Brána na hřbitov se otevírá. Za chvíli se setmí. Je trochu zima, i když podle kalendáře má být jaro. Vcházíme do „sadu“ plného křížů, přesně jak ho popsal básník, jenž před bezmála 170 lety uvil ze starých vyprávění svou Kytici z pověstí národních.
Okolí kostela sv. Maří Magdalény ve Velharticích na Klatovsku blízko Kašperských hor rozhodně nepatří k nejlíbeznějším. Pusté návrší za městem, k němuž vede osamělá táhlá alej. Když za námi vítr zničehonic zabouchne dřevěná vrata, zalapáme po dechu.
Celý článek je dostupný pouze pro předplatitele. Staňte se předplatitelem Deníku nebo se přihlaste.
Pán Ježíš říká, že jeho učedník je jako dobrý hospodář, který vynáší ze svého pokladu věci nové i staré (Matouš 13,52). Proto nabízíme naše dodatky ke kancionálu. K původním třiceti písním shromážděným díky panu varhaníkovi Janu Vencelidesovi a jeho spolupracovníkům byla přidána další dávka. Najdete tak více písní, které už byly v Cyrilometodějském kancionálu vydaném v Brně L.P. 1949, i pár nových písní z posledních vydání jednotného kancionálu, které všichni ještě nemají. Je tam i pár písní, které jsou na hranici liturgického slavení a lidové zbožnosti, zvláště písně k různým výročí našich svatých patronů a některé koledy. Uvádíme je proto, že všichni papežové poslední doby vyzývají kněze, aby lidovou zbožnost podporovali (a případně ji usměrňovali).
Pokračujeme výkladem liturgie a zpěvů, které se objevují i v různých verzích kancionálů. Pokud by se někomu zdálo, že některé z nich jsou hudebně o úroveň níž, ať uváží, že přesto mohou být srdci o úroveň blíž! A to je pěkné.
o. Na celém Božím světě, já jedno místo znám - kde slastí nadpozemskou vždy v srdci zaplesám. - Tam stánek zbudovati jest touhou duše mé, - /: před tichým Svatostánkem, je místo milené. Tamť přemocný a tklivý mne často vábil hlas, - však nedbal jsem já hlasu, ach drahný, drahný čas. - Ó Jezu nejmilejší, jak mohlo jen tak být, - /: že v tichém Svatostánku sám často musels dlít.
Když v nouzi jsem a bídě a milost schází mně - vím, kde ji zase najdu u tebe jedině, - Ty znáš mne, Jezu milý, pomůžeš v čase zlém, - /: a při Tvém Svatostánku cítím, že bohat jsem. Když nemoc zlá mne svírá a léku si žádám, - vždy nejlepší jen v Tobě, můj Jezu nalézám. - Ty sám jej mile skýtáš, prahnoucím ústům mým - /: a při Tvém Svatostánku se vždy hned uzdravím.
Když v boji pro věc svatou se stanu vítězem - hned Jemu zprávu dát s radostí spěchám sem. - I čeká na mne Ježíš, mně dává výměnu, - /: ze svého Svatostánku mi skýtá odměnu. A jsem-li v pochybnosti, chabne-li statečnost - vím, kdo mne upomene zas na mou povinnost. - Ku svému Pánu spěchám, Onť lásku ke mně má /:On při svém Svatostánku mně dobrou radu dá.
Když večer prací umdlen, již toužebně hledám klid, - povinnost ještě jednu, vždy musím vyplnit. Až nebude lze k Němu v poslední večer jít, - pak Sám zas ve své lásce mě přijde navštívit. - Ó Jezu, lásko moje, já často s Tebou byl, - /: kéž bys ty také tenkrát mne v lásce navštívil.
