Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je nejvýznamnější český římskokatolický kostel a dominanta Pražského hradu. Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa pražské diecéze, roku 1344 povýšené na arcidiecézi. Při této příležitosti byla zahájena stavba trojlodní gotické katedrály se třemi věžemi, přerušená husitskými válkami. Po desítkách let dokončena západní část s lodí a dvouvěžovým průčelím až v roce 1929, za tehdejšího významného milénia svatého Václava.
Součástí katedrály jsou významná umělecká díla z různých období, zejména z doby gotické výstavby. Kaple sv. Václava nad hrobem a další prostory ukazují bohatství gotické architektury a složitého výzdobného programu. Stavba vyrostla na místě starší rotundy a předrománských struktur, které byly postupně nahrazovány bazilikou a poté románskou i gotickou přestavbou. Původní kostel založil kníže Václav asi v roce 929, aby po něm zůstaly ostatky svatého Víta a vznikl kult tohoto světce.
Hlavní architektonickou linií představuje trojlodní katedrála s chórovým zakončením a věžemi, která se stala ikonou Pražského hradu. V roce 1344 byl položen základní kámen katedrály v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství, a od té doby se rozvíjela stavba pod vedením několika architektů. Matyáš z Arrasu byl hlavním architektem na počátku, a poté nastoupil Petr Parléř, který dokončil výzdobu chóru a kaplí, včetně slavné kaple svatého Václava a hvězdicové klenby. Provedení zahrnulo unikátní síťovou klenbu a zdůrazněné roviny chóru.
Katedrála prošla těžkým vývojem: husitské války zastavily stavbu, následně se ji ujal další mistr Parléřův rod a pokračovala dostavba. Po smrti Karla IV. pokračovali jeho nástupci a později následovníci, až se projekt rozšířil o královskou oratoř a západní věže. Rozdílné historické etapy se odrážejí i ve stavebních pracech v 19. a 20. století, kdy byla dokončena západní část chrámu podle plánů Josefa Mockera a Josefa Krannera. Dostavba byla završena v roce 1929 slavnostním vysvěcením během oslav tisíciletí svatého Václava.
Uvnitř hlavní lodi dominuje triforiem členěná stěna a 21 bust panovníků, biskupů, královen a stavitelů z dílny Petra Parléře. Před hlavním oltářem se nacházejí náhrobky prvních biskupů a socha kardinála Schwarzenberga. Po bocích chóru stojí barokní náhrobek sv. Jana Nepomuckého a významné řezby zobrazující pustošení chrámu a útěk Zimního krále. Zvon Zikmund a další zvony z dílny Dytrychových doplňují zvonový soubor; všechny zvony jsou ručně poháněné a kromě Zikmunda znějí pravidelně každou neděli.
Současný areál Pražského hradu zahrnuje katedrálu a kapli svatého Vojtěcha, kterou v rámci dostavby roku 1873 strhli. Ostatky sv. Vojtěcha byly přesunuty do kaple sv. Jana Nepomuckého v roce 1880. Rozměry chrámu jsou: délka 124 m, maximální šířka v příčné lodi 60 m, šířka západního průčelí 37,5 m, výška klenby 33 m. Hradčanská architektura tak tvoří spolu s katedrálou jedinečnou dominantu Prahy, která prošla proměnou po staletí a byla dokončena teprve v 19. a 20. století.
V otázce vlastnictví Svatovítské katedrály došlo k dlouhým sporům mezi státem a církví, jejichž kořeny sahají do 50. let 20. století. Rozsudky soudů měnily názory: Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud uznávaly vlastnictví církve, Nejvyšší soud však v roce 2007 a 2009 rozhodl v prospěch státu. Definitivní dohoda byla uzavřena až v roce 2010, kdy Správa Pražského hradu a Metropolitní kapitula u svatého Víta Praha-Hradčany uznaly vzájemnou spolupráci a společné užívání chrámu a přilehlých nemovitostí. Správa Pražského hradu zajišťuje turistický provoz a interiérové rekonstrukce, Metropolitní kapitula garantuje liturgický provoz a movitý mobiliář zůstává ve vlastnictví církve.
Časová osa a klíčové okamžiky
- 1060 zahájena stavba trojlodní baziliky na místě rotundy; dlouhodobě se vyvíjela do podoby gotického chrámu.
- 1344 povýšení pražského biskupství na arcibiskupství; položen základní kámen katedrály; hlavní architekt Matyáš z Arrasu; dokončení chórového prostoru a kaplí do roku 1385.
- Husitské války zastavily dostavbu; dostavba probíhala až ve 19. století; západní věže dokončeny v 19.-20. století podle plánů Mockera a Krannera.
- 1929 dokončena dostavba a slavnostně vysvěcena; chrám slouží jako pokladnice korunační klenotů a muzeum české státnosti.
- V letech 1992-2010 proběhla dlouhá řada soudních sporů o vlastnictví mezi církví a státem; definitivně byl v roce 2010 uzavřen kompromis o správě chrámu.
Současné postavení a užívání
Po dohodě z roku 2010 je katedrála ve společné správě Správy Pražského hradu a Metropolitní kapituly u svatého Víta. Provoz chrámu je omezen pravidly areálu Pražského hradu; věřící i nevěřící mohou vstoupit bez vstupného k modlitbě nebo liturgii. Katedrála zůstává významným symbolem české státnosti a kulturním pokladem, uchovávajícím korunovační klenoty, relikvie a galerií sochařských a malířských děl.
Vstupy do chrámu a jeho okolí jsou regulovány, aby bylo zajištěno bezpečné a důstojné prostředí pro bohoslužby i turistický provoz. Dnes je katedrála třetím chrámem stejného zasvěcení na místě a zůstává symbolem státnosti, víry a umění českých zemí.
Katedrála svatého Víta: Šest století gotické majestátnosti a královské moci
Pražský hrad a Svatovítská katedrála tvoří jedno z nejvýznamnějších panoramat města a symbolů české identity, s bohatou historií, která sahá až do raného středověku a gotických tradic až po moderní dostavby v 19. a 20. století.
V narrativě české společnosti je katedrála nejen církevním truchlem, ale i místem národní historie a kultury, kde se setkávají architektura, umění a dějiny. Spor o vlastnictví, ačjakoliv právně složitý, vyznamenává důležitost dialogu mezi státem a církví a vzájemné uznání role obou institucí ve veřejném prostoru.
tags: #svatovitska #katedrala #vlastnik