Madona svatovítská socha: historie, význam a podoba tmavé madony

Zobrazení Panny Marie s dítětem, pro které se vžilo označení černá madona nalezneme v Brně skutečně více. To, proč začaly být madony barveny na černo dodnes zůstává být záhodou. Jedno z možných vysvětlení nabízí Bible, v níž můžeme číst: „Černá jsem, a přece půvabná“. Tato slova z Písně písní bývají spojována s Boží nevěstou, tedy s Marií.

V souvislosti s hrdinnou obranou Brna v roce 1645 se mluví o Černé madoně svatotomské. Když v létě roku 1645 obléhala švédská vojska Brno, hledali obyvatelé města pomoc a útěchu také v četných modlitbách. Ve svých myšlenkách se často obraceli ke svatotomské Černé madoně, milostnému obrazu, který podle tradice namaloval samotný sv. Lukáš. A jejich prosby byly vyslyšeny. V den generálního útoku, ve chvíli největšího nebezpečí, se svatotomská Panna Marie zjevila nad městem a rozprostřela nad ním svůj ochranný plášť. I přes značnou početní převahu útočníků nebylo Brno dobyto.

Milostný obraz nazývaný také Gemma Moravie či Palladium města Brna daroval brněnskému augustiniánskému klášteru císař Karel IV. Přesný původ díla však není dosud objasněn. Ikona pochází patrně z 12. Pod tímto termínem se totiž mohou skrývat hned tři typy vyobrazení Panny Marie. Svatotomská madona se řadí do první skupiny, kterou tvoří byzantské ikony a jejich kopie vyhotovené zejména ve 13. a 14. Dalším typem jsou sochy trůnících madon, jejichž počátek sahá do 11. století. Třetí skupinu pak tvoří stojící madony s dítětem, které se nejvíce objevují od konce 13. do 15. století. Pro všechny je samozřejmě určující tmavý inkarnát.

Sochu černé madony najdeme například i v Loretě u kostela sv. Janů. Dá se říct, že „svou“ černou madonu má také Moravské zemské muzeum. Od konce 17. století se nachází na oltáři v kapli Paláce šlechtičen. Zde roku 1654 vytvořila Jana Františka Priska hraběnka Magnisová nadační odkaz na realizaci ústavu určeného k výchově opuštěných dívek z aristokratických, případně významných měšťanských rodin. Pro potřeby nadace byl následně v letech 1674 až 1679 vystavěn brněnským stavitelem Janem Křtitelem Ernou patrový dům na rohu kobližné ulice - dnešní Palác šlechtičen.

Při průzkumu se ukázalo, že základem pro její podobu, jako známe od druhé poloviny 17. století, se stal korpus pozdně gotické sochy o dvě stě let mladší. Muselo se jednat o velmi vzácnou a uctívanou sochu, aby její torzo bylo použito jako základ pro sochu novou.

1. Černá madona je spojována s hrdinnou obranou Brna v roce 1645 a údajně zjevením Panny Marie nad městem.
2. Historie nadace a výstavby paláce šlechtičen a jejího nadacíného odkazu pro výchovu dívek.
3. Původ a typy zobrazení Panny Marie, zejména tmavý inkarnát a význam pro české sakrální umění.

CHYBA 429 - PŘÍLIŠ MNOHO POŽADAVKŮWebová stránka není dostupnáServer v nedávné době zaznamenal příliš mnoho požadavků.Z tohoto důvodu jsou webové stránky nedostupné. Další informace naleznete v naší znalostní bázi.

CHYBA 429 - PRÍLIŠ VEĽA POŽIADAVIEKWebová stránka nie je dostupnáServer v nedávnej dobe zaznamenal príliš veľa požiadaviek.Z tohto dôvodu sú webové stránky nedostupné. Další informace naleznete v naší znalostnej báze.

BŁĄD 429 - ZBYT WIELE ZAPYTAŃStrona jest niedostępnaW ostatnim czasie został przekroczony limit dopuszczalnych zapytań do serwera.Z tego względu strona jest niedostępna. Sprawdź naszą Bazę Wiedzy, aby dowiedzieć się więcej.

