Vyšebrodský Klášter, sídlo cisterciáckého řeholního společenství Our Lady v Vyšším Brodě, je jediným fungujícím mužským cisterciáckým klášterem v České republice a národním kulturním monumentem. Byl založen Václavem rodu Rosenbergů v roce 1259 a stal se rodovou necropolis, kde jsou pohřbeni desítky členů rodu Rosenbergů, včetně Petra Voka z Rosenbergu. Klášter je střediskem tradičního českého katolicismu a umožňuje účast na tridentské mši.
Pozornost návštěvníků upoutávají Knížní prostor, Veličenství klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie se čtyřmi kaplemi a cennými orgány, stejně jako Kaple svaté Anny a Zimní kaple. V bočním křídle se nachází galerie s knihovním koridorem a dva sály se knihovnou obsahující více než 70 000 svazků, které jsou otevřeny k prohlídce. V areálu jsou také boční galerijní prostory, a klášter tedy nabízí rozsáhlý pohled na historickou infrastrukturu.
V roce 2020 byl ve fondu knihovny Historického ústavu AV ČR objeven anonymní rukopisný rejstřík k Müllerově mapě Čech z roku 1757, který umožňuje nový pohled na známé barokní mapové dílo a jeho široké využití napříč vědami. Rejstřík pracuje pouze s vybranými sídly (asi 10 % ze všech uvedených na mapě) a typologicky je rozlišuje do osmi kategorií. Důraz na šlechtické rezidence je patrný, ale pozornost je věnována také církevním objektům a poutním místům, zříceninám a dalším.
Autoři se rozhodli tento unikátní datový soubor zpřístupnit prostřednictvím odborné studie a online prostřednictvím nástrojů digital humanities: databáze doplněná o sekundární data o sociálním zázemí majitelů a mapové vrstvy vytvořené v prostředí GIS. Edice slouží nejen k zpřístupnění pramene, ale naznačuje široké spektrum možností interpretace získaných dat. Rejstřík zobrazuje Čechy v polovině 18. století a umožňuje pochopit, jak bylo Müllerovo mapové dílo tehdy vnímáno a využíváno.
Historie a obsah Müllerovy mapy Čech
Müllerova mapa Čech z roku 1720 je největší stará mapa Čech, zobrazující celkem 12 495 sídel, vodstvo, porosty, reliéf, cesty a další skutečnosti. Názvosloví bylo převážně německé, částečně české, popisy latinské a německé. Mapa byla vytištěna na 25 mapových listech a bohatě vyzdobena pohledem na Prahu a alegoriemi. Spravovaná karta tedy představuje mimořádný zdroj informací o krajině tehdejšího českého území.
Porovnání mapového díla Moravy z roku 1716 a 1790 ukazuje jen malé odchylky, a to v důsledku různých edic a fyzických deformací papíru jednotlivých exemplářů. V rejstříku k Müllerově mapě Čech a možnostem jeho využití se uvádí, že mapa odráží počet uvedených vlastníků v krajích a že hustota sídel je vyjádřena indexem násobení, který pomáhá čtenáři číst mapu v kontextu rozlohy kraje. V mapě se pracuje s položkou Vlastník2, která agreguje vlastníky pocházející ze stejného rodu a církevní řády.
Edice Müllerovy mapy z roku 1720 a jejích doprovodných materiálů je určena k propagaci studia o proměnách české a moravské krajiny na počátku 18. století. Laboratoř geoinformatiky UJEP pracuje na digitalizaci a zpřístupnění mapy a souvisejících textů, aby bylo možné snadněji porovnávat historická místa a jejich vlastnictví v rámci tehdejšího státního uspořádání.
Praktické informace pro návštěvníky a badatele
Praktické prohlídky mimo letní sezónu jsou k dispozici pouze na objednání a minimálně 8 osob, klášterní kavárna a prodejna jsou v tomto období zavřené. Prohlídky mimo letní sezónu jsou tedy dostupné jen po domluvě a v dostatečném počtu návštěvníků. Průvodci a programy kláštera se mohou lišit v závislosti na aktuálním provozu a náležitém dress code.
Monastický areál a jeho průvodní materiály umožňují návštěvníkům nahlédnout do historie, architektury a kulturního dědictví, stejně jako do roli Müllerovy mapy v kontextu české kartografie a historických zdrojů. Díky digitalizačním projektům je možné sledovat vývoj sídel a jejich vlastnické struktury v regionu a porovnávat je s Kronikou českého zemského vývoje na počátku 18. století.
Mapa zobrazuje rozdělení krajů a hustotu sídel, kde kraje jsou barevně odlišeny a hustota sídel vypočtena jako podíl počtu sídel ku rozloze kraje v kilometrech čtverečních, násobený stem pro lepší čitelnost. Tato vizualizace ukazuje, jak množství a rozptýlení sídel ovlivňovalo mapové zobrazení regionů v 18. století a jak se na ní podílely různé typy vlastníků, včetně šlechtických rodů a církevních řádů.
Edice rejstříku, jak ji připravila Eva Semotanová a tým, zahrnuje dva typy dat: transliterace jmen z originálu a sekundárně přidané údaje pro lepší orientaci uživatele v edici. Analýza a prezentace těchto údajů zohledňuje typologie sídel, jejich krajskou příslušnost a historii vlastnictví s ohledem na genealogické a institucionální vazby. Výsledkem je komplexní datová sada, která umožňuje badatelům zkoumat proměny krajiny Českého zemí v kontextu rodu a církevních institucí.
| Rok vydání | 1720 |
|---|---|
| Počet sídel | 12 495 |
| Jazyky názvosloví | německé, částečně české |
| Počet listů mapy | 25 |
| Materiály rejstříku | transliterace jmen, sekundární data |