Se čtvrtou zapálenou adventní svíčkou si můžete přiblížit další scénu spojenou s příchodem Ježíše Krista. Tentokrát se blíže podíváme na Zvěstování pastýřům a Klanění pastýřů.
Narozením Ježíše Krista v Betlémě souvisí úzce i scény Zvěstování pastýřům a Klanění pastýřů, byť bychom zřejmě nenašli tolik příkladů jako v případě předchozích představených témat vánočního cyklu Zvěstování nebo Narození. Lk 2:8-16.
Zvěstování pastýřům
Obraz Zvěstování pastýřům se poprvé objevuje samostatně až od 14. století, což nejspíš zapříčinila františkánská spiritualita a zbožnost. Do té doby šlo vždy o doprovodnou scénu Narození nebo Klanění pastýřů, a to zejména v pozdním středověku, kdy se někde na spodní části obrazu objevuje anděl stojící na kopci ve volné krajině s večerním nebem nabádající pastýře, aby si pospíšili do Betléma.
Na jedněch z nejstarších zobrazení se setkáváme již ve středověku na diptychu z Lorsch z počátku 9. století. Zvěstování pastýřům bývá spojeno s Narozením Páně a jeho oznámením archandělem Gabrielem nedaleko Betléma v noci, kdy Ježíšek přišel na svět.
Klanění pastýřů
Na Zvěstování pastýřům navazuje Klanění pastýřů, námět, u nějž se od 16. století objevuje určitý stálý typ zobrazení Marie sedící vedle jesliček a ukazující dítě pastýřům. Výjev bývá umístěn uvnitř chudé rozpadající se stáje či chlévu, někdy ve volné krajině, kdy pastýři přicházejí uctít Spasitele položeného na seně v jesličkách.
V období vrcholného baroka je scéna zobrazena ve věrném, až realisticky působícím prostředí, kde je kladen zvýšený důraz na světlo, jenž vychází z těla malého Ježíška. Toto plně vystihuje Rembrandtova malba z roku 1646. Z malého dítěte vychází oslnivé světlo, které ozařuje obličeje přihlížejících. Často se v pozadí nacházejí domácí zvířata jako vůl a osel.
Dříve se stávali účastníky děje, ale od 17. století se počet pastýřů v obrazech lišil, nicméně typické je zobrazování tří pastýřů různých věků jako odkaz na Tři krále.
- Obraz Klanění pastýřů (1622-1624) od Petra Paula Rubense a jeho dílny se nachází v katedrále St. Gervais a St. v Soissons. Zobrazuje Pannu Marii sedící vedle žlabu na slámě, s dítětem v náručí; pastýři přicházejí uctít Spasitele.
- Nejstarší z pastýřů má hrubý oděv z kůže a klečí před Marií; před sebou natahuje ruku. Další postavy tvoří stará pastýřka s bíle ovázanými vlasy, mladý pastýř s jehnětem v rukou a mladá žena s spletenými vlasy. Vlevo je vůl a v pozadí nejasná krajina.
Provenience Rubensova díla je nejasná; dílo se spojuje s příběhem o tom, jak se Rubens po onemocnění v Soissons vrátil z Francouzského dvora. Na důkaz vděčnosti mu františkáni údajně poslali tento obraz z Antverp. Restaurování v roce 1990 odhalilo erby, které potvrzují spojení s Soissons a jeho biskupem Simonem Legrasem (1589-1656).
Technická analýza ukázala vročení a autorství jako dílo Rubense a jeho dílny; obraz zobrazuje Klanění pastýřů v jasně barokním světelném řešení a redukuje výjev na základní postavy a jejich atributy se silným světelným efektem vycházejícím od Ježíška. Hrubý, ale výrazný styl slouží ke generování hlubší náboženské atmosféry a důrazu na světlo v kompozici.
Rembrandtova verze Klanění pastýřů z roku 1646, která bývá často uváděna spolu s rubensovskou interpretací, klade důraz na světlo vycházející z Ježíška a ozařující obličeje svědků. Rembrandtovo zpracování patří k vrcholu barokního rozjitření světlem a realističností prostředí; obraz demonstruje, jak světelnost a barevnost mohou vybudovat atmosféru zázraku a pokory.
Porovnání a kontext
Vztah mezi Rubensem a Rembrandtem v motivu Klanění pastýřů ukazuje odlišné přístupy k barokně-inspirované ikonografii: Rubens pracuje s dramatickým náboženským vyzněním a sklonem k dramatickým gestům pastýřů, zatímco Rembrandt klade důraz na intimitu světla a atmosféru, která nastoluje meditační tón. Oba malíři čerpají ze zdrojů čerpání italských mistrů a severoitalských vzorů, avšak jejich interpretace zůstávají nositeli originálního duchovního a vizuálního jazyka, který je pro jejich dílo charakteristický.
Novozákonní příběh je zobrazen žánrovým způsobem. Zasažení světlinou a důrazem na zpracování světla se stává charakteristickým rysem Baroka a zvláště Rembrandtova díla, která spojuje biblické téma s pozoruhodnou atmosférou a individuální výpovědí malíře.
Stručná data a kontexty
- Rok vzniku Rembrandtova Klanění pastýřů: 1646
- Originál uložen: National Gallery, London
- Prameny: ikonografické lexikony a historické studie barokního umění
- Rubensova Klanění pastýřů: 1622-1624, katedrála St. Gervais a St., Soissons
- Provenience Rubensova díla: původně klášter františkánů v Soissons, následně spojeno s dílem pro Soissons
Technické a estetické prvky
V obou dílech je kladen důraz na světlo vycházející z Ježíškova těla a jeho odraz na tvářích svědků. Rembrandt využívá jemné barevné škály a hnědých tónů s nádechem zlatého světla, které zvýrazňuje výšky a kontury postav. Rubensova kompozice se vyznačuje výraznější figurální gestikou a bohatým kontrastem světla a stínu, který podtrhuje dramatický náboj scény.
Obrazy pojednávají o zázraku narození a úctě pastýřů, kdy malíři využívají žánrové zobrazení a krajinné zasazení k posílení duchovního významu scény. Jemná práce s prosvětlením a barevností ukazuje, jak Baroko nabízí prostor pro vizuální a duchovní interpretaci biblického příběhu.
Vliv a dědictví
Rembrandt a Rubens zůstávají ve výkladu Zvěstování a Klanění pastýřů významnými průřezovými body barokního umění, jejich díla jsou nadále studována pro způsob, jak světlo a kompozice mohou vyhovět teologickým potřebám publika. Jejich práce inspirovala následné generace umělců a stála se součástí dlouhé tradice ikonografických výjevů Narození a Uctívání Spasitele, které jsou součástí vánočního cyklu napříč evropskou malbou.