Edice Historia ecclesiastica, vydávaná Centrem pro studium demokracie a kultury (CDK), nabyla o další, již čtrnáctý svazek. Kniha Zdeňka Demela, vlastně vydaná disertační práce, je summou mnohaletého výzkumu v archivech a knihovnách, což je i jeden ze základních předpokladů vzniku každé dobré historické práce. Demel však tento výzkum konfrontuje - parafrázuji-li jej - s optimistickou pamětí kněží, kteří zakusili často doslova na vlastní kůži působení okresních i krajských církevních tajemníků.
Předkládané dílo využívá nejen paměti již vydané (Mádrovy, Opaskovy, Ondokovy a jiné), ale i té dosud živé, snad ještě o trochu smířlivější, když pomocí řízených rozhovorů a dotazníkového šetření sbírá data "druhé strany", tedy samotných kněží.
Metodologie a zdroje
Vychází z důkladné práce s archivními materiály a knihovními fondy, které Demel promyšleně třídí a kontextualizuje. Ovládá klíčové prameny a kombinuje je s empirickými daty získanými z terénních rozhovorů, což umožňuje porozumět mechanizmům církevní správy i osobním prožitkům duchovních.
Diskuse se soustředí na vzájemný vztah mezi teoretickým rámcem historie církevního provozu a praktickými zkušenostmi, jež kněží zaznamenali v čase působnosti okresních a krajských tajemníků.
Hlavní témata a výsledky
Jedním z klíčových témat je role církevní administrativy a vlivu tajemníků na místní duchovní život. Demel ukazuje, jak postupy a pravidla ovlivňovaly každodenní rozhodování, a jak se tyto procesy odrážely v paměti samotných kněží.
Další významnou složkou je srovnání paměťových pramenů různých generací; autor zjišťuje, že u pamětníků existuje určitá míra smířlivosti a zohlednění složité minulosti, která může přispět k lepšímu porozumění historickému kontextu.
V rámci výzkumu Demel také zkoumá, jak se vyrovnávalo s nárokem na realismus versus optimismus ve vyprávění duchovních o působení tajemníků a administrativních struktur.
Rozbory a porovnání
Text ukazuje, že kombinace archivních a paměťových materiálů poskytuje komplexnější obraz než jednostranné zpracování pramenů.
Ukázky z řízených rozhovorů a dotazníků doplňují statistické a biografické pasáže, čímž se podtrhuje výsledek, že empirie často potvrzuje, ale i překvapivě obohacuje historické výklady o církevní správě a její společnosti.
Kritické odkazy a kontext
Demelovo dílo staví na předchozích pracích (Mádrova, Opaskova, Ondokova a dalších) a doplňuje je o současný pohled z první ruky samotných kněží. Tím se vytváří dialog mezi minulostí a přítomností, který posiluje věrohodnost historického výkladu a přináší nové svědectví o fungování církevní byrokracie na lokální úrovni.
Celkově jde o významný příspěvek k edici Historia ecclesiastica a k širšímu chápání, jak osobní zkušenosti a institucionální rámce spolu interagují při utváření historického záznamu o církevním životě.
