Zenové centrum ve Vrážném (Seon Mun Sa) je buddhistické meditační centrum. Je součástí organizace, která má po celém světě více než 100 zenových center a skupin. Naše zenová tradice je založena na učení korejského zenového mistra Seung Sahna. Dne 4. září 2023 začala finanční sbírka zahájená Evropskou školou zen Kwan Um na podporu Vrážného Zen centra, Seon Mun Sa, v Moravském regionu České republiky. Cílem je vybrat 20 000 eur během následujících 90 dní, aby bylo možné dokončit nový kuchyňský přístavek do konce roku 2023. Potřebné položky zahrnují kuchyňské skřínky, kuchyňské desky, dřezy, varnou desku, myčku nádobí, troubu a dokončení společenského prostoru. Jakékoli přebytečné finanční prostředky nad 20 000 eur jsou vítány, protože bude zapotřebí další renovace.
Seon Mun Sa, Vrážné Zen centrum, je hlavním chrámem Školy zen Kwan Um v České republice a jediným rezidenčním centrem. Vrážné požádalo o finanční pomoc kvůli potřebám na placení externích dodavatelů za kuchyňské vybavení a dokončení zařízení před nadcházejícím Kyol Che Retreat 2024. Všichni říkají: „Já!“ „Chci to, jsem tohle…“ Ale nikdo tomu „Já“ nerozumí. Kde jsi byl, než ses narodil? Když zemřeš, kam půjdeš? Pokud se upřímně zeptáte „Co jsem?“, dříve nebo později narazíte do zdi, kde je veškeré myšlení přerušeno. Meditace v zenu znamená udržet mysl „nevím“, když se klaníte, zpíváte a sedíte v zazenu. To je formální zenová praxe. V běžném životě když něco děláte, prostě to dělejte. Při řízení auta dělejte to. Při jezení jezte, atd. Nakonec bude vaše mysl „nevím“ jasná. Potom můžete vidět oblohu pouze modrou. Strom můžete vidět pouze zeleně. Mysl je jako jasné zrcadlo. Přijde červená, zrcadlo je červené. Bílá a zrcadlo je bílé. Pak již není žádná touha pro sebe. Taková mysl je již osvícením. To, co nazýváme Velkou láskou, Velkým soucitem, Velkou cestou Bódhisattvy. Je to velmi jednoduché!
Buddha řekl, že všechny bytosti mají buddhovskou přirozenost. Zenový mistr Joju však řekl, že pes nemá buddhovskou přirozenost. Který z nich má pravdu? Pokud to zjistíte, najdete pravou cestu. Seung Sahn Zenový Mistr. „Při chůzi, stání, sedění, ležení, mluvení, mlčení, pohybu i klidu. Vždy a všude, bez přerušení - co to je?
Budova původně minoritského, později františkánského kláštera byla součástí tzv. „Znojemského Assisi“, vystavěného v průběhu 13. století. Již krátce po konstituování Znojma na královské město po roce 1225 došlo v bezprostřední blízkosti před vchodem do královského hradu k usídlení mendikantského řádu minoritů. V jejich sousedství se pak ve druhé polovině 13. století sloužil klášter jako místo uložení ostatků českého krále Přemysla Otakara II., padlého roku 1278 v bitvě na Moravském poli. Z nejstarší doby se v klášteře minoritů dochovala křížová chodba severozápadního ramene včetně okenních kružeb. Severovýchodní část křížové chodby je ze sklonku 15. století. V roce 1534 klášter převzali františkáni, kteří ve druhé třetině 16. století budovu upravovali, a to zvláště její 1. poschodí, kdy se budova rozšířila i nad křížové chodby. Barokní novostavbou je dvouposchoďový, původně jednopatrový trakt, připojený k severozápadnímu nároží konventní budovy. Byl postaven jako knihovna před rokem 1695. Z barokní doby je rovněž dvorní trakt, který zakryl okenní stěnu jihozápadního ramene ambitu. Z barokního období je rovněž klenba na severozápadním konci severovýchodního křídla konventu v přízemí, kde vystupovalo nově zřízené pravoúhle se lomící schodiště do patra, zrušené při klasicistní přestavbě. Tehdy byla zřejmě přestavěna celá část severovýchodního křídla konventu.
