Mimořádná osobnost Františka Lukeše spočívala v jeho pevných morálních postojích a širokém vzdělání. Narodil se 27. února 1921 v Hořicích v Podkrkonoší - Libonice a zemřel 11. července 1998 v Hradci Králové. Dětství prožil ve velmi skromných poměrech a měl tak možnost záhy poznat dobré i špatné stránky lidského bytí. Obětaví rodiče mu v Hořicích umožnili studium na obchodní škole, později pak na obchodní akademii. Největší díl vědomostí načerpal studiem kněžského semináře v Hradci Králové, kde byl v gotické katedrále sv. Ducha dne 29. června 1947 vysvěcen na kněze.
Se velkým úsilím se následně pokoušel povznést duchovní a kulturní život široké veřejnosti, nejdříve na Náchodsku. Úřady však ohodnotily jeho snahu jako nepřiměřené náboženské působení, neslučitelné s vedoucí úlohou komunistické strany. Z náchodské farnosti byl tak v roce 1955 vystěhován a po krátkém působení v Libici nad Cidlinou musel přijmout místo duchovního správce v Činěvsi. Na vesnické faře v Činěvsi prožil většinu vlastního kněžského života, působil tu v letech 1956 až 1990.
V Činěvsi vyzrál František Lukeš v uznávanou církevní osobnost a v kněze oddaného vlasti a národu. V místním kostele sv. Václava a na stařičké faře se střídaly na návštěvě osobnosti, kterých si váží celý český národ, například ak. Malíř Karel Svolinský, pěvci Vilém Přibyl, Eduard Haken či Jana Jonášová, hudebníci Josef Vlach nebo Jiří Bělohlávek, pozdě dirigent světové pověsti. K přátelům Františka Lukeše patřili rovněž básníci Jaroslav Seifert a Markéta Procházková a mnoho dalších osobností hlavně z hudebních a literárních kruhů.
V roce 1990 byl František Lukeš přeložen do Poděbrad, kde působil v proboštském úřadě až do své smrti. Rovněž zde rozdával neutuchající optimismus a křesťanskou lásku. Protože měl mimořádné řečnické nadání, vykonával také funkci mluvčího Biskupství Královéhradeckého, byl členem Biskupské konference a patřil k nejvýznamnějším hodnostářům zmíněné církevní instituce. K poslednímu odpočinku jsou tělesné ostatky Františka Lukeše uloženy na místním hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele v Náchodě.
V duchu jeho slov „LÁSKA PŘEMÁHÁ SVĚT“ jsem s vámi v Činěvsi žil dlouhá léta. Každý mi byl bratrem. Nerozlišoval jsem členy strany nebo nečleny, věřící nebo nevěřící či lhostejné. Každého jsem pokládal za svého farníka, ke kterému jsem byl poslán. Pokoušel jsem se vytvářet společenství lásky bez ohledu na rozdílnou příslušnost lidí.
František Klein (jiný významný knězem spjatý s Činěsí) působí i v souvisejících historických textech. Zásluhy J. Kleina v práci pro lidi a společnost byly poprvé oceněny v roce 1866, kdy mu saský král udělil titul rytíř řádu Albrechta Srdnatého za ošetřování raněných saských vojínů. V roce 1898 byl Klein oceněn podruhé, císař František Josef I. ho jmenoval rytířem jeho řádu. V roce 1891 jmenovali místní zastupitelé kněze čestným občanem Činěvse a jeho dílo pokračovalo i po létech.
František Lukeš působil na Náchodsku a v Činěvsi, kde se zasazoval o rozvoj duchovního i kulturního života. V časech, kdy úřady omezovaly náboženské působení, vyzýval k empatii a k civilizaci lásky. Jako mluvčí Biskupství Královéhradeckého a člen Biskupské konference zanechal významnou stopu v rámci církevního života regionu. Jeho odkaz žije v návštěvnicích kostela sv. Václava a na faře v Činěvsi, kde zanechal nejen duchovní důstojnost, ale i hmatatelné výsledky v podobě rekonstrukcí a zlepšení vybavení chrámu.
V Činěvsi se dodnes melodicky opakuje vzpomínka na významného kněze a jeho snahu o spojování lidí bez ohledu na jejich původ či politickou příslušnost. Obec Činěves leží v okrese Nymburk ve Středočeském kraji a má bohatou historii, která v sobě zahrnuje i příběhy o odměnách a uznání pro své významné osobnosti. František Lukeš zůstává symbolem člověka, který spojoval víru, kulturu a vzdělání ve službě lidem.
