Kdo by se nechtěl vrátit do doby, ve které byl nejdokonalejším dopravním prostředkem kůň a obvyklým obydlím hrad či nedobytná tvrz. Nástup, vztyčování vlajky, slavnostní slib, denní rozkaz, nic z tohoto se u nás nedočkáte. Vždy na nás naši vedoucí vymyslí něco speciálního a nečekaného. Letos se vydáme do středověku. Dopředu nikdo nic netušil, jakmile se ale prvního dne objevili na náměstíčku Jitřenky rytíři v brnění, kteří navíc v počtu šesti před nás přiklusali na koních, muselo být všem jasno.
Vyzvali nás hledat kameny, patřící do Smaragdové destičky. Museli jsme do potoka. Ale námaha se vyplatila, odměnou za brázdění potokem při hledání drahých kamenů nám byla projížďka na koních a prohlídka zbroje rytířů. Další den jsme totiž do středověku vpluli úplně a se vším všudy. Díky poslednímu smaragdu se nám otevřela brána času, skrz kterou jsme prošli do staré Británie, do Království Logres. Tam už na nás čekal kouzelník Merlin a jeho výzva k hledání Svatého Grálu.
To, že dostat se až na samý konec této cesty nebude jednoduché, věděl každý z nás. Proto jsme nelenili a postupně plnili všechny úkoly tajemného čaroděje. Přímo před očima vyrostlo středověké ležení, naplno se rozjela výroba ve třech dílnách. V jedné vznikaly medailony síly, druhá se mohla pochlubit drátkovanými a malovanými lahvičkami a ve třetí přicházely na svět pestrobarevné svíčky. A první velká událost na sebe nenechala dlouho čekat. Merlin vyzval lid, aby mezi sebou našli svého krále. Měl se jím stát ten, kdo dokáže vytrhnout posvátný meč Excalibur z kmene stromu. Pokoušeli se snad všichni, ale vyvoleným byl jen jeden - Artuš.
A že to nebyly úkoly jednoduché: překonání vlastního strachu skýtala ctnost odvahy, tři hodiny nemluvit, či devět hodin nejíst - to byla ctnost sebeovládání. Jen ten, kdo v pravou chvíli prokázal sílu svých paží a těla, mohl dosáhnout ctnosti síly a ten, kdo dokázal, že jeho rozum nespí a nechybí mu důvtip, mohl na svém varkoči nosit odznak ctnosti moudrosti. Ctností zručnosti bylo náležité prokázání rytířské šikovnosti a lidé s úsměvem na rtech se nemuseli obávat ctnosti veselé mysli. Poslední ze všech zkoušek byla ctnost oddanosti zemi, Království Logres a králi Artušovi.
Na počest krále byla pořádána výprava do dalekých měst, své neskutečné kousky předváděli zruční kejklíři, kterým nedělalo sebemenší problémy žonglovat prakticky s čímkoli, plivat oheň do dvoumetrové výšky... Objevila se i podlá Morgana a rytíř Gwain. Světlo světa spatřil také středověký rytířský symbol - kulatý stůl, kolem kterého všech zúčastněných sto rytířů usedalo. Přinesen byl také posvátný kámen - starý keltský kříž.
Ožily královské sklárny, ve kterých ukazovali své sklářské umění se sklářskou píšťalou dokonce i úplní začátečníci z našich řad, později ovládly mysl a tělo veškerého lidu středověké hry spolu s jarmarkem, na kterém nechyběly tradiční kramářské písně, ani sokolník se svým cvičeným dravcem. Ten, komu do té doby scházely pravé rytířské souboje, se mohl nasytit pohledem na deset statných bojovníků, kteří se hlava - nehlava utkali o Smaragdovou destičku.
Dost bylo však veselí, veškerý lid musel zakončit své dlouhé putování tažením na hrad Camelot. Ve svátečních oděvech a s vlajkami v rukou vystoupili až do podhradí všichni, kteří uposlechli Merlinova slova a postupně plnili předem určené úkoly. V blízkosti Camelotu byli následně pasováni do rytířského stavu ti, kterým zdobilo varkoče všech sedm ctností. A to, za čím všechen lid putoval, se nakonec objevilo také. Na rozloučenou s dobou krále Artuše, kouzelníka Merlina, Excaliburu a Svatého Grálu byly zažehnuty desítky lampiček ve světelném kruhu a nad končícím společně prožitým časem plakaly ohnivé vodopády.
Všechny ohně nakonec pohasly, lampičky dohořely, ale pro ty, kteří vše, co zde bylo popsáno zažili, určitě svítí dál. Četba na pokračování z anonymního středověkého románu. Poslouchejte na Vltavě od 23. prosince 2014 vždy v 18:30. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura. Existujících devět úplných rukopisů lze seskupit do pěti základních okruhů: 1) Příběh sv. Naše četba na pokračování, Putování za Svatým Grálem, vznikla ze čtvrté části cyklu, kterou v r. Rukopis vznikl někdy v letech 1225-1230, přičemž autor zůstává dodnes neznámý: Mistr Gautier Map, figurující v samém závěru vyprávění jako ten, kdo příběh Svatého Grálu přeložil z latiny do francouzštiny, autorem není.
Putování za Svatým Grálem je mimořádným dílem nejen v kontextu celého pětidílného cyklu, ale i v kontextu celého francouzského písemnictví 13. století. Dokonale zvládnutý mýtus hledání grálu se stává velkolepou metaforou cesty k osobnímu zdokonalení a k nadosobnímu řádu. Pohyb v Putování za Svatým Grálem je de facto více cyklický než lineární: Svatý Grál se vrací na své původní místo do města Sarrazu, který představuje nebeský Jeruzalém, a Galád se vrací do země svých předků Davida a Josefa Arimathejského.
Další části textu dále spojují mýty s moderními motivy a popisují, jak se tábor mění v živé středověké divadlo a jak soutěže, hry a výpravy vedou účastníky k odvahě, vytrvalosti a ctnostem. V závěru se objevuje poznámka o pokračování a o spojení příběhu se současnými aktivitami kolem hokeje a historického Dřevního hradu, které posilují pocit sounáležitosti s dávnými tradicemi.
Poznámka pod čarou - Omlouváme se za dlouhou odmlku, nějak nejsou lidi na psaní a výběr fotografií, snad tedy alespoň tento článek malinko poodhalil, co se tu děje… Hynďa