V letech 1728 - 1729 byl rozšířen nedostačující refektář, v letech 1754 až 1758 byla vystavěna nová budova klášterního špitálu. Po zrušení kláštera roku 1784 byla část objektu proměněna ve vojenskou vychovatelnu regimentu prince Coburga. Roku 1825 byla provedena radikální přestavba zrušeného kláštera na věznici. Prostor mezi mužským a ženským klášterem vyplnil jednolodní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Původní raně gotický kostelík byl na přelomu 13. a 14. století přebudován a doplněn o oratoř klarisek. Loď byla lehce širší než presbytář a značně dlouhá, neboť předstupovala stejně jako oratoř jeptišek do prostoru dnešní ulice Přemyslovců. Lze předpokládat sedm obdélných klenebních polí hlavní lodě a tři pole presbytáře. Ke kostelu přiléhala na jihovýchodní straně oratoř klarisek, jež vyrůstala s hlavní lodí. Tato loď, vyhrazená výhradně ženskému řádu, byla obdélného půdorysu a nižší než hlavní loď. Na severovýchodě byla zaklenuta dvěma křížovými žebrovými poli, klenby dalších čtyř obdélných polí byly zúženy a jejich žebra vyrůstala ze štíhlých svazkových přípor. Dvě třetiny lodě zaujímala hluboká tribuna pro jeptišky, která byla podklenuta zřejmě dvoulodně celkem deseti křížovými poli. Prostor pod tribunou propojovaly nízké lomené arkády s lodí minoritů. Dokončení oratoře lze klást až do poloviny 14. století. K další stavební úpravě minoritského kláštera došlo po požáru roku 1494. Tehdy byly prolomeny dvě lomené arkády ve střední zdi mezi lodí minoritů a klarisek, na něž navazovala křížová chodba ženského kláštera. V této době byla rovněž postavena kruchta v hlavní lodi, z níž se dochovaly fragmenty patek polopilířů. V letech 1653 - 1654 byly vystavěny dvě nové věže v západním průčelí: jedna patřící minoritům se zvonem, zasvěceným Panně Marii a sv. Antonínovi Paduánskému, druhá věž patřila klariskám se zvony sv. Františka a sv. Kláry.
Klášterní škola pro ženy a dívky Yangchen Choling Pangmo se nachází v údolí Spiti. Nazývá se také „Pangmo nunnery“. Tradiční buddhistické vzdělání je pro místní dívky a ženy velmi důležité, jsou ovšem závislé na darech od místních vesničanů.
Historie: V roce 1972 byl ve Spiti klášter pouze pro mnichy. V oblasti nebyl žádný ženský klášter pro dívky a ženy, kde by se mohly učit o buddhismu. V 80-tých letech bylo sedm dívek z vesnice Pangmo velmi zapálených do buddhismu. Požádaly jednoho významného vzdělaného mnicha Kachen Dukgyal z kláštera Ki, aby uznal jejich mnišství a ony mohly studovat Dharmu. Základní znalosti jsme získávaly dva roky. Jednoho dne jsme v diskuzi přišly na nápad založit ženský klášter, kde bychom měly možnost studovat a praktikovat, protože i příští generace by mohly mít zájem o studium Dharmy v klášteře. Bezpochyby to byl velmi dobrý nápad, ale neobešel se bez velkých překážek. Dívky neměly k dispozici žádné finance. S laskavým vedením učitele a s pomocí několika mnichů z vesnice Pangmo obcházely místní obyvatele a klepaly na dveře a žádaly o dary na stavbu kláštera. Z vybrané částky dokázaly v roce 1975 postavit tři malé pokoje a záchod z místní hlíny. Protože jim však nezbývaly finance na jídlo, musely se vrátit ke svým rodinám. Ve zvláštní náboženské dny, jako je Saka Dawa (Buddha Purnima, Palden Namchot), nosily z domovů hrstku pšenice a všechny se společně modlily. V době, kdy se počet mnišek zvýšil na 12, byly schopny společně vyrobit menší sál pro modlitby - jejich první chrám. Později v něm začaly i bydlet. Požádaly jednoho mnicha (Lobzang Paldena), aby je naučil číst modlitby v rytmu. Finanční situace stále nebyla přívětivá, ale byla o něco lepší než dříve, protože měly jídlo dvakrát denně. V té době bylo obvyklé, že měly k dispozici 4 lůžka pro 12 mnišek. Místo polštáře si pod hlavu dávaly cihly a přes ně si položily oblečení, aby je to nebolelo. Počty mnišek se rok od roku zvyšovaly a potřeba přístřešku rostla. Bylo nutné najít smysluplné řešení. Mnišky začaly shromažďovat dary, vydělávaly si vykonáváním modlitebních obřadů pro vesničany a zároveň pracovaly v rámci běžných místních prací za mzdu. Za ušetřené finance si svépomocí postavily 12 pokojů s velkým sálem na modlitby. Byla to tvrdá práce. Materiál jako dveře, okna atd. byly přivezeny jako podpora od rodin. Do roku 1984 bylo vše hotové za podpory dobrovolníků, patronů a rodin. Mnišky měly základní zázemí