Klášter minoritů na Starém Městě pražském vznikl u kostela sv. Jakuba kolem roku 1232.
Pozemky byly vykoupeny od českého krále Václava I.
Kláštery žebravých řádů se obvykle stavěly na okrajích měst v chudinských čtvrtích.
Neobvyklé umístění tohoto kláštera přímo ve městě, spolu se zasvěcením sv. Prohlídku zahájíme v kostele sv. Jakuba, kde jsou jedny z nejkrásněji znějících varhan Prahy.
Během prohlídky navštívíme gotický ambit s unikátním dvojlodním řešením a původními středověkými detaily.
Dále nahlédneme do románských sklepů, jež ukrývají nejstarší stavební fázi kláštera.
Přízemní Sál Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, zdobený barokními malbami s františkánskou tematikou, byl kdysi svědkem královské hostiny tohoto královského páru.
Součástí prohlídky je také rajský dvůr a zahrada Hortus Angelicus.
V 1. Kdo bude mít zájem, v závěru prohlídky se mnou navštíví výstavu kopií korunovačních klenotů spojených s lucemburskými panovníky.
Klášter minoritů Praha je historický církevní objekt.
Klášter byl založen Václavem I. po roce 1232, kdy se na Starém Městě usadili minorité.
Jeho výstavba v gotickém slohu probíhala v několika etapách až do 70. let 14. století.
Od konce roku 2024 je klášter přístupný veřejnosti.
V roce 1319 zahájil Jan Lucemburský výstavbu protáhlé bazilikální trojlodní stavby s dlouhým a vysokým kněžištěm a dvěma průčelními věžemi.
Tento gotický chrám byl dokončen až za vlády Karla IV. v roce 1374.
Vrchol klenby tehdy dosahoval téměř 30 metrů a chrám tak byl po kostele sv.Víta a Panny Marie Sněžné třetím nejdelším v Praze.
Stal se místem slavnostních obřadů, ale i pohřbů panovníků.
V roce 1311 se zde konala svatební hostina Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, kolem roku 1337 pak svatební hostina Jana Lucemburského s francouzskou princeznou Beatrixí.
Později zde působil i Karel IV., který odtud, jako markrabě moravský, vydal svá privilegia Pražanům.
V roce 1378 zde bylo na nádherném katafalku, obklopeném pěti sty svící, vystaveno tělo Karla IV. a roku 1577 zde byl dočasně pohřben císař Maxmilián II.
Další etapa výstavby započala po roce 1620 v raně barokním slohu.
V roce 1754 postihl objekt požár, jehož následky odstranila až rekonstrukce v pozdně barokním stylu, dokončená roku 1767.
Roku 1784 byl klášter zrušen a část budov prodána.
Z rozsáhlého komplexu se tak dodnes dochovala pouze část tvořená budovami kolem obdélného dvora.
Část dvorních fasád tvoří gotické arkády a barokní arkády s půlkruhovými oblouky.
Podstatná část interiérů si zachovala gotickou křížovou žebrovou klenbu, místy podepřenou středním sloupkem, zatímco většina prostor je klenuta barokními klenbami.
Návštěvníci zde mohou spatřit také fresky inspirované životem sv. Františka z Assisi z 30. let 18.
Klášter založil Václav I. a v klášteře se konaly svatební hostiny Jana Lucemburského, výstav těla Karla IV.
Zámecký areál Ctěnice leží na severovýchodním okraji Prahy. Zámek byl vystavěn v polovině 16. století.
Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv.
Klášterní budovy minoritského konventu stávaly na místě dnešní školní budovy (dnes mj. kavárna a centrum různých zájmových spolků) na Pernštýnském náměstí v Pardubicích.
Připomíná jej pojmenování vedlejší Klášterní ulice a vedle přes ulici stojící kostel Zvěstování Panny Marie.
Nejpozději roku 1514 uvedl Vilém z Pernštejna do nově vystavěného kláštera a kostela sv. Bartoloměje řád minoritů.
Řeholníkům se dostalo od pardubického pána náležité péče, kterou stvrdil v listině z roku 1516.
Minimální počet byl stanoven na šest kněží, majících povinnost nejen sloužit mše, starat se o rodovou hrobku Pernštejnů při kostele sv. Bartoloměje, ale také být k dispozici svému pánovi na jeho cestách.
V roce 1532 Vojtěch z Pernštejna sjednal s představenými minoritského řádu jejich přesunutí ke kostelu Zvěstování Panny Marie na dnešním Komenského náměstí a písemně se minoritům zavázal, že jim nechá vystavět nový klášterní komplex.
Tento slib však již do své smrti nestihl splnit.
