Vyhledáváme v něm románskou krásu, která přežila až do dnešních dnů. Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Voticích je pro širokou veřejnost poměrně neznámou stavbou, která díky tomu, že se dochovala v téměř původní podobě ideální románské baziliky, patří k nejvýznamnějším památkám svého druhu v rámci širšího středoevropského prostoru.
Románská období a počátky stavby
Přestože první písemná zmínka o kostele pochází až z roku 1352, podle jeho architektury se jedná o vyvinutou formu ideální románské baziliky z poloviny 12. století. Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč takto honosná stavba vznikla právě v Tismicích, o kterých z minulosti nemáme žádné zprávy jako o významném sídle. Typově totiž odpovídá vyššímu sociálnímu prostředí, neboť kostely bazilikálního typu se ve 12. století v Čechách stavěly téměř výhradně jako biskupské, kapitulní nebo klášterní chrámy. Lze tedy pouze odvozovat, že stavba takovéto honosné baziliky měla sloužit k reprezentaci společenského postavení jejího objednatele.
Tím mohl být buď přímo český kníže a později král Vladislav II. (* 1110 - † 1172) nebo některý z jeho následovníků, nejpozději pak pražský biskup a od roku 1193 český kníže Jindřich Břetislav († 1197). Jistou souvislost s pražským biskupstvím může nasvědčovat skutečnost, že nedaleký Český Brod byl v raném středověku střediskem biskupských statků (tzv. českobrodský distrikt). Kostel v Tismicích tak mohl být přímou součástí biskupského, knížecího nebo královského dvorce, o jehož existenci ale bohužel postrádáme jakýkoliv přímý doklad (nepřímým dokladem je pak pouze zaniklá románská empora).
Archeologický výzkum okolí kostela v letech 2008-10 neodhalil doklady lidské činnosti starší než ze 14. století, což v souvislosti s okolnostmi raného a vrcholného středověku komplikuje hypotézy o vzniku stavby. V období raného a vrcholného středověku se tedy v okolí kostela ani nepřehřbívalo (prozkoumáno bylo 28 hrobů), další důkaz o skutečné funkci lokality zůstává nejasný.
Gotické období a barokní rekonstrukce
V roce 1352 je kostel poprvé nepřímo zmíněn v Rejstříku papežských desátků, uloženého ve fondu Metropolitní kapituly u sv. Víta v Archivu Pražského hradu, v souvislosti s odvodem pololetní platby nejmenovaným tismickým farářem (tedy musel být farní).
Ve 2. polovině 15. století došlo k destrukci celé jižní stěny, která byla následně od základu znovu vystavěna a to s použitím nových i původních kamenů, aby byl zachován původní ráz románské stavby. Oprava tismického kostela je tak pozoruhodným příkladem citlivého přístupu k obnově staré stavby na konci středověku. Do této nově vystavěné stěny byl vložen boční gotický portál se znakem Vrbíků z Tismic.
Barokní proměna v 18. století
Těsně po roce 1700 proběhly stavební úpravy kostela, v rámci kterých byla nově zaklenuta hlavní loď, v západním průčelí byl osazen nový vstupní portál a do jihozápadního koutu jižní lodi bylo vestavěno točité schodiště na tehdy ještě existující románskou emporu. Stavební vývoj byl ukončen zásadní přestavbou v letech 1767-75, kterou iniciovala majitelka černokosteleckého panství kněžna Marie Terezie Savojská. Zednickým mistrem byl Jan Smutný a stavebními úpravami byla posílena sakristie, věže byly zvýšeny a došlo k zastřešení obou věží, zároveň byla převedena zvony. Románskou emporu nahradila barokní varhanní kruchta a pod hlavním oltářem vzniklo vyvýšené pódium, klenba hlavní lodi byla vyzdobena freskami a byly rozšířeny okna lodi. Ambity pro poutníky kolem sochy Tismické madony doplnily hlavní oltář, avšak v roce 1820 byly ambity odstraněny.