i finanční zdroje na potravu. Vše bylo velmi surové a nepohodlné. Následně vláda mnišky podpořila dotacemi na investiční záměry jako je stavba v rámci dotačních titulů na podporu a zachování kulturního dědictví Himálaje. Mohly tedy dokončit stavbu postupně a u toho praktikovat a studovat. Další podpora plyne od pana Dorje Tseringa a známé mnišky z Ameriky Lekshe Tsomo a dříve byly mnišky podporované z nadace Jamyang Foundation. V roce 2000 mnišky začal učit filozofii Gen Jangchuk Phanstok a Gen Tsering Tashi jen za jídlo. Bohužel kvůli neznámé nemoci přišly o oba učitele. Současný učitel Gen Gyatso nastoupil do kláštera v roce 2006 a v roce 2008 nastoupil jako učitel mnich z jejich vesnice gen Tsering Choppel. Také kvůli zdravotním potížím nemohl pokračovat ve výuce. Klášter nyní čítá 47 mnišek se třemi učiteli. Snaží se udržet vzdělání na dobré úrovni, ale potřebují podpořit v rámci základních existenčních potřeb. Cestu Probuzení, která byla z Indie odkázána Buddhou Šákjamunim a následně v japonské podobě Mistrem Eihei Dógenem, představil Evropě Mistr Mokudó Taisen Dešimaru. V našem klášteře „Pic Lumineux“ (Zářící štít) ve Francii je odkaz dávných mistrů uskutečňován v souladu se „Šóbógenzó“ Mistra Dógena a tento živý zen je ztělesňován mistrem Sandó Kaisenem. Mistr zde vede každý měsíc ústraní a jarní a podzimní tábor pro praktikující z Evropy a Asie. Cesta není nic jiného než tiché a nezištné sezení, které je srdcem veškerého konání. Toto sezení není meditací, protože se neváže k žádnému předmětu a nesoustřeďuje se na žádný duševní obsah. Je třeba vědět, že člověk odjakživa oplývá přirozeností Buddhy. Jde o to být během samotného sezení v přítomném okamžiku, bez následování nějakého cíle. To je “šikantaza”. Ústraní v klášteře mají příchuť prostoty. Buddhovo sezení se střídá s jídlem, každodenními činnostmi a dalšími aktivitami, odpočinkem a spánkem. K této prostotě není co dodat a není tu nic, co by nebylo vyjádřením Velké Cesty. Je dobré sem přijít s duchem prostým, zbaveným veškerých záměrů, cílů a duchovně-imaginativního hledání. Nenajdete zde žádnou přísnost, žádnou zvláštní morálku, žádné přísliby štěstí či svobody. Každý z nás je odjakživa osvícen ve své vlastní Podstatě. Tento „každý z nás“ tvoří od počátku bez počátku svaté společenství ctihodného Buddhy. Máte chuť podpořit mezinárodní svatyni, která slouží praktikujícím z mnoha zemí Evropy?
Historie a architektura klášterů v regionu
Historické reminiscence o minoritském klášteře a jeho proměnách v Znojmě; popisují budovy, kostely a jejich stavební etapy od raného středověku až po barokní a klasicistní úpravy. Popis zahrnuje klášterní chodesy, klenby, kruchty a výstavbu věží. Tyto detaily ilustrují kulturní dědictví a architektonickou kontinuitu, která tvoří kontext pro současné duchovní centrum Seon Mun Sa.
Klášter byl v minulosti spojen s duchovní a materiální podporou od rodin a patronů, která umožnila postupnou výstavbu a zajištění provozu. Díky podpoře ze strany státu a mecenášů mohly mnišky pokračovat ve své práci a studiu i přes obtíže, což je motivační příběh pro současné dobrovolné dary a mezinárodní spolupráci.
Principy a praxe zenového života
Cesta prožívání zenového života se soustředí na prostotu a uvědomění přítomného okamžiku. Ústraní v klášteře má příchuť prostoty. Buddhovo sezení se střídá s jídlem, odpočinkem a dalšími činnostmi. Tato praxe je založena na myšlence, že každý má buddhovskou přirozenost, i když interpretace mistrů může naznačovat rozdílné pohledy. Šikantaza je klíčový způsob meditace, který vyžaduje nepřipoutanost k cíli a otevřenost k přítomnému okamžiku.
Veřejná výzva k podpoře mezinárodní svatyně upozorňuje na kontinuitu zenové tradice a potřebu finanční stability pro provoz centra v České republice a pro nadcházející retreaty. Záměrem je nejen zajištění provozu kuchyně a společenského prostoru, ale i pokračování vzdělávacího a meditativního programu pro praktikující z různých zemí Evropy a Asie.
- Zenová tradice Seung Sahna a její vliv na české centrum.
- Plánovaná rekonstrukce a potřeby kuchyňského zázemí a sociálního prostoru.
- Historie klášterů a jejich architektura, kontext kulturního dědictví.
- Praktiky šikantaza a přístup k duchovnímu životu bez cíle.
- Mezinárodní podpora a vliv na rozvoj židovského a buddhistického duchovního prostoru.
