Od června 1981 se hodně mluví o malé chorvatské obci Medžugorje. Skupině dětí se tam údajně každý den zjevuje Matka Boží, a zjevením i poselstvím se ani po deseti letech nedá předvídat nějaký konec. A přestože řečené jevy stále ještě trvají, pokoncilní církev až dosud nechtěla a nechce k nim zaujmout definitivní postoj. Ten je rozumný a dokonce přikázaný v případě, že od počátku nic závažného nemluví proti pravosti nějakého zdánlivě nadpřirozeného fenoménu. Jakmile však dostačující příznaky nebo dokonce důkazy mluví pro podvod buď že strany ďábla nebo na událostech účastných lidí, pak přirozeně nemá smysl připouštět podvodu nějakou ochrannou lhůtu, kterou by pak on sám mohl podle libosti protahovat. Vlastně by mělo být samozřejmé, že právě řečené musí být každému normálnímu člověku snadno pochopitelné.
Jenže tomu tak ani zdaleka není! A přesto má pro Medžugorje kompetentní diecézní biskup z Mostaru, Msgre Pavao Zanić, nejpozději od roku 1983 nesporné důkazy, že se v Medžugorje od samého počátku lhalo. Když však poté považoval za nezbytné s podvodem skoncovat a své materiály předložit veřejnosti, nestáli náhle na pranýři „vizionáři“ a muži za nimi, nýbrž on sám! Namísto vyhodnocení biskupovy dokumentace jím řádně ustavenou vyšetřovací komisí a vyvození nevyhnutelných závěrů si Řím raději zakryl oči i uši. „Svatý Stolec“, říká sám biskup Zanić ve svém prohlášení z 9. února 1990 (č. 24), „…tříletou práci komise nikdy neviděl, nemluvě o jejím posouzení.“ Ani to však pořád ještě není všechno. Bez udání důvodů vzal Řím biskupovi všechny doklady z rukou.
„Jím svého času ustavená vyšetřovací komise na diecézní úrovni byla roku 1985 rozpuštěna. Vatikán nařídil svolání nové komise (1986) pod patronátem chorvatské biskupské konference (BKJ) a ke komisi byla přiřazena lékařská sekce. Biskupu Zanićovi byla současně uložena zdrženlivost na veřejnosti. Zanić se však příkazu nedržel.“ (medjugorje aktuell č. 13/červen 1990, str.)
O skutečném sporu mezi diecézním biskupem a františkány se podle katolického pojetí nedá mluvit; vylíčení příčin napjatých vztahů v Medžugorji ukazuje, že jde spíše o mocenské a organizační konflikty než o jasné dělení na rovnoprávné strany. Biskup Zanić ve svém popisu ukazuje, že vztahy s františkány byly komplikované a že řád i diecéze se musely vyrovnávat s dlouhodobými změnami a rozhodnutími ze Svatého Stolce. V roce 1990 biskup vydal prohlášení, které má vyzdvihovat nutnost zachovat věrnost Římu a papeži, a to i přes problémy spojené s Medžugorjem.
Podle záznamů Nikolai Jonesa a dalších zdrojů se zdůrazňuje, že první výslech vizionářů byl nahrán a že záznam ukazuje tlak na děti, aby mluvily pravdu, byť s různými nedorozuměními a nejasnostmi. Tlač samotných vizionářů i vnějšího tlaku veřejnosti přispívaly k rostoucí skepsi a pochybnostem o pravosti jevů. Jones uvádí, že „vizionáři“ začínají svůj příběh a že rodiče dotazovaných dětí působí dojem, že se jedná o zkoušku jejich důvěry a nervů.
V té souvislosti je důležité připomenout, že Medžugorje v očích církve zůstává ne oficiálně uznané a stále probíhá vyšetřování. Kongregace pro nauku víry v různých dokumentech uvádí, že oficiální poutě do Medjugorje nelze organizovat jako slavnostní, ale že lidé mohou navštěvovat toto místo z osobní iniciativy. Církev nicméně trvá na tom, že i nadále bude vyšetřovat autenticitu jevů a vyhodnocovat důkazy.
V roce 1996 byl vypracován dokument, který potvrzuje, že oficiální poutě nelze organizovat na farní ani diecézní úrovni, ale že katolíci mohou navštívit Medjugorje na vlastní odpovědnost. Tento postoj vychází z prohlášení bývalé Jugoslávské biskupské konference z roku 1991 a z opakovaných vyjádření Kongregace pro nauku víry. Dále se uvádí, že i když Medžugorje není oficiálně uznáno, pastorační péče nad lidmi, kteří se tam vydávají, je důležitá a podporována.
Podle souvisejících zdrojů je důležité zmínit, že Benedikt XVI. ustanovil komisi pro zkoumání pravosti zjevení, což svědčí o významu tohoto fenoménu. Zároveň je důležité poznamenat, že i když by se jednou potvrdila pravost zjevení, katolík není povinen v ně věřit. Zjevení nadále probíhají a církev je zkoumá, aby zajistila správnost a pastorační péči o věřící, kteří Medžugorje navštěvují.
Co vyplývá z faktů a prohlášení církve
- Medžugorje není dosud oficiálně uznáno jako pravé mariánské zjevení.
- Kongregace pro nauku víry opakovaně zdůrazňuje, že oficiální poutě do Medjugorje nelze organizovat na úrovni farností či diecézí.
- Opravněné pastorační směrnice a liturgické vedení se nadále vypracovávají spolu s vyšetřováním.
- Vatikán nikdy neřