Klášterní kostel v Lovani a jeho gotická krevní struktura tvoří významnou kapitolu nejen v rámci lovanského areálu, ale i v širším kontextu středoevropské pozdní gotiky. Kostel byl během 16. století vybudován s podporou bechyňské vrchnosti v náročné pozdní gotice a jeho klenby a křížová chodba představují největší soubor sklípkových kleneb v Česku. Obnova po poškození Buquoyovým vojskem roku 1619 spolu s pozdějšími přístavbami v 17. a 18. století, včetně varhanní kruhty a nového zařízení kostela, dotváří bohatou stavebně-kulturní mozaiku této lokality.
Osvětlené rekonstrukce po roce 1619 a přístavby v 17. a 18. století změnily tvář chrámu: 1634 varhanní kruchta, 1664-1780 nové zařízení kostela, 1673 a 1725 kaple Ukřižování Páně a Bolestné Panny Marie na jih od průčelí kostela a od roku 1736 pohřební kaple rodiny Paarů. Tyto zásahy ukazují kontinuitu využívání objektu a jeho význam pro místní šlechtu i kazatelskou službu. Konvent byl roku 1950 násilně rozehnán státní bezpečností a navrácení řádu nastalo až po roce 1990; v mezidobí byl konflikt o majetek vyřešen různými formami užívání.
V rámci širšího kontextu Lovany stojí za pozornost i Velký dvůr bekyní, známý také jako Begijnhof Ten Hove, který byl v roce 1998 zařazen do UNESCO a jeho historie sahá do počátku 13. století. Bekynáž v Lovani patřila k nejstarším, největším a nejvýznamnějším komunity bekin, tedy jeptišek, jež žily s civilním kontaktem a často byly vdovami či starými pannami. Během Zlaté éry bekináže, která proběhla ve dvou etapách - v 13. století a od konce 16. století do období Velké francouzské revoluce - působilo v Lovani více než 360 bekyní, zejména na počátku II. poloviny 17. století.
Revoluční období změnilo vlastnické a sociální uspořádání; během Velké revoluce Begijnhof nebyl prodán, ale přešel do majetku veřejných chudobinců a bekyně zde nadále bydlely. Zajímavé je, že život v lovanské bekináži nebyl jen historickou záležitostí - poslední pastor zemřel v roce 1977 a poslední bekyně ještě o 11 let později. V té době už byl Velký dvůr bekin renovován a postupně změněn na místo s studentskými kolejemi a byty pro hostující profesory, a to v rámci tří etap renovací provedených mezi lety 1963 a 1990, během nichž bekináž odkoupila univerzita (v roce 1962).
Lovanská bekináž je skutečně unikátní tím, že se nejedná o klasické čtvercové uspořádání domů kolem centrálního náměstí, ale o město uvnitř města. Domy byly stavěny a doplňovány postupně, s cílem vytvořit komplex, jenž vznikal v průběhu výstavby a demolic jednotlivých domů. Nejstarší domy pocházejí z 16. století, většina z období 1630-1670, a stavby byly realizovány z cihel v tradičním regionálním architektonickém stylu, s barokními prvky. Někde byl použit i přírodní kámen a často se objevují reliéfy s náboženskou tematikou či sochy patrona domu. Zajímavý je úzký a vysoký profil oken, které chránily soukromí obyvatel, a proto jsou některé domy obehnány i vysokými zdmi předzahrádek. Některé objekty již prošly stavebními úpravami z 19. století.
Klíčovým stavebním objektem v rámci bekináže je raně gotická bazilika zasvěcená sv. Janu Křtiteli. Stavba byla zahájena v roce 1305, dokončena v roce 1444 a nikdy neměla zvonici; pouze novodobý sanktusník se zvonkohrou. Zaujme zde zejména vysoké chórové okno ze 17. století a žebrová klenba stejné doby. Výstavba Lovanského Velkého dvora bekiní a kaple na řece Dijli byla povolena již v roce 1232 a od roku 1250 se jednalo o samostatnou farnost. Roku 1305 byl farní areál rozšířen špitálem a kostelem sv. Jana Křtitele, kdy zde žily přibližně dvě stovky bekyn. V době největšího rozkvětu bekynáž zahrnovala kolem 80 domů a 12 klášterů.
Do “města ve městě” se vstupuje hlavní bránou Grote Poort (ulice Schapenstraat). Bekináž je rozdělena dvojicí ramen řeky Dilje na tři oblasti (s pěti, třemi a dvěma ulicemi), které zahrnují mimo jiné Španělskou čtvrť a Čtvrti vojáků, kde skutečně žily manželky mužů v uniformách. Domy jsou číslovány od 1 do 95. Mezi nejvýznamnějšími ulicemi dominuje Middenstraat, kde se nachází kostel, špitál a hlavní klášterní budova, tedy tři nejvýznamnější objekty bekináže. Dále stojí klášter Sedmibolestný (Convent van de Zeven Weeën) a malebný hrázděný dům č. 72 z 16. století. Naproti kostelu dominuje budova Heilige Geesttafel, kde již v 16. století fungovala sociální instituce pro chudé, staré a bezdomovce; na fasádě je krásný basreliéf Klanění Tří králů.
Stavební a historické titulky kostela
- Postavení kostela v 16. století pod patronací bechyňské vrchnosti v náročné pozdní gotice.
- Klenby a křížová chodba představují největší soubor sklípkových kleneb v Česku.
- Obnova po poškození Buquoyovým vojskem (1619) a následné 17. a 18. století s kaplemi a novým zařízením kostela.
- Roku 1950 konvent násilně rozehnala státní bezpečnost; navrácení řádu po roce 1990 a následné užívání objektu.
- Historický kontext Velkého dvora bekyní jako města uvnitř města a jeho význam pro památkovou ochranu UNESCO od roku 1998.
Vzhledem k širokému spektru historických vrstev lze kostel a jeho okolí chápat jako živé svědectví proměn středověké církevní i světské architektury, propojené s významnou společenskou historií Lovany. Příběh klášterního kostela, hrobu otce Damiana a souvisejících stavebních i sociálních změn odráží dynamiku regionu, jehož dějiny se odrážejí i v samotné urbanistické struktuře Velkého dvora bekiní.
Prohlídku a poznání dokresluje i významné poselství o tom, jak uvnitř města existuje skutečné město, které vypráví o životech řeholních i civilních komunit, o proměnách během průmyslových a politických změn a o tom, jak byly historické budovy adaptovány pro moderní potřeby - od akademických kolejí po moderní užívání.
Celkově zůstává klášterní kostel v Lovani s hrobem otce Damiana důležitým místem náboženské i kulturní identity regionu, čímž pokračuje v dlouhé tradici, která propojuje gotické umění, benediktinskou a bekiná (jeptišek) tradici, a současnost skrze rehabilitace a péči o památky UNESCO.