Řádu musela stačit původní farní budova nevelkého rozsahu, ale ani zde nesetrvali kněží řádu tzv. Menšího zákona sv. Františka dlouho.
Pravděpodobně nepříliš dobré vztahy s Janem z Pernštejna způsobily, že během roku 1541 řád z města odešel.
Minorité se do Pardubic vrátili o více jak půl století později, na přání císaře, ovšem opět na krátký čas.
Vyhrocená politická situace v zemi vyústila ve stavovské povstání, které se odrazilo i v životě samotného města, a tak byli řeholníci nuceni opustit Pardubice znovu.
Vynucený odchod ovšem nebyl příliš dlouhý, jejich brzký návrat umožnila porážka českých stavů na Bílé hoře a následná silná vlna rekatolizace.
Opuštěné prostory u kostela Zvěstování Panny Marie byly znovu obydleny, avšak minoritskému řádu nedostačovaly, proto byly již počátkem 30. let 17. století přikoupeny tři domy kolem dřívější fary, a tak mohl být postupně (na místě současné školní budovy) vystavěn hlavní klášterní objekt s prostornou kvadraturou a loubím v přízemí i prvním patře.
V klášterních místnostech byla od roku 1728 zahájena výuka na latinském gymnáziu, kterou měli na starosti sami řádoví mniši.
Činnost kláštera i gymnázia byla ukončena josefínskými reformami.
Uvolněný prostor byl ponechán školním účelům, již o rok později zde mohli zahájit výuku žáci normální (základní) školy.
V letech 1892-1893 bývalý klášterní komplex při rozsáhlé přestavbě zcela ztratil svůj původní vzhled.
Budova nevelkého konventu byla trojkřídlá, uzavřená ze čtvrté strany pouze chodbou a patrová.
Původně farní kostel Zvěstování Panny Marie byl v roce 1645 částečně zbarokizován.
Unikátní prostory Kláštera minoritů Praha náležející ke kostelu sv. Jakuba Velkého nově slouží veřejnosti k nejen k prohlídkám, ale také jako kulturní, společenské a byznysové centrum.
Klášter založený po roce 1232 se v průběhu 13. a 14. století těšil pozornosti a přízni panovnických dynastií - v roce 1311 byl dokonce svědkem svatební hostiny Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny a roku 1337 s Beatrix Bourbonskou.
Areál v průběhu staletí prošel několika přestavbami.
Dodnes se dochovala jen část z rozsáhlého komplexu tvořeného budovami kolem obdélného dvora, v nichž se snoubí architektonické styly od gotiky až po vrcholné baroko.
Otevírací doba kláštera se může z důvodu konání akcí měnit.
Otevírací doba kláštera se může z důvodu konání akcí měnit.
Za husitských válek klášter nebyl zničen zásluhou staroměstských řezníků, kteří jej dokázali ubránit ještě několikrát i v pozdějších dobách.
Větší škody způsobily požáry, které ovšem zároveň byly příčinou mohutných přestaveb, z nichž poslední probíhala v letech 1690-1702.
Po jejím skončení pokračovaly práce na vnitřní výzdobě.
Nástropní fresky, oltářní obrazy a sochy jsou dílem mnoha vynikajících barokních umělců - Václava Vavřince Rainera, Jana Křtitele Lišky, Jana Jiřího Heinsche, Petra Brandla, Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a dalších.
Unikátní jsou i varhany z počátku 18. století.
Část dvorních fasád tvoří gotické arkády a barokní arkády s půlkruhovými oblouky.
Podstatná část interiéru má zachovanou gotickou křížovou žebrovou klenbu místy podepřenou středním sloupkem, zatímco většina prostor je klenuta barokními klenbami.
Za pozornost stojí zimní refektář, zdobený freskami inspirovanými životem sv. Františka z Assisi z 30. let 18.
| Událost | Rok | Poznámka |
|---|---|---|
| Založení kláštera minoritů | 1232 | na Starém Městě, u kostela sv. Jakuba |
| Dokončení gotické chrámové fáze | 1374 | pod Karlem IV. |
| Požár kláštera | 1754 | rekonstrukce do pozdně barokního stylu |
| Stavovské povstání a odchod minoritů | 1618-1620 | následoval rekatolizace |
| Jozefínské reformy | 1780s | ukončení činnosti gymnázia |
Klášterní areál minoritského konventu byl v Pardubicích na Pernštýnském náměstí a připomíná jej Klášterní ulice a kostel Zvěstování Panny Marie.
Řád minoritů se v Pardubicích vystřídal několikrát a jeho osudy odrážely složitou historii města i země.