Postaven u tehdejší městské hradby na konci 16. století byl původně chrám zasvěcený Panně Marii Magdaleně, který prošel zásadní přestavbou po požáru města roku 1664. Bylo vybudováno nové barokní průčelí a celý objekt získal barokně-nebo rokokově upravený interiér včetně liturgického nábytku a zařízení. V průběhu času se jeho role měnila a od 20. století slouží i jako ekumenický prostor pro pravidelná shromáždění a slavnosti napříč církvemi.
Historie a původ místa
Kostel vznikl na místě osady Nebovidy; význam osady upadal po zániku brodu a výstavbě nových městských hradeb. Místo, na němž dnes stojí kostel, bývalo pravděpodobně ve správě pražské metropolitní kapituly, avšak vlastnictví se doložilo až od 16. století. První zprávy se týkají kostelíka sv. Maří Magdalény, který se dodnes zachoval v konstrukci čp. 387/3 a patřil klášteru Magdalének, jenž se sem pravděpodobně po roce 1315 přestěhoval ze Starého Města. Konvent zanikl při husitských válkách v roce 1420 a nebyl obnoven. Objekty konventu byly sekularizovány a upraveny na měšťanská obydlí. Metropolitní kapitula v roce 1604 pronajala dominikánům kostel sv. Maří Magdalény a domky v jeho jurisdikci; řeholníci po vypuzení jezuitů z Klementina se do nového působiště přestěhovali 1. června 1604 a souběžně se upravil i bývalý kostel, který byl 1. března 1606 jmenován konventní svatyní.
Stavba a vývoj do 17. století
Dominikáni uzavřeli 19. srpna 1613 smlouvu s pražskou metropolitní kapitulou, čímž kostel a klášter přešly do jejich majetku a zavázali se vybudovat nový konvent i nový kostel. Začali s výstavbou již v roce 1616 po jižní straně kostela; původně budované křídlo zasahovalo do prostoru pozdějšího barokního kostela a bylo při jeho výstavbě zničeno. Stavba nebyla dokončena do konce třicetileté války; v roce 1637 Petr Michnův skript zmiňuje závazek postavit chrám velký jako staroboleslavská bazilika či vídeňský chrám bosých karmelitánů. Teprve 16. června 1656 dominikáni zahájili stavbu posvěcením základního kamene, a až po několika prodlevách byl v 70. letech 17. století dokončen podle původního Carattiho projektu. Kostel byl posvátně vysvěcen 30. dubna (v textu chybí rok, kontext hovoří o 1673).
Současně s výstavbou probíhala štuková výzdoba a úpravy průčelí a kupole nad křížením. Kostel byl dokončen a stavba byla dokončována Kryštofem Dientzenhoferem, pravděpodobně podle upravených vlastních plánů. Po zrušení dominikánského kláštera přišel areál roku 1783 do dražby; kostel ale zůstal v dílu kapituly, která jej následně odkoupila Jakubem Schoffem a přeměnila na skladovací a kancelářské prostory. Průčelní zvonice byla stržena a průčelí upraveno. Interiér byl změněn a boční lodě uzavřeny a přepatrovány; v prostoru kruchty proběhly adaptace, které zřejmě vykonal M. V. Později byly provedeny další zásahy a v interiéru byly v přízemí provedeny nové průchody a úpravy bočních lodí.
19. století až současnost
V roce 1792 kostel přešel do majetku Vrchního poštovního úřadu, který prováděl adaptační změny podle projektu Josefa Zobela a sloužil zde až do roku 1849, kdy byl využit pro vojenský špitál. V letech 1853-1854 prošel kostel pozdně klasicistní přestavbou podle projektu Josefa von Wentzela na kasárna pražského četnictva; průčelí a boční lodě byly zvýšeny a vyrovnány do monolitického bloku. Po zrušení četnictva byla budova přiřazena Ústřednímu archivu ministerstva vnitra. Od poloviny 19. století nebyly zaznamenány zásadní změny s výjimkou novodobého proražení průchodu v přízemí. Budova dnes vyplňuje celý půdorys někdejšího kostela a utváří malé náměstí, které poskytuje odstup od hlavního vstupního průčelí.
Původní kostel uzavíral jihozápadní nároží dominikánského areálu. Dispozice původního kostela podle Dientzenhoferova skicáře připomíná řešení Il Gesu v Římě, avšak značně redukované; prostor bývalé lodi zůstal volný i po řadě přestaveb, jen částečně zaplněný vloženými bloky schodiště a pavlačemi. Kupole rozdělují dva pasy od klenby, loď i závěr jsou zakončeny lunetovými výsečemi. V interiéru jsou okna s raně barokními šambránami a s překladem zakončeným segmentově vzdutou římsou; průjezd do hlavní lodě má plochostropé provedení. Boční stěny prolamují oválná okénka s raně klasicistními mřížemi; vpravo sousedí dvouramenné schodiště s plnou vřetenovou zdí a v prostoru za křížením vložené pozdně klasicistní pilířové schodiště. Pravá loď a prostor presbyteria byly v přízemí nově prodlouženy průchodem, levá loď byla rovněž upravena; klenby jsou většinou novodobé segmentové či placky.
Současné využití a kulturní význam
Kostel sv. Máří Magdaleny dnes slouží jako ekumenický prostor, konají se pravidelná náboženská shromáždění a slavnosti napříč různými církvemi. Každoročně se zde koná tradiční vánoční koncert základní školy; prostředí chrámu je také místem pro významné kulturní akce a návštěvníky zajímají zdejší architektonické detaily. V dávnější minulosti se v něm nacházel vzácný skládací obraz zobrazující výjevy ze života Panny Marie, dar císaře Karla IV., dnes uložený v galerii hradu Křivoklát.
Architektonické a umělecké detaily
Presbytář kostela je obdélníkový, s vysokým sakristijním přístavkem a oratoří, která je zakončena nepravidelným osmiúhelníkem; loď má po bocích dva čtvercové přístavky. Presbytář je pokryt barokní freskou; na přechodu lodi a presbyterie se nachází barokní kazatelna. Zvonice stojí na západní straně lodi; hlavní portál nese erb vévodkyně Toskánské. Kostelní loď je rozdělena na tři klenební pole, kruchta spočívá na šesti sloupech; čtvercové přístavky obsahují schodiště a netradiční bývalou márnici. Nápadný náhrobní kámen z roku 1599, vložený do zdi pod kruchtou, patří mezi zvláštnosti interiéru. Dvoubarevný výzdobný scheme interiéru a maturita řemesla dokládají bohaté barokní a raně klasicistní prvky, které byly vpřesňovány v různých etapách rekonstrukcí.
Koho by zajímalo?
Pro čtenáře zajímající se o rozkvět pozdně renesanční a barokní architektury v Praze i v širším středoevropském kontextu je stavba kostela ukázkou, jak dlouhé období změn a adaptací může vyústit v jednu zdominantních částí městského areálu s bohatou historií i současným kulturním využitím.