Odcházející pražský arcibiskup Dominik Duka prožil během kněžského života mnohé - odnětí státního souhlasu, působení v ilegalitě i věznění. Až po listopadu 1989 mohl začít stoupat v církevní hierarchii. Úřadu arcibiskupa se oficiálně ujal 10. dubna 2010 a o dva roky později jej tehdejší papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem. V roce 2018 Duka, když dosáhl 75 let, v souladu s církevními předpisy nabídl svou rezignaci, papež František jej ale ponechal ve funkci ještě čtyři další roky.
Před jmenováním arcibiskupem působil rodák z Hradce Králové v čele královéhradecké diecéze a během 12 let na východě Čech získal pověst nejlepšího diplomata mezi českými biskupy. Za jeho úřadování v Arcibiskupském paláci se pak například podařilo dovést do konce dlouholetá jednání o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. Na druhou stranu jako nejvyšší představitel české římskokatolické církve občas čelil kritice, že se snaží až příliš vycházet vstříc představitelům světské moci. Na podzim 2017 vzbudila pozornost Dukova slova o potřebě demokracie bez přívlastků. „Naději vidím v tom, že nám volby pomohou prosadit umlčovanou většinu“, řekl v září na svatováclavské pouti. Po volbách konstatoval, že vyhrály strany a hnutí, které v posledních 25 letech nevytvářely svobodu této země.
Diskuse vyvolala žaloba, kterou Duka podal kvůli uvedení kontroverzních her režiséra Olivera Frljiče na přehlídce Divadelní svět v Brně v květnu 2018. Duka požadoval omluvu za zásah do osobnostních práv, soudy ale jeho žalobu odmítly. Nakonec jeho dovolání zamítl i Nejvyšší soud. Kritici také Dukovi vyčítali laxní přístup k problému sexuálního zneužívání v katolické církvi. Zastal se také emeritního papeže Benedikta XVI. v případu jeho obvinění z krytí sexuálního obtěžování, o jeho obviněních psal jako o „mnichovské zradě podruhé“.
Komentoval politické a společenské dění. Loni v dubnu Duka v souvislosti se zprávou o zapojení ruských tajných služeb do výbuchu muničních skladů ve Vrběticích napsal prezidentu Zemanovi, že pokud chce být Česká republika svobodným a suverénním státem, musí být hrdá, aby dokázala chránit svou integritu a suverenitu. V souvislosti s pandemií pak Duka označil koronavirus za čínskou biologickou zbraň. „Teď, v této situaci, je nejhorší čínský virus, únik biologické zbraně. O tom jsou přesvědčeni všichni vojenští specialisté po celém světě, kteří se to buď bojí říci, nebo to nesmí říci.“
V roce 2020 Duka požehnal mariánský sloup, který se po 102 letech vrátil na Staroměstské náměstí v Praze. Duka zopakoval, že památník není výrazem zpupnosti katolické církve, ale výrazem vděčnosti za pomoc ve válkách. Spory o restituce ho unavovaly. Část veřejnosti nepřijala dohodu o církevních restitucích a následný zákon, který platí od roku 2013. Podle normy církev získala nemovitosti a věci movité za několik desítek miliard. Na oplátku stát přestává vyplácet církvím peníze na provoz. Sněmovna sice přes odpor Senátu přijala zdanění náhrad, což Duka ostře kritizoval, zákon pak nakonec v říjnu zrušil Ústavní soud.
Spory kolem vracení církevního majetku podle jeho tvrzení odváděly od jeho hlavního poslání, tedy péče o věřící. „Byl jsem často šťastnější, když jsem po propuštění z vězení na konci 80. let pracoval ve Škodě Plzeň jako rýsovač,“ postěžoval si už před lety český primas. Spory o potratovou legislativu vyvolávaly kritiku jeho podpory zpřísnění legislativy a jeho komentáře k aktivitám antipotratového Hnutí pro život.