Podle gotických a renesančních popisů lze pozorovat různé interpretace Madony svatovítské a jejího rámu. Původ díla je spojen s časem Karla IV. a Václava IV., kde se objevují dva mariánské typy: Madona svatovítská a Madona svatováclavská, z nichž první bývá spojována s chrámem svatého Víta a svatovítským pokladem. Obraz byl objednán pro chrám sv. Víta arcibiskupem Janem z Jenštejna mezi léty 1392-1396. Autorství díla je připisováno neznámému mistru, zvanému Panicové pražští.

Madona svatovítská reprezentuje krásný sloh - hravost a něžnost Madony, která má být představou půvabu a vznešenosti. Dnes je dílo uloženo v Národní galerii v Praze a má kromě hlavního obrazu také zadní stranu s stříbrnou folií; původně mohlo stát volně v prostoru a rám byl až později doplněn. Po dlouhou dobu existovaly dvě části obrazu odděleně a teprve v roce 1937 je dal dohromady Vincenc Kramář a od té doby je takto prezentován ve sbírkách Národní galerie.

Autorství díla je připisováno skupině „ Panicové pražští“, která je zmiňována v psaných pramenech 15. století. Význam madony spočívá v tom, že jako korpus pozdně gotické sochy se stal základem pro novější podobu, která byla po staletí uctívána a interpretována různými díly českého malířství předhusitského období.

Další detaily ukazují, že svatovítská madona sloužila jako důležitý ikonografický a liturgický motiv pro procvičení mariánského kultu v českých zemích, a to v době, kdy se v Čechách rozvíjely dva hlavní typy mariánských zobrazení - ty s trůnováním a s dítětem, a že tmavý inkarnát zůstává klíčovým rysem pro identifikaci těchto madon.

Datování díla k roku 1400, do období, kdy mariánský kult prožívá druhý vrchol, uvádí Národní galerie. V té době se v Čechách rozvíjejí hlavně dva mariánské typy, nazvané podle svých předních představitelek. Jedním z nich je Madona svatovítská.

Obraz Panny Marie s Ježíškem je umístěn v řezaném rámu zdobeném dvanácti medailony, jež zobrazují čtyři zemské patrony, čtyři evangelisty a postavy andělů nesoucích nápisové pásky. Dílo má výtvarně pojednanou i zadní stranu, která je opatřena stříbrnou folií, což napovídá tomu, že pravděpodobně stálo volně v prostoru. Svatovítská madona odkazuje na původ obrazu, jenž byl součástí svatovítského pokladu, kdežto řezaný rám se objevil až v roce 1883. Po dlouhou dobu existovaly dvě části obrazu odděleně a povědomí o jejich souvislosti se časem vytratilo. Až v roce 1937 je dal dohromady Vincenc Kramář a od té doby je takto prezentován ve sbírkách Národní galerie. Autorství díla je připisováno záhadné skupině umělců, jenž se objevují v psaných pramenech 15. století pod názvem Panicové pražští.

V dalším dílu, který uvidíte opět v neděli 4. listopadu, nás kurátor Ondřej Faktor seznámí s obrazem nazvaným Zvěstování. Madona svatovítská (před rokem 1396) je vrcholným a reprezentačním dílem krásného slohu. Obraz byl objednán pro chrám sv. Víta arcibiskupem Janem z Jenštejna mezi léty 1392-1396. Autor se kompozičně přidržel starších předloh, například Madony mostecké, a obnovil tak schéma které již před desetiletím překonal Mistr třeboňského oltáře. Madona působí něžně, hravě a líbezně a reprezentuje to, čím je krásný sloh půvabný. Dnes je dílo v Národní galerii v Praze.

Informace o díle: tempera na dřevě, Národní galerie, Praha. Madona svatovítská byla dlouho považována za dílo neznámého mistra, avšak odhalení a kontext hodnostního rámování umožnilo pochopení významu a historie tohoto díla v rámci krásného slohu. Zvěstování a další díla z okruhu Panicové pražští spolu tvoří důležitou součást českého malířství předhusitského období.

V rámci výstavy a veřejných diskuzí je nejčastěji zdůrazněn význam Madony svatovítské jako symbolu dávného mariánského kultu, který propojuje liturgii, umění a historii českých zemí. Ta je dnes součástí sbírek Národní galerie a zůstává klíčovým dílem pro studium krásného slohu a raného českého malířství.

tags: #madona #svatovitska #socha