Na dominantní poloze nad Malostranskou kotlinou se nachází Strahovský klášter, významný církevní areál Prahy, jehož počátky jsou úzce spjaty s vládnoucím rodem Přemyslovců. Vznik kláštera premonstrátů (kanonie) na hoře Strahov spadá do let 1143-1144, kdy došlo k založení na základě rozhodnutí českého knížete a pozdějšího krále Vladislava II. a jeho manželky Gertrudy; velký podíl na zřízení měl olomoucký biskup Jindřich Zdík. Samotné počátky strahovské řeholní komunity však lze spojit s konventem řeholních kanovníků v čele s opatem Blažejem, jenž se usadil kolem roku 1140.
Roku 1142 jej střídají premonstráti z Steinfeldu, kteří rychle vytvářejí rostoucí konvent pod vedením prvního opata Geze. Stavební počátky celé kononie začínají dřevěnými provizorními stavbami, které v 2. polovině 12. století nahradí kamenné románské objekty. V první etapě byla vybudována velká románská bazilika Nanebevzetí P. Marie; po jejím dokončení vzniká rozsáhlý konvent a obydlí pro panovníka i pro opata kláštera.
Význam areálu posilují pohřby významných osob v jeho interiéru. Po požáru roku 1258 a v 14. století klášter prochází gotickou přestavbou. Během husitských válek došlo k vyplenění kláštera (1420). Po delší období následuje významná přestavba až v 17.-18. století. Archeologické výzkumy ukazují, že klášter vznikl na místě staršího laického pohřebiště z 9.-10. století; raně středověké doklady pohřbívání byly nalezeny po obvodu konventního chrámu, na knihovním dvoře i v prostoru hospodářského dvora čp. 127.
Dispozice kláštera je románská, s dochovanou klášterní kvadraturou na jižní straně chrámu a s exteriérovou západní stěnou zachovávající původní patrové členění. Slavnostní exkurze do vzorově rekonstruovaných částí premonstrátů Teplá ukázala pamětní desku s portrétem Johanna Wolfganga Goetha od Heřmana Kouby; slavnost měla dva cíle: obnovu památníků a připomenutí pobytu a činnosti Goetha. Klášter Teplá byl založen roku 1193, významnou podporu poskytl rytíř Hroznata; jeho osud po zajetí loupeživými rytíři končí ve vězení a smrti v roce 1217.
Strahovský klášter je považován za vrcholné stavební dílo středověkého stavitelství; unikátní je zajištění proti spodní vodě, vytápění a větrání. Během socialismu byl klášter uzavřen v roce 1950 a sloužil jako kasárna; pouze kostel a knihovna zůstaly zpřístupněny turistům. V roce 1978 byly budovy převedeny na Národní památkový ústav, a v roce 1990 byl klášter navrácen řádu premonstrátů, i když obnova nebyla dosud dokončena v plném rozsahu. Hlavní část, dnes zvaná Hroznatova akademie, byla obnovena za podpor Evropské unie a získala Cenu Inženýrské komory za rok 2016; rekonstrukce pokračuje s cílem znovu plně zpřístupnit areál.
Areál Strahovského kláštera se skládá z několika klíčových staveb. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie je duchovním i architektonickým centrem; po zabrání klášera komunisty byla objevena trojlodní bazilika s románskými apsidami a následně gotická úprava po požáru roku 1257. Přímo k bazilice přiléhají konvent, kapitulní síň, společná jídelna a prostory pro spaní a stravování; konventní budova byla postupně přestavována v gotice a baroku, a v rámci velké barokní přestavby po roce 1682 byl letní refektář vložen do románských zdí.
Knihovny jsou nedílnou součástí kláštera od pradávna: Lohelovo křídlo a Teologický sál z doby Jeronýma Hirnhaima, 1670-1674; Filosofický sál z 1783-1785 (dokončen 1797) s mobiliářem z Louky u Znojma. V 18. století se zrodil The idea, že moderní knihovny vznikají díky osvětové aktivitě kláštera; během 1786-1785 došlo k zrušení kláštera a knihovna prošla přesuny. Budova opatství vytváří dominantu siluety a propojuje prelaturu s klášterní bazilikou; provizoriát, jako součást ekonomického řízení, spojuje prelaturu a buduje tak uzavřené vnitřní nádvoří s kaplí a oratoří, která byla zničena během komunistického záboru kláštera.
V areálu se nachází i drobná architektura a sochy, například hlavní klášterní brána z roku 1674, socha sv. Norberta a sloup Ecce Homo; Panny Marie z Exilu je památkou a místem poutí s výhledem na panoráma Prahy. Zahrady Strahova vznikaly již od 12. století jako hospodářské a později byly rozvíjeny: v 16. století včelaření, 17. století skleníky, v 18. století barokní proměna a v 19.-20. století úpravy zahrad, vinnice a zavlažovací systém. Dnes zahrady slouží k pěstování plodin, včelařství a výrobě vína, a nabízejí krásné výhledy z vyhlídky u sochy Panny Marie z Exilu.
Premonstrátský řád dokázal historií, že umí realizovat investiční projekty a obnovovat klášterní komplex po požárech a válkách. Tepelská kanonie premonstrátů s historií více než 850 let spolupracovala na projektech, které zahrnují statické zajištění, restaurování portálu kostela a záchranu geometrie kamenných konstrukcí. Obnovení kláštera Teplá začalo v roce 2003 a pokračuje do roku 2013; zahrnuje spolupráci s Technickou univerzitou Mnichov, Bavorským památkovým úřadem a českými partnery, zaměřenou na přírodní stavební materiály, zejména trachyt, a restaurování portálu a dalších prvků.
Strahovský klášter a jeho okolí tak představují významný soubor stavebních částí, kde historie architektury od románského po barokní a moderní obnovy vytváří obraz kontinuity, kterou doplňují zahrady, sochy a vyhlídky. Výsledky obnovy i nadále odrážejí historickou hodnotu kláštera a jeho role v kulturním a náboženském životě Prahy.
