16. května slaví církev v českých zemích svátek sv. Jana Nepomuckého, mučedníka z konce 14. století. Jeho sochy zdobí nejeden most či nábřeží nejen u nás, ale i v Evropě a zámoří. Jan Nepomucký je bezkonkurenčně nejznámějším českým světcem v zahraničí.
Jan se narodil po r. 1340 ve smíšené česko-německé rodině v tehdejším Pomuku (nyní Nepomuk na Plzeňsku). Stal se knězem pražské arcidiecéze, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, zvláště v právu - studoval mj. na univerzitě v Padově. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna jej ustanovil svým generálním vikářem. V pozici generálního vikáře se v březnu roku 1393 stal obětí konfliktu mezi arcibiskupem a králem Václavem IV.
Král ve snaze omezit arcibiskupovu nezávislost chtěl iniciovat vznik nového biskupství, jehož hospodářskou základnou se měl stát klášter v Kladrubech, dočasně bez opata. Jan z Pomuku coby generální vikář urychleně potvrdil volbu nového opata, dříve než stačil král Václav zasáhnout, čímž byl královský plán zmařen. Králův hněv se obrátil právě proti Janovi. Jan byl krutě mučen (snad i s vlastní královou účastí) a podle všeho ještě ve vězení na následky mučení zemřel.
Antropologický průzkum jeho ostatků potvrdil, že příčinou smrti bylo proražení lebky. Janovo tělo bylo zavázáno do pytle a hozeno do Vltavy. Bylo však vyplaveno a nalezeno řeholníky z tehdejšího kláštera cyriaků nedaleko Karlova mostu, kteří je s úctou pohřbili. Roku 1416 byl Jan z Pomuku pochován ve svatovítské katedrále.
Vzpomínka na zavražděného kněze přetrvala bouřlivou dobu husitských válek. Roku 1599 je - dosud nesvatořečený - Jan jmenován mezi zemskými patrony jako „Jan Zpovědník“. Snad od doby Václava Hájka z Libočan je s Janem (nyní již „Nepomuckým“) spojena legenda o mučednictví zpovědního tajemství. Tradovaná zpráva, že Jan Nepomucký byl zpovědníkem královny Žofie, jejíž zpovědní tajemství chtěl žárlivý král Václav získat mučením, je podle všeho nepravdivá. Je ale možné, že se královna s právnicky velmi erudovaným knězem Janem radila o případném kanonickém postupu ve věci svého bezdětného a velice komplikovaného manželství. Už jen toto jednání by stačilo, aby vzbudilo hněv značně popudlivého panovníka až k nepříčetnosti.
Úsilí o Janovo svatořečení bylo korunováno úspěchem až více než dvě století po jeho smrti. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 1721, kanonizován 1729. Při ohledání jeho ostatků v rámci kanonizačního procesu byl v lebce nalezen kus tkáně, který byl tehdy prohlášen za jazyk, což se dávalo do souvislosti s legendou o zpovědním tajemství - sv. Jan Nepomucký se „neprohřešil jazykem“. Později byl tento ostatek identifikován jako mozková tkáň. Není ovšem pravda, že objev „zázračně zachovaného mučedníkova jazyka“ byl jediným argumentem pro svatořečení, jediným „kanonizačním zázrakem“.
Je uváděn a doložen případ sedmiletého děvčete Rozálie Hodánkové, které spadlo do mlýnského náhonu ve Strakonicích a po půl hodině bylo vytaženo. Navzdory všemu se probrala k životu a neměla žádná zranění. Sama své zachránění přičítala zásahu Jana Nepomuckého, jehož obraz prý po pádu do vody viděla. Pravděpodobně i tato událost přispěla k tomu, e sv. Jan Nepomucký je vzýván jako ochránce a přímluvce všech, kdo se pohybují, pracují či žijí na vodě nebo v její blízkosti.
Sochy sv. Jana najdeme v blízkosti vodních toků, na mostech i nábřežích a náplavkách. Úctu ke sv. Janu po celém katolickém světě rozšířili členové tehdy kvetoucí české jezuitské provincie, kteří si jej zvolili za svého patrona a ochránce dobré pověsti. Proto na mnoha místech v Evropě i Latinské Americe stojí „svatý Jan, z kamene vytesán“. Sv. Jan Nepomucký je častým patronem kostelů a kaplí, a mezi významná díla patří například dílo Jana Blažeje Santiniho na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, vrcholné dílo tzv. barokní gotiky a památka Světového kulturního dědictví UNESCO.
Historie a regionální tradice spojení s vodou a mosty
Původní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1813 stála na okraji obce u silnice na Jistebnici a spolu s ní byly zasazeny dvě lípy. Od roku 1958 je kulturní památkou. V roce 2016 byla socha ukradena, zůstalo jen torzo nohou a několik úlomků; krátce poté byla nalezena poškozená, rozlámaná a odhozená v příkopu u silnice asi 30 km dál. Vzpomínky na Janova mučednictví přežívají i v místních příbězích a poutních místech, která přitahují věřící i turisty.