Hnutí pro život reagovalo na snahy aktivistů, kteří zajišťovali znásilňovaným ženám na Ukrajině pilulky, jež lze užít jako nouzovou antikoncepci. Příspěvek po kritice smazalo. Duka poté napsal, že znásilňování ve válce není okrajový jev, ale hluboké porušování lidských práv a svobod s nedozírnými následky. Odmítl nabízení „potratových pilulek“ znásilněným ženám a jako řešení navrhl odložení dítěte do babyboxu. Ve kázáních zmínil slovenskou mučednici Anku Kolesárovou a uvedl, že narodzení lidského života nastává při početí, což potvrzuje i věda a medicína.
V pořadí 36. pražský arcibiskup se narodil 26. dubna 1943, pokřtěn byl jako Jaroslav. Jeho otec sloužil u protektorátního vládního vojska, později přeběhl v Itálii ke spojencům a skonil v RAF; po únoru 1948 byl vězněn. Po maturitě pracoval ve strojírnách a teprve po dvouleté vojně ho přijali na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Dominikem se Duka stal po vstupu mezi dominikány v roce 1968. Vysvěcen byl v červnu 1970; mezi lety 1970 a 1981 působil jen omezeně, pak byl vězněn. V roce 1986 stanul v čele dominikánů a ve funkci byl až do jmenování biskupem v Hradci Králové.
„A když mně bylo třicet a byl jsem na návštěvě doma u rodičů, tak mně otec říkal: ,Pojď se mnou…‘ Tam měl dílničku, kde otevřel tajnou zásuvku a ukázal zbraňové vybavení, které se po válce udržovalo. Otázka, co se dělo, se mi vybavila jako součást rodinné historie,“ vzpomíná Duka na rodinné zázemí a utváření jeho postoje k morální odpovědnosti.
Na Arcibiskupství pražské jsme přišel v dubnu, mimo jiné s cílem budovat bezpečné a důvěryhodné prostředí. Pokračuji v tom, co jsem nastavil už v Litoměřicích: jsem otevřený, naslouchám každé oběti zneužívání a nabízím pomoc, která je v mé kompetenci. Vnímám potřeby obětí, ty jsou na prvním místě. Úzce spolupracuji s psychoterapeuty i s právníky. Chceme pokračovat v cestě, kterou jsme nastoupili, v cestě otevřenosti a spolupráce s odbornými organizacemi. Před dvěma týdny jsem jako zástupce všech českých a moravských biskupů podepsal memorandum o spolupráci se spolkem Někdo Ti uvěří v oblasti prevence i v citlivém přístupu k obětem. Pracujeme mimo jiné také na metodice tzv. předběžného šetření, které má být k obětem co nejšetrnější. Na Arcibiskupství pražském máme nastavené standardní mechanismy používané ve firmách nebo státní správě, včetně diskrétní linky pro oznamování protiprávního jednání, kterým se pak zabývají externí právníci mimo struktury arcibiskupství.
Další texty popisují kardinála Duku i jeho účast na veřejném a teologickém diskurzu o synodalitě a o roli církve v moderní společnosti. Publikováno: 7. 8. a 10. 7. V různých článcích a studiích se objevují teologické principy synodální ekleziologie a praktické vyústění synody v letech 2021-2028, včetně plánů a dokumentů pro implementaci a shromáždění v letech 2027-2028. Důraz je kladen na důležitost naslouchání Duchu Svatému, Písmu a Tradici a na to, že synodalita vyžaduje odpovědnost a spolupráci napříč diecézemi a biskupskými konferencemi.
Jedním z důležitých projektů bylo zajištění bezpečnosti a prevence zneužívání mládeže v církevních strukturách. Kurz o ochraně nezletilých, který probíhá v češtině i v angličtině, zahrnuje témata jako rozpoznávání varovných signálů, vytváření bezpečného prostředí a spolupráci s odborníky. Podle vyjádření pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla je zvyšování informovanosti a prevence v oblasti bezpečí dětí v církvi prioritou. Kurz vznikl mezinárodní spoluprací a je volně dostupný online.
Divadelní svět, archivy a historické artefakty hrají roli i v rámci zájmu Duky o dialog s veřejností. Pražská arcidiecéze se podělila o výstavu Fragmenty paměti v Lipsiusbau v Drážďanech, která představila svatovítský poklad a další artefakty. Vztahy církve a státu, restituce a veřejná diskuse o morálce a etice zůstávají součástí veřejného života.
