v roce 1962), strop pro Pařížskou opéra (instalace 1964) a okno pro budovu Spojených národů v New Yorku (instalace 1964); také nástropní malby v Metropolitní opeře v New Yorku (instalace 1967) a okna pro katedrálu v Metz (instalace 1968). V 60. letech se jeho práce často objevovala na velkých zakázkách a jeho biblické motivy se často objevují v litografiích, olejomalbách, nástropních malbách a vitrážích.
Cyklus Ilustrace k Bibli vznikl na popud Ambroise Vollarda; od roku 1930 pracoval na 105 leptových a litografických pracích, které zobrazují biblické příběhy od stvoření až po Mojžíšovy zázraky. Po smrti Vollarda a během emigrace do Spojených států musel Chagall řešit řadu osobních i profesních zkoušek; během druhé světové války byl nucen uprchnout z Francie a jeho žena Bella zemřela v roce 1944, což ovlivnilo jeho tvorbu. Přesto jeho biblické práce nadále rostly a v roce 1952 bylo vydáno několik doplňkových alb s litografiemi a kresbami k Bibli.
Ilustrace a litografie jako médium biblických vyprávění
Chagall preferoval litografii a stal se významným průkopníkem v kombinaci malby a tisku; jeho litografie z litografické dílny Mourlot Freres se vyznačují bohatou barevností a olejovou hutností, která připomíná původní malbu. Fernand Mourlot byl technickým uznávaným tiskárenským mistrem, kterého spolupracoval s řadou hlavních autorů XX. století, a sám editoval soupisy děl pro Chagalla i další umělce. Biblické poselství se stalo Chagallovým celoživotním tématem; dokončil práci, kterou začal v roce 1930, a vytvořil rozsáhlý soubor 105 leptů během let 1930-1955. V dalších letech následovalo vydání 30 původních litografií (16 barevných, 12 černobílých) a následné album Kresby k Bibli s 51 původními litografiemi a 96 helioografiemi akvarelů; nové album bylo doplněno o litografickou obálku a titulní stranu.
Cyklus Ilustrace k Bibli zahrnuje různorodé biblické motivy, od stvoření a Noemovy archy po Mojžíše a Ježíše; chagallovská interpretace vyzařuje poetickou monumentalitu a sny, v níž se prolínají židovské motivy, křesťanské symboly a mytologická ozvěna. Podle kurátorů a historiků je tento cyklus jedním z největších uměleckých počinů moderní doby. Chagall tak spojil svou židovskou identitu s univerzální spirituální poetikou, která se dotýká témat víry, naděje a lásky.
V souvislosti s výstavami v Paříži, Nice a dalších městech byl projekt biblických ilustrací často předmětem mezinárodní vědomé reflexe; jedna z významných výstav proběhla i v Glencairn Museum v rámci prezentace Marc Chagall a Bible v roce 2015, která přibližovala významné části jeho biblických litografií a leptů a jejich symboliku.
Chagallova Bible a její zobrazování biblických příběhů ukazují, jak autor vnáší do výtvarného vyjádření důvěrné prvky židovské tradice - vzpomínku na dětství v Vitebsku, domovinu a folklór, a zároveň otevřenost vůči evropským uměleckým dívám a stylům.
V těchto dílech je patrná kombinace různých moderních proudů: kubismus, fauvismus, symbolismus, surrealismus, orfismus a futurismus; Chagall tak vytvářel funkční syntézu, která oslovovala publikum po celém světě a posouvala hranice vizuální narace biblických motivů.
Specifika technik a období
Chagall postupně rozvíjel svou techniku litografie; v letech 1950 a dále byly jeho litografie tiskařsky zcela vypracovány Mourlorem a jeho týmem; barevné strany byly často signovány samotným Chagallem. Od konce 40. let jeho biblické ilustrace zahrnují také kresby pro bibli a další grafické práce, které se formálně i obsahově dívají na biblické příběhy s lyrickou a snovou perspektivou.
V závěru jeho kariéry zůstávají biblické obrazy jedním z nejvýznamnějších odkazů - ať už v litografiích, olejomalbách či vitrážích - a potvrzují jeho roli jako interpreta Bible v 20. století.