Tak nějak by mohlo znít motto belgických jeptišek, které ve středověku dávaly přednost pivu před obyčejnou vodou. A nejen to. Jeptišky si pivo dokonce i samy vařily. Pivovar Het Anker v Mechelenu je moderní podnik. Už od středověku se tady vařilo pivo. Jenže místo sládka se tady v pivovarnické zástěře procházela jeptiška. Ptáte se proč?
Mechelenský pivovar patřil až do poloviny 19. století k hospicu pro staré a nemocné jeptišky - pivovar byl vlastně jeho součástí. Jeptišky vařily pivo, aby měly co pít. Představa ženského kláštera, ve kterém se jeptišky nalévají pivem, působí humorně, ale pivo nebylo tak silné jako to dnešní. Pokud si myslíte, že pivo bylo jenom pro nemocné a staré jeptišky, mýlíte se. Přiťuknout si s ním mohli i mechelenští měšťané. Pivo bylo jedním z důležitých příjmů kláštera. Tahle tradice je v Belgii živá dodnes.
Je zde mnoho pivovarů, ve kterých mniši vaří klášterní pivo. Prodají ho jen tolik, kolik oni sami potřebují. Není to tedy žádný byznys ve velkém, spíše přivýdělek. Dřív byla sláva belgických pivovarů hojně slyšet: „Na začátku 20. století bylo v Mechelenu 80 pivovarů. Dnes jsme jediný.“
Recepty z Proženy.cz: Jeptišáky. Pivovar Het Anker však už s jeptiškami nemá nic společného, kromě historie. „Ale jak říká Charles Leclef, je pěkné si ji čas od času připomenout.“
Pro kontext o klášterním pivovarnictví lze doplnit historické souvislosti. Pivo se vařilo v kláštech již od dávných dob. Pivo bylo důležité pro mnichy i poutníky a sloužilo i jako zdroj výživy, zvláště během půstu. V době největšího rozmachu vařilo v Evropě pivo na přibližně 600 klášterů a některé kláštery vyráběly i tři druhy piva: jeden pro sebe, druhý na prodej a třetí pro chudé. Obnovená tradice pak postupně oživuje klášterní pivovary po celém světě.
V českých zemích začali vařit pivo nejprve benediktini, první pivovar založili roku 993 na pražském Břevnově. V roce 1140 se k nim připojili premonstráti ze Strahova. Tradice byla často přerušována, ale v posledních dvaceti letech byla obnovena. Strahovské pivo je znovu k dostání od roku 2000, břevnovské od roku 2012. Kromě Česka jsou pivovary spojené s kláštery často belgické či německé. Osm trapistických opatství (šest belgických, jedno německé a jedno nizozemské) založilo v roce 1997 Mezinárodní trapistickou asociaci (ITA), aby propagovala pivo a chránila značku trapistického piva. Pravidla v rámci ITA stanovují, že pivo musí být vařeno v prostorách kláštera pod dohledem mnichů a zisk z prodeje musí sloužit potřebám kláštera a chudým. Dnes ITA uznává jedenáct trapistických pivovarů. Z belgických piv je známa například Chimay nebo Westmalle.
Leffe je dalším známým klášterním pivem z belgického prostředí. Pivovar Leffe vznikl v premonstrátském klášteře v roce 1240. Po Velké francouzské revoluci byla produkce přerušena, ale v roce 1952 ji obnovili díky partnerství s pivovarem Lootvoet v Overijse. Tuto společnost později koupil mezinárodní koncern Interbrew, jehož vývoj vyústil v dnešní Anheuser-Busch InBev. Výroba Leffe byla přenesena do Lovani a klášter nadále dostává licenční poplatek. Příběh Leffe tak ilustruje, jak klášterní pivo přežívá i v rámci moderního globálního průmyslu.
České klášterní a církevní pivovary tradičně produkují spodně kvašená piva, nejčastěji ležáky plzeňského typu. Svrchně kvašené speciály (např. ALE či IPA) tvoří jen menší část produkce. Na rozdíl od toho belgická klášterní piva, zejména trapistická, představují samostatný druh piva - silnější svrchně kvašená s využitím několika druhů sladu. Proces jejich výroby je delší a nákladnější, což se promítá do vyšší ceny.
V závěru stojí poznámka: klášterní piva nejsou jen historickým kuriozem, ale živým odvětvím s výraznou tradicí a mezinárodním poptávkou. Některé provenience, jako Leffe, ukazují, jak hluboké historické kořeny mohou existovat v kontextu moderního podnikání a globálního trhu s pivem.
