Klanění pastýřů a Zvěstování pastýřům v dílech Rembrandta a Rubense

Se čtvrtou zapálenou adventní svíčkou si můžete přiblížit další scénu spojenou s příchodem Ježíše Krista. Tentokrát se blíže podíváme na Zvěstování pastýřům a Klanění pastýřů. S Narozením Ježíše Krista v Betlémě souvisí úzce i scény Zvěstování pastýřům a Klanění pastýřů, byť bychom zřejmě nenašli tolik příkladů jako v případě předchozích představených témat vánočního cyklu Zvěstování nebo Narození. Lk 2:8-16.

,,V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel - váš Mesiáš a Pán. A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“ Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“ Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích.

Nejčastěji byli pastýři zobrazováni jako tři muži různého věku, kteří hlídají svá stáda na pastvinách nedaleko Betléma. Měli právě představovat tři lidské věky, neboť evangelium neuvádělo žádný určitý počet a zároveň to byl odkaz na Tři krále. Obvyklou doprovodnou scénou Narození Páně bývá právě Zvěstování narození Spasitele, jehož příchod na svět oznámil archanděl Gabriel pastýřům nedaleko Betléma tu noc, co se Ježíšek narodil.

S jedním z nejstarších zobrazení se setkáváme již ve středověku na diptychu z Lorsch z počátku 9. století. Zvláštností je, že samostatná scéna Zvěstování pastýřům se objevuje až od 14. století, což nejspíš zapříčinila františkánská spiritualita a zbožnost. Do té doby se vždy jednalo o doprovodnou scénu Narození nebo Klanění pastýřů, a to zejména v celém pozdním středověku, kdy se většinou někde na spodní části obrazu objevuje anděl stojící na kopci ve volné krajině s večerním nebem nabádající pastýře, aby si pospíšili do Betléma.

Od 17. Na Zvěstování pastýřům navazuje Klanění pastýřů, námět, u nějž se od 16. století objevuje určitý stálý typ zobrazení Marie sedící vedle jesliček a ukazující dítě pastýřům. Výjev bývá umístěn uvnitř chudé rozpadající se stáje či chlévu, někdy ve volné krajině, kdy pastýři přicházejí uctít Spasitele položeného na seně v jesličkách. V období vrcholného baroka je scéna zobrazena ve věrném, až realisticky působícím prostředí, kde je kladen zvýšený důraz na světlo, jenž vychází z těla malého Ježíška. Toto plně vystihuje Rembrandtova malba z roku 1646. Z malého dítěte vychází oslnivé světlo, které ozařuje obličeje přihlížejících. Často se v pozadí nacházejí domácí zvířata jako vůl a osel. Dříve se stávali účastníky děje, ale od 17.

Дílo, které bych Vám chtěla dnes představit, je Klanění pastýřů (1622-1624) od vlámského umělce Petera Paula Rubense a jeho dílny, jež se nachází v katedrále St. Gervais a St. Obraz ukazuje Pannu Marii sedící vedle žlabu na slámě, přes červený šat má oblečený modrý plášť, v náručí drží malé dítě a svůj pohled otáčí k pastýřům, kteří jej přišli uctít. Nejstarší z nich má hrubý oděv z kůže, jenž nechává jeho vrchní část těla skoro nezakrytou, klečí před Marií s dítětem a natahuje svou levou ruku před sebe. Zbytek skupiny tvoří stará pastýřka s vlasy zakrytými bílým šátkem a rukama pozvednutýma v uctivém gestu, mladý pastýř držící v rukou malé jehně a mladá žena se spletenými vlasy. Nalevo, docela blízko Ježíška, je vůl a za ním těžko rozpoznatelné pozadí.

Provenience této malby je nejasná. Před Francouzskou revolucí se nacházela v klášteře františkánů v Soissons, není ale zřejmé, jak se tam dostala. Pojí se s tím příběh, který se však zdá spíše nepravděpodobný, neboť není podložen odpovídajícím archivním materiálem. Rubens měl údajně během své zpáteční cesty z francouzského dvora do Antverp v roce 1625 onemocnět v Soissons, kde se o něj postarali tamní františkáni. Po svém uzdravení jim chtěl zaplatit, ale oni to odmítli. Na důkaz svého vděku jim proto z Antverp zaslal tuto malbu. Uvedený rok 1625 v příběhu bude nejspíš správný, neboť během restaurování v roce 1990 byly na malbě objeveny dva erby, jeden patřil Simonovi Legrasovi (1589 -1656), který se stal biskupem v Soissons roce 1624, a druhý městu Soissons. Technické přezkoumání odhalilo, že tyto erby byly namalovány v Antverpách.

Günter Bandmann - Wolfgang Braunfels - Johannes Kollwitz et al., Lexikon der Christlichen Ikonographie, Band IV., s. Günter Bandmann - Wolfgang Braunfels - Johannes Kollwitz et al., Lexikon der Christlichen Ikonographie, Band II., s. Hans Devisscher - Hans Vlieghe, Rubens. The life of Christ before the Passion. The Youth of Christ. Vol. George Ferguson, Signs & Symbols in Christian Art, New York 1955, s. Jan Royt, Slovník biblické ikonografie, Praha 2006, s. Gertrud Schiller, Ikonographie der christilichen Kunst, Band 1, s.

Rembrandt a Rubens: světlo a lidé

Rembrandtova malba z roku 1646 vyjadřuje vrcholné baroko, kdy světlo vychází z Ježíška a osvěcuje tváře kolem. Dříve se často objevovali pastýři a zvířata v pozadí, teprve později získali samostatnou scénu Zvěstování pastýřům a Klanění pastýřů.

Rubensova Klanění pastýřů ukazuje Marii uprostřed s dítětem, pastýřům blízko a jejich úctivý postoj, zatímco zvířata a chlév vytvářejí intimní vánoční atmosféru. Předmětem výkladu je nejen kompozice, ale i ikonografie a historické souvislosti, proč se samostatná scéna Zvěstování pastýřům objevila až ve 14. století.

Nejstarší zobrazení Zvěstování pastýřům se objevuje již ve středověku a jeho samostatná scéna se vyvinula až v době pozdního středověku, což souvisí s rozvojem františkánské spirituality a větší zbožností.

tags: #klaneni #pastyru #rembrandt