Hlavní loď bazilikálního trojlodí zůstala oddělena od bočních lodí arkádami na pilířích a sloupech, což je ve středoevropském prostoru unikátní prvek, inspirovaný procesy z Porýní. Fresky na klenbě a apsidách vznikaly v letech 1767-75 dílem přistoupimského kaplana Jana Svobody a jejich náměty zahrnovaly Korunování Panny Marie, Panna Marie Útočiště a Orodovnice a P. Maria Tismická, v apsidách Bůh Otec a Duch Svatý, Panna Maria, sv. Anna a Jáchym a sv. Jan Nepomucký. Později byly malby převedeny v polovině 19. století do stylu nazarenismu kutnohorským malířem Václavem Vysekalem, girlandy na sloupech pocházejí ze 17. století.
V severní věži visí zvon z roku 1442, jeden z nejstarších dochovaných na Kolínsku. Zní na českém nápisu gotickou minuskulí: KE CZTY BOZYE A PANNYE MARIGY ZWON LIT GEST LETA MCCCCXLII. Hlavní oltář z let 1755 v sobě ukrývá gotickou sochu Madony tismické (dnes nahrazena kopií) přinesenou do Tismic roku 1419. Boční oltáře a kazatelna jsou rokokové, kůrky byly doplněny pouze dvěma renesančními náhrobnými kameny ve dvou věžích.
Do roku 2022 zněla na kůru hudba z varhan firmy Rejna & Černý (1913); v roce 2023 byl uveden nový nástroj od dílny Dlabal-Mettler v Olomouci za 2,7 milionu korun. Do severního podvěží jsou vsazeny renesanční náhrobníky Václava Güntera z Moren a Adama Ichtrice z Ichtric, s erby a českými nápisy. V severní věži mimo jiné visí zvon z roku 1442. Od 1. ledna 2005 je kostel filiálním kostelem pod správu Římskokatolické farnosti Český Brod v Kolínském vikariátu; bohoslužby se konají první neděli v měsíci a v sobotu před třetí nedělí od 17.30 hodin.
Současnost a význam
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Voticích představuje architektonický a historický unikát: trojlodní neomítnutá stavba z pískovcových kvádrů s hladkým dvouvěžovým západním průčelím a třemi apsidami v jedné rovině o délce 13,20 metru a šířce 8,5 metru. Je to největší barokní kostel v České republice postavený mimo Prahu, a zároveň památka, která spojuje románské jádro, gotické úpravy i barokní výzdobu. Poutní tradice a bohatá výzdoba odhalují, jak se prostor proměňoval v čase a jak se symbolicky pojí s významnými místními rodinami a církevní správou.
Udržení románských prvků, jako jsou arkádové sloupy s atickými patkami nebo zazděné portály, spolu s gotickými detaily a barokními freskami vytváří jedinečnou syntézu stylů. Zachovalé renesanční náhrobníky a historické nápisy doplňují obraz o dynamice regionální církevní architektury a o vzájemném ovlivňování kultur střední Evropy v průběhu staletí.
Technické a umělecké detaily
Arkadová třídní klenba hlavní lodi je na pilířích a sloupech; sloupy mají atické patky s čtyřmi nárožními lístky. Fresky v apsidách a na stropě hlavní lodi z let 1767-75 ukazují motivy korunování Panny Marie, Orodovnice a jiné náboženské motivy. Barokní hudební kruchta nahradila románskou emporu a apsidy jsou sklenuty konchou. Západní průčelí je strohé, s dvouvěžovým provedením, zatímco východní část s apsidami působí bohatým, ale konsensuálním dojmem.
Hlavní oltář z 18. století ukrývá gotickou Madonu tismickou; současná kopie nahrazuje originál, který byl do Tismic přinesen v roce 1419. Dílna pražských mistrů a kutnohorských malířů se podepsala na freskách a na renesančních náhrobnících. Cínová křtitelnice z roku 1530 s reliéfy doplňuje ikonografii interiéru, zatímco rokoková kazatelna a další bohoslužebné prvky dokreslují barokní atmosféru.
tags: #kostel #nanebevzeti #panny #marie #votice