Římskokatolická farnost Ruda zahrnuje obce Ruda, Březejc a Jabloňov. První zmínka o knězi žijícím na Rudě pochází z roku 1398 (kněz Jiří z Rudy). Starý kostel na Rudě stál v místě, kde dnes stojí škola, a byl zbořen roku 1784. Základní kámen k novému kostelu byl požehnán arciknězem Josefem Karlem Pahnostem z Velkého Meziříčí dne 25. května 1792. Kostel byl vystavěn v obyčejném slohu a vysvěcen byl 4. září 1795 arciknězem Pahnostem. Chrám je zasvěcen sv. Jiljí, poustevníku a opatovi. Řezbářská díla v kostele vytvořil mistr Jaroslav Vaněk z Brna. Ve věži kostela se nachází 4 zvony: největší sv. Václav z roku 1709 pochází ze zrušeného kostela sv. Václava v Tasově, nejstarší zvon sv. Jiljí je z roku 1516; další dva zvony byly ulity nedaleko v Martinicích zvonařským mistrem Knosem v roce 1970: Panna Maria a sv. Josef. Chrám sv. Jiljí prošel generální opravou.
Josef Šupa se v roce 1957 s kamarády dostal z Československa přes dráty do Rakouska a dále do Ameriky. Tam se rozhodl stát knězem, vystudoval teologii v Římě a po návratu do Spojených států pracoval jako vojenský kaplan. Po sametové revoluci pomohl založit duchovní službu v Československé armádě. Letos se kněz v penzi vrátil z Ameriky natrvalo do vlasti. Příběh Josefa Šupy je plný náhod, nezištné lidské pomoci, nevinných lstí a možná i zázraků, když se tři mladíci prostříhali přes dráty z totalitního Československa na svobodu.
Narodil se 14. listopadu 1937 v Mutěnicích na Hodonínsku jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Po únoru 1948 rodina přišla o většinu majetku; otec byl zabaven a odsouzen. Na střední škole byl podveden a později studoval na brněnském VUT. Do voleb šel, dostal lístky se jmény, které odmítl, a poté dostal na výběr doly nebo JZD. Vybral doly a objížděl pohraničí. S kamarády Esterkou a Syrovátkou se pokusili o útěk z totality; při pokusu o přechod hranic 13. června 1957 prošli přes ostnaté dráty a elektrické dráty, a po dramatickém úniku dorazili do Mikulova a Mikulovského vlaku.
Prošli přes Dráhu k Drávě a do Barče, kde narazili na nálety a zničený most. V Maďarsku se jejich polní nemocnice musela skrýt a přežít během ofenzív ustašovců a Němců. Po několika týdnech se dostali do Osijeku, kde byla jejich jednotka rozřazena do vojenské policie. Po válce přijal Josef Ruda nabídku vlády a usídlil se v Oleksovicích na jižní Moravě, kde hospodařil na statku, ačkoli se potýkal s tlaky JZD. Po resešení dostal stíhání a statek mu byl nakonec roku 1957 odebrán.
Ruda popisuje, jak byl nucen čelit perzekucím a jak se rodina snažila přežít. Vzpomíná na to, jak mu jugoslávští Češi ukazovali, že Češi jsou lidé s charakterem, a vypráví o rozdílech mezi tehdejší vyspělou československou technikou a jugoslávským prostředím. Po válce se mnoho českých Čechů v Jugoslávii vrátilo do Československa; Josef Ruda patřil mezi ně a dostal šanci pracovat v zemědělství. Informuje o tom, že mu byl přidělen statek v Oleksovicích, ale poté byl perzekvován a dočkal se roku 1957, kdy mu statek definitivně sebrali.
V závěru vypráví Josef Ruda poselství pro další generace: bojovat v těžkých situacích a uvědomit si, že život člověka spočívá v tom, co těm druhým dáme, nikoli v tom, co my dostaneme. Jeho příběh se skládá z osudy lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století, a z lokálních příběhů s nadregionálním významem.
Děsivé tajemství Josefa Somra: Proč se slavný herec stranil lidí?
Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o.p.s. Narodil se 14. listopadu 1937 v Mutěnicích na Hodonínsku jako nejstarší ze čtyř sourozenců v rodině zemědělce a obchodníka. Po únoru 1948 rodina přišla o většinu majetku. Komunisté otci zabavili podnik a odsoudili ho jako kulaka na šest let. Trest si odpykal v Jáchymově. Po střední se dostal malým podvodem na brněnskou VUT a nakonec studoval na brněnské technice. Příběhy pokračují v osudech Josefa Rudy a jeho emigrace, která provází i války a následné období převratů.
Emigrační a válečné etapy Josefa Rudy
Narozený 10. února 1927 v Končanici v Chorvatsku, Josef Ruda byl pátým z osmi dětí. Jeho otec byl řezníkem a rodina nebyla bohatá. V roce 1936 odešli nejstarší členové rodiny do Ameriky, což ovlivnilo budoucí životy. Chorvatsko bylo v době války pod vládou ustašovců pod vedením Ante Paveliče. Každý dospělý muž se musel přidat k partyzánům, domobraně nebo Němcům či ustašovcům. Josef se zapojil do bojů ke konci války, v zimě 1945, vstoupil do 4. brodské brigády a byl raněn.
Po krátkém pobytu v Maďarsku, kde byla jeho polní nemocnice nucena uprchnout, se dostal do Osijeku, kde byl přijmut k vojenské polici. Po válce se vrátil do Československa a pracoval na statku v Oleksovicích. Vystoupil z Jugoslávie a překonal dráhu osudu, aby přežil. V závěru vypráví o svých zážitcích z divokých dnů a o tom, jak se rodina stěhovala a jak se ocitla v konfliktu s komunistickým režimem.