Na českých pultech se nedávno objevila nová kniha s názvem Pradějiny. Jejím obsahem je výklad prvních 11 kapitol biblické knihy Genesis. Najdeme tam mnoho známých příběhů - o stvoření světa, konflikt mezi Kainem a Ábelem, příběh potopy či stavby babylonské věže. Co je ale zajímavé, že výklad probíhá formou dialogu redaktora Petra Vaďury s teologem Jiřím Benešem.
Tvrdí se, že Kniha Pradějiny vlastně vznikla přepsáním a úpravou 27 rozhlasových pořadů. Petr Vaďura: Tenkrát probíral prvních 11 kapitol knihy Genesis. Pak už následovala nabídka nakladatelství Kalich k vydání těchto rozhovorů v knižní podobě. A samozřejmě nová je i forma rozhovorů, kdy výklad vzniká vzájemnou inspirací obou autorů.
Hlavní rysy výkladu a autorů
Jiří Beneš připomíná, že má rád první knihu Mojžíšovu, protože patří do Tóry, která nese stěžejní zvěst Starého zákona. Sám se tázal, proč právě v této První knize Mojžíšově je kompozice taková, proč začíná správou o stvoření a o lidech, rodokmenech a stavbě babylonské věže. Výklad je veden snahou nasměrovat čtenáře k otázkám o úmyslu vypravěče a proč chce čtenáře formovat ve víře. Beneš totiž biblické texty interpretuje tak, že se čtenáři stávají přímými účastníky dění a hledají odpovědi na dnešní životní otázky.
Oba autoři jsou přesvědčeni, že čtenář vstupuje do prostoru přesvědčivého výkladu až svým osobním, angažovaným pochopením. Za otázkami a odpověďmi se skrývá teologie s protestantským rázem, která však neodpovídá přímo žádné nekatolické církvi u nás. Proto ani Český ekumenický překlad není pro interpretující duo zcela přesvědčivý; Beneš uvádí svůj překlad, někdy citujíc ČEP, jindy svůj doslovný překlad.
Metoda a témata výkladu
Autoři sledují metodu, kterou Benediktův duchovní vliv na výklad vštěpoval začínajícím studentům, a prezentují postup: biblické texty ukazují, že nejde o historickou kroniku, ale o osobní oslovení a pozvání. V diskusi se odráží témata: stvoření, vztah Bůh-Lid, rodokmeny (toledót) jako bohoslužebná četba a ukazatel směru do budoucnosti. Beneš zdůrazňuje, že rodokmenech a oblastech souvisejících s smlouvou a obřízkou prochází proměnou, a že nový model spirituality - „nová smlouva“ - je vštěpován do srdce člověka, což vnáší do výkladu novou spiritualitu ducha.
Výklady o Bábelu jako Blábolu a o Deuteronomu jsou podle Beneše instruktivní i pro dnešní totalitní tendence, které usilují o jednotu. Zvláště silná je poznámka: „Taršíš … je místo, kam se utíká před Hospodinem.“ Tím se ukazuje, že pro čtenáře je důležité číst nejen chronologii, ale i esenciální poselství.
Stvoření, potopa a Tóra v kontextu výkladu
V knize se Beneš snaží propojit Starý a Nový zákon: rodokmeny a Zákon (Tóra) chápány ve spojení s prostředníkem Mojžíšem a prorockou kritikou, která často vyzdvihuje potřebu obětí a kultu. Prostředník chrání Boží lid v krizových chvílích a vede k novým vztahům s Bohem. Aktualizovaná výkladová linie ukazuje, že biblické příběhy mají „přesah do budoucnosti“ a že Boží vstupování do dějin je ve skutečnosti sestupováním Boha mezi lidi.
V souvislosti s Noemem Beneš a vypravěč popisuje, jak archu „vysmolil“ uvnitř i zvenčí a jak sloveso k-p-r naznačuje smíření, i když kofer - smůla je převzat z cizího jazyka. Zde Beneš přibližuje i rabínské výklady a ukazuje, že antropomorfismus Božího jednání zlidšťuje Písmo a pomáhá lepšímu pochopení.
Historická a kanonická souvislost Bible
Práce stojí na širší koncepci Bible jako souboru starověkých textů, které formují křesťanství a část judaismu. Bible je rozdělena na Starý a Nový zákon; Starý zákon zahrnuje Tóru, Proroky a Spisy (Tanach), Nový zákon popisuje život Ježíše a počátky církve, s důrazem na evangelia, Skutky, epištoly a další texty. Vznik kánonů a překladů je popsán s důrazem na masoretský text, Septuagintu a Vulgatu. Dále se dotýká chápaní inspirace Písma, významu Písem a úcty v církvi napříč epochami, včetně rozdílů mezi kánony židovskými, katolickými a protestantskými.
Pro rozšíření historické a kulturní perspektivy je uveden výčet významných překladů a发行ů Bible, včetně české tradice - Bible kralická a ekumenický překlad z 20. století. Důraz se klade i na současné překladatelské iniciativy Mezinárodní biblické společnosti (IBS) a Wycliffovi překladatelé Bible, kteří deliverují text do více než 600 jazyků v 127 zemích.
Klíčové souvislosti Pradějin a Genesis
Pradějiny se zaměřují na interpretační rámce, které ukazují, že v Genesis se nejedná o suchou historii, ale o vyprávění s důrazem na lidské osobní rozhodnutí a Boží zasahování. V rámci tohoto dialogu se objevují důležité poznámky o tom, že dějiny Izraele a světa jsou vykládány prostřednictvím proroctví, tradic a svědectví, které mají vést čtenáře k osobní víře a orientaci.
Text také ukazuje, jak rodokmeny a smlouvy fungují jako nosiče teologických poselství, která se odrážejí v novozákonních interpretacích a v samotné dynamice vztahu člověka k Bohu. Benešova spolupráce s Vaďurou nabízí veřejnosti srozumitelný, přístupný a angažovaný výklad prvních kapitol Genesis, aniž by se soustředil na textovou kritiku, čímž zdůrazňuje praktický dopad biblických příběhů na současného čtenáře.
- Genesis 1-11 jako úvod do lidské odpovědnosti a Boží komunikace.
- Stvoření, pád a proměna časoprostorového pojetí historických událostí.
- Rodokmeny jako nástroj bohoslužebné četby a ukazatel cesty do budoucnosti.
- Kontrast mezi starozákonními a novozákonními interpretacemi prostřednictvím lidství Božího jednání.
Celá kniha Pradějiny tak ukazuje, že „počátek“ nemusí být jen chronologickým počátkem, ale hlavně klíčovým bodem pro porozumění Božím záměrům a lidskému postoji vůči němu. Výklad Beneše a Vaďury čtenáři nabízí přístup, který umožňuje vstoupit do příběhů a nechat se jimi osloveným nad rámec historických dat.