Kostel svaté Rodiny v boromejském klášteře v Řepích: historie, architektura a současnost

Kostel svaté Rodiny stojí v areálu bývalého klášterního komplexu Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského. Vstup je z ulice Karla IV. Jednolodní stavbu navrhl Gislene Béthun a její stěny i strop zdobí bohaté především rostlinné a geometrické motivy. Nad vstupními dveřmi je umístěna vitráž s rukou Boží. U východní zdi objektu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, kterou zhotovil českobudějovický sochař Leopold Huber ve druhé polovině 18. století.

Několik desetiletí kostel nebyl využíván k církevním obřadům. V sedmdesátých letech minulého století jej zkonfiskoval komunistický režim, prostor pak řadu let sloužil jako sklad státního archivu. Po rekonstrukci v roce 2013 byl převeden zpět na Děkanství sv. Mikuláše. Současnou podobu mu vtiskl architekt Josef Pleskot. Zpracoval projekt, který umožnil studentům sousedícího Biskupského gymnázia pořádání mší a školních akcí. Od konce roku 2014 se po mnoha letech znovu otevřel veřejnosti ke konání bohoslužeb i pro kulturní a vzdělávací akce.

Areál kláštera je dominován kostelem svaté Rodiny, který je součástí velkého komplexu, a celkově tvoří unikátní prostor pro sociální projekty. Monunmentální stavba s kostelem sv. Rodiny je významným barokním areálem spojeným s péčí o nemocné, seniory a potřebné. Pod jednou střechou se denně prolínají čtyři světy - řeholní sestry boromejky, civilní zaměstnanci, staří a nemocní pacienti a odsouzené ženy, které zde nacházejí práci a smysl života.

Historie kláštera v Řepích začala výstavbou komplexu v letech 1858-1860, kdy byl postaven původně jako sirotčinec. Brzy se však změnil na ženskou věznici, kterou spravovaly sestry boromejky. Po komunistickém převratu byly sestry vyhnány a objekt zchátral. Po r. 1990 byl areál vrácen boromejkám a nákladně opraven. Kostel od té doby slouží nejen komunitě sester boromejnek, ale i farnosti u sv. Martina. V r. 1996 byl v klášteře zřízen Domov sv. Karla Boromejského pro nemocné seniory a byla zde obnovena lehká ženská věznice.

Kostel byl v 19. století postupně doplňován nejen architektonicky, ale i výzdobou. V 80. letech 20. století byla kaple sv. Rodiny zřetelnou součástí areálu, která vznikla spolu s hlavní budovou v roce 1860 a je provedena v neogotickém stylu. V presbytáři, hlavní lodi a předsíni byly nástěnné malby ve stylu beuronského umění, které vycházejí z motivů ze života svatých. Kostel je navržen tak, aby umožnil provozovat mše a další kulturní a vzdělávací akce, a to díky projektu architekta Josefa Pleskota, jenž vyznačil současnou podobu areálu.

Interiér kostela vybavil pevnými lavicemi, manipulační prostor v interiéru je dostatečný a všechny průchody jsou širší než 80 cm. Vstup do kostela je realizován z dvou stran - ze zmiňovaného nájezdu z ulice K Šancím a prostřednictvím hlavního vstupu Domova sv. Karla Boromejského. Část podlahy ve vstupní hale má sklon 7 % a délku 2 m. WC v propojeném prostoru je částečně přístupná, s šířkou dveří 90 cm a kabiny 260×175 cm; prostor pro vozík vedle mísy má šířku 121 cm. Dveře do WC se otevírají směrem ven a po pohledu z vchodu je Misa vpravo.

Současnost kláštera zahrnuje i aktivní duchovní a kulturní působení Domova sv. Karla Boromejského. Zpracování projektu a spolupráce s Biskupským gymnáziem umožnily, aby se mše konaly i mimo klášterní objekty. Areál kláštera je tedy živým organismem, v němž se prolínají služby sester, zaměstnanců, pacientů a odsouzených žen, a to ve vzájemném duchovním i praktickém propojení.

V historickém rámci stojí za zmínku vymalování interiéru kostela v letech 1933-1934 Antonínem Vrbíkem, benediktinem z Emauz. Malby jsou realizovány ve stylu Beuron, což je syntéza starokřesťanského umění s byzantským a gotickým vlivem a egyptskými prvky. Tato klášterní budova a kaple jsou tak nejen památkou, ale i aktivním centrem pro komunitu a širokou veřejnost, která sem nachází duchovní i kulturní programy.

1. Historie kláštera a kaple: od sirotčince po kostel a zpět k farnosti.
2. Architektura a výzdoba: neo-gotická kaple a beuronské nástěnné malby.
3. Současná role: rekonstrukce, otevření pro bohoslužby a veřejné akce, spolupráce s místní komunitou.

Současná role boromejského kláštera je označena jako celosvětový unikát díky svému sociálnímu projektu. Areál propojuje sestry boromejky, civilní zaměstnance, pacienty a odsouzené ženy, které zde nacházejí práci a smysl života, což vytváří jedinečný sociální ekosystém na území hlavního města.

tags: #boromejsky #klaster #kostel #svate #rodiny