Rád bych šel do kostela, ale bojím se, že se neumím chovat. Nevím, co říkat, kdy vstát, kdy kleknout. Jak vůbec mše probíhá? A smím si jít pro oplatku?
Vztahu k Bohu (modlitbou) setkávají s Ježíšem v jeho slově a přijímají jeho tělo a někdy i krev. Na kříži. krev. Věřící mají tento obřad ve velké úctě. "den Páně". Den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Inspirací pro život. Křesťané úctu i mimo mši.
Mše se skládá ze čtyř částí. Kristova. Začínají pohledem do sebe sama. Kdo vlastně jsou. Mají také prosit o vnitřní očistu. Očistit? Bůh. "Kyrie eleison". "Sláva na výsostech Bohu", latinsky "Gloria in excelsis Deo".
Lidé si sedají, aby mohli naslouchat čtení z Bible, a tak začíná druhá část. V neděli a různé slavnosti se čtou celkem tři úryvky z Bible. Prvním a druhým je vložen žalm, který je rozdělen na sloky. Dobr é si zapamatovat a zpívat ho spolu s ostatními. Bývá ze Starého zákona, druhé čtení je z Nového zákona. Bohoslužby slova je předčítání z evangelia, nebo v jeho nepřítomnosti kněz. Po čtení z evangelia kněz káže.
Věřících, tak zvanými přímluvami. Tě, vyslyš nás". A je asi nejhutnější. Věřící přinášejí dary chleba a vína. Položíte na oltář své problémy, smutky i radosti. Přijato a proměněno. Kněz s ministranty připraví oltář. Takový ubrousek, položí kalich a miskу s chlebem, nalije víno. Děkuje Bohu za divy, které pro nás koná. "Svatý", latinsky "Sanctus". Což signalizuje, že se bude dít něco důležitého.
Ježíše, který řekl: "Toto je moje tělo... Toto je kalich mé krve... konejte na mou památku". Životní posilou. Tajemství víry, latinsky se to řekne "Mysterium fidei". "Amen". "Staň se", "Věřím v to, co říká".
Křesťany naučil Ježíš, modlitbu "Otče náš". Nese s sebou vnitřní dynamiku. Pozdrav pokoje. "Pokoj tobě". Chápeme. Je vzato z hebrejského "šalom".
Poslední část je lapidární: krátká "oznámení", jinak řečené "ohlášky" a závěrečné požehnání. Navíc, nebo je slavnostnější. Příklad: přímý přenos z pohřební mše papeže Jana Pavla II. z Vatikánu. Ale nemusí to být jen takové slavnosti. Důležité následuje po kázání. Specifika těchto obřadů. Něco déle. Poradím vám takovou drobnost "na přežití". Můžete opřít, ať už to je lavice nebo sloup.
Než jen tak. Vydržet - potřebujete si sednout nebo nadýchat čerstvého vzduchu. Nestyďte se odejít anebo poprosit kohokoli o pomoc. Protože se vám těžko stojí, je vám špatně, jste těhotná. Zdržme se všech poznámek nebo posuňků, mluví-li kněz. Mše svatá je jedním rozsáhlým dialogem mezi knězem a ostatními. Sedíte v lavici němí jako ryby, může vám to připadat trapné. Říkat? V zásadě platí stejné pravidlo jako s postoji. Svobodní. Jak můžete říkat: "Věřím," když nevěříte? "Amen," když nerozumíte slovům, která kněz pronesl? Upřímnosti.
Položený zpěvník, kterému se říká Kancionál. Obsahu mešní řád. Podle něho se můžete zorientovat. SEDNI SI... STOUPNI SI.. ... pasivní, anebo se mohu zúčastnit? Se skládá z celého systému gest, úkonů, postojů. Všichni jsme byli školou povinní. Povstali jsme. Sedli. Když jsme seděli, měli jsme poslouchat. Právě děje. Najevo úctu nebo svou bdělost a připravenost k činu. Kdykoli vykročit. Když sedíme, tak posloucháme. Tak svou velikost, stáváme se nižšími než ten, před kým klečíme. Tak znamená úctu, nehodnost.
Rád bych vás povzbudil, abyste se cítili v kostele svobodně. Snažíte pochopit důvod takového "zbožného tělocviku". Zůstávat naslouchajícími. Svatá je další ze svátostí (viditelné znamení neviditelné Boží moci). Jak jsem napsal výše, branou k ostatním svátostem je křest. Pro přijímání Těla Páně, neboli eucharistii. Eucharistii velikou úctu. Zvědavost, jak "to" chutná. Připravovat ke svátosti křtu. Knězem, který rozdává přijímání, pak si dejte na ústa prst. Udělá křížek na čele. Starších, ještě starších až těch nejstarších lidí čerstvého ducha. Možná, ale i krásná. Dostal jsem návštěvu. Děti do kostela patří. Pokud vás někdo osočí, je zaslepený.
Pokračování (konec křesťanů v Čechách). Děti v kočárek nemohou za to, že křičí. Zpívají. Ať ze mše něco mají. Vidí leda tak záda druhých, nic neuvidí. Nebo na chvíli ven. Logické, že mu nebudete říkat: "Teď ne! Vydrž! nebo bonbónů. Názory na tuto praxi se různí. Své dítě budete učit ztišení, naslouchání a prožívání mše. Zemích se například vydávají knížečky o průběhu mše. Listuje a sleduje tak za pomoci svého rodiče průběh obřadu. Obřady zjednoduší. Nutit přespříliš dítě k pozornosti a upjatosti znamená znechutit mu kostel třeba i na celý život. Za mnou kluk: "Já něco mám." A tajemně se na mě podíval. Ptal jsem se. Chvilka napětí. Přemýšlel, jak na mě. Beze slov ukázal na rukáv. Dnes je módou nosit si v rukávu křečky a v kapsách myši. Tomu? Kamarádku kočku. Vodit do kostela zvířata se však nehodí. Proč? může někdo štítit, na chlupy našich miláčků může být někdo alergický. Kostela zamezen. Nebo jinak postižené lidi.