Až duše moje s tělem se bude loučit již, - ji k trůnu nad hvězdami co vůdce provodiž. - Pak věčný soudce Jezu, u milost vejde s ní, - /: bychom tam na věčnosti zas byli spojeni! Do hlubin lásky Ježíše - když srdce mé se ponoří, - /: mystické zajde do říše - a vidí nebes pohoří.
V pramenech krve Kristovy - rozkvetly ctnosti lekníny, - /: mé srdce rádo zaloví a koupá šat své neviny. Přesvatou krví Ježíše - když duše má se napojí, - /: nebeským klidem zadýše a v svatém žije pokoji. Slyš vroucí prosbu Ježíši, - mou duši obmyj krví svou, - /: pak Beránku Ty nejtišší jí ozdob svatou pokorou.
Touha po lásce a službě vyjadřuje se v textech, které připomínají Srdce Páně jako zdroj lásky a útěchy. Ref.: Srdce Páně, lásky zdroji, věčná touho tvorů všech, - Srdce Páně rány zhojí. Slávou hřímá země celá, slávu pějí nebesa, - apoštolů srdce vřelá, vše co živé zaplesá.
Další části zpěvu vás zavedou k prosbám o ochranu národa, k úctě k Panně Marii a k modlitbám za vlast. Modré nebe, hvězdy jasné svatým sborem díků zní - a svět celý v úctě žasne - nad dnem Tvého vzkříšení. Ukrýváš se světu všemu na oltáři, Kriste můj, - přistup blíže k lidu svému - a nás v bídě posiluj.
Texty pokračují k prosbám za klid a jednotu, a k výrokům o tom, jak Srdce Ježíšovo vede duši ke světlu víry. Za Tvým srdcem chceme jíti - kam nás žitím povede, - ctnostem Tvým se naučiti - u Tebe, jen u Tebe. Život náš až k cíli vkročí, poslední až přijde den, - dej nám patřit ve své oči, - věčně býti s Tebou jen.
V dalších verších se objevují výzvy k modlitbě: Pojď k Spasiteli, Pojď k Bohu svému, sem k němu spěj, - On k tobě volá: Pojď. Duše moje zaplesej, - přichází Pán k tobě - srdečně jej uvítej - chleba ve způsobě! - Vítej, Pane přelaskavý, - živote mé duše pravý, - /: vítán buď, vítán buď, - láskou zaněť moji hruď.
Texty nadále obsahují podobu proseb a chval, které spojují Marii a Ježíše s národem. Maria, Matičko, národ český mocně chraň! Zůstaň Matkou lidu svému, drž nad ním svou dlaň. Kníže náš, shlédni k nám, zahynouti nedej nám! Pros za všechny věrné Čechy, svatý Václave. Zkormouceni k Tobě voláme a v přímluvu Tvoji doufáme.
V závěrečné části zaznívají prosby za ochranu státu, ducha národa a za smíření. Kníže náš, shlédni k nám, zahynouti nedej nám! Chraň nám v míru zem i víru, svatý Václave! Tisíc let jsi chránil národ svůj, prosíme i dál nás ochraňuj, víře své i vlasti věrný lid, ať je šťasten, v míru živ. Kníže náš, shlédni k nám ...
Pozdraven buď od nás, andělský Chlebe, který jsi sestoupil z lásky k nám s nebe. Pozdraven buď od nás, Beránku tichý, který jsi prolil krev za světa hříchy. Zde se Ti klaníme, Bože náš pravý, jméno Tvé přesvaté celý svět slaví. Skrytý zde přebýváš, Ježíši milý, abychom Tělem Tvým živeni byli. Srdce Tvé přesvaté láskou k nám plane, ó, rač nás přivinout k sobě, náš Pane.
V zármutku, v neštěstí, vždy, v každé době na svatém Srdci Tvém spočinem sobě. Chceme Ti zasvětit všechno, co máme, tělo i duši svou v službu Ti dáme. Pomoz nám zachovat srdce vždy čisté, hříchem Tě nehněvat, náš Jezu Kriste.
