Jan Blažej Santini-Aichel a poutní kostel Narození Panny Marie ve Křtinách: život a dílo mistra světců

Nejstarší syn kamenického mistra Santiniho Aichela, Jan Blažej, se narodil 3. února 1677 v Praze. Jak budoucnost ukázala, ve skutečnosti chlapec spíše ještě předstihl naděje do něj vkládané, byť ne v kamenickém umění. Santini zřejmě projevoval výrazný výtvarný talent, neboť otec se rozhodl dát jej vyučit malířem a architektem. O učiteli mladého Jana Blažeje se spekuluje, nicméně skutečnost, že byl řádně vyučeným malířem a architektem zároveň, ukazuje na možnost, že jeho učitelem mohl být Jean Baptista Mathey. Navíc po Matheyově smrti Jan Blažej přebral i většinu stavebníků, pro které posléze tvořil. Ačkoliv Jan Blažej navrhoval a samostatně prováděl stavby od roku 1700, my můžeme sledovat jeho dílo až z doby pozdější, zhruba z přelomu let 1702 - 1703.

Velmi důležitým krokem pro celý jeho další život bylo seznámení se zbraslavským opatem Wolfgangem Lochnerem, který je považován za jeho prvního velkého a velmi důležitého klienta. Díky Lochnerovi se totiž Santini posléze seznámil s dalšími zástupci řádových domů (především cisterciáckých a benediktinských). Opati těchto klášterů pak byli po celý zbytek nedlouhého Janova života jeho nejdůležitějšími zákazníky. V roce 1703 tak například započala Santiniho práce pro sedleckého opata Jindřicha Snopka, v roce 1706 pro žďárského opata Václava Vejmluvu, v roce 1707 následují Plasy (opat Evžen Tyttl), 1710 Kladruby (opat Maur Fintzguth), atd. Jak je zřejmé, prostředí původem středověkých klášterů a opati, kteří byli vesměs vzdělanými a cílevědomými osobnostmi, byli pro Santiniho tím nejinspirativnějším a pro jeho tvorbu nejpříznivějším prostředím. Mezi Santiniho zákazníky najdeme samozřejmě i světské osobnosti, ale jejich výčet je nesporně méně početný.

I když Santini tvořil z historického hlediska v ne tak vzdálené době, není dnes možné jasně určit přesné množství staveb, které za svůj život realizoval. Současné poznání hovoří zhruba o šedesáti stavbách, které lze na základě písemných pramenů Santinimu přiřknout. Zalistujeme-li v soupisech tvorby tohoto architekta, připomeňme si alespoň několik staveb, které se dochovaly do dnešních dnů. Velmi známý je klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele v Kutné Hoře - Sedlci, kde Santini provedl zásadní přestavbu původně gotické katedrály (1703 - 1708). Dnes je tato monumentální stavba bohužel částečně obklopena několika průmyslovými budovami a pohledově nesmírně utrpěla výškovými změnami okolního terénu. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kladrubech u Stříbra, zásadně přestavěný podle Santiniho návrhu v letech 1712 - 1726, je dodnes úchvatnou architekturou, která nepotřebuje komentář. Prvotní Santiniho projekt poutního kostela Narození Panny Marie ve Křtinách nebyl sice realizován v plném rozsahu (navíc v době započetí stavby byl již architekt mrtev), nicméně monumentální vzhled areálu, dobře ukrytého v údolí nedaleko Brna, návštěvníky okouzluje dosud. Ze světských staveb jmenujme například novostavbu zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou. Zámek položený na mírném návrší je dynamickou stavbou s centrálním založením, který přitahuje velkou pozornost. Základní dispozice je v tomto případě opět Santiniho, autorem detailů je František Maxmilián Kaňka.

Santiniho rodinný život je zmapován podstatně méně, než jeho profesionální působení. V roce 1705 si pořídil v Praze vlastní dům a získal malostranské měšťanství. Ke svému domu brzy přikoupil ještě sousední a oba spojil. V Praze ale podnikat nesměl, protože nebyl členem pražského zednického cechu. Jedinými jeho zákazníky mohli být v Praze šlechtici, nebo církevní instituce, těch se cechovní opatření netýkalo. V roce 1707 se Jan Blažej oženil, a to s Veronikou Alžbětou Schröderovou, dcerou malíře Krystiána Schrödera. Stal se otcem čtyř dětí, ale všichni tři synové (Jan Norbert Lukáš, Josef Rudolf Felix Řehoř a František Ignác) zemřeli ještě jako děti na souchotiny. Přežila pouze dcera Anna Veronika, narozená jako čtvrtá v pořadí. První Santiniho manželství trvalo třináct let, manželka Veronika Alžběta v roce 1720 zemřela. Santini s tehdy sedmiletou dcerou sám dlouho nezůstal. Jeho další manželkou se stala Antonie Ignatie Chřepická z Modliškovic. V závěti velkého architekta nalezneme datum 5. prosince 1723. O dva dny později teprve šestačtyřicetiletý Santini umírá. Jako místo svého posledního odpočinku si sám vybral nikoliv okázalou stavbu, ale skromný kostel sv. Jana v Oboře (v Praze).

Leč nerušený odpočinek mu osud nedopřál. Kostel byl v roce 1784 zrušen josefínskými dekrety a po dvou letech uzavřen. V roce 1791 se i s částí hřbitova dostal do soukromých rukou. Budova kostela byla přestavěna na obytný dům, z krypty udělán sklep, hřbitov byl přeměněn v zahrádku a jeho existenci dnes připomíná pouze kříž a pamětní deska na bývalé hřbitovní zdi. Osud Santiniho ostatků je neznámý.

tags: #jan #santini #aichel #poutni #kostel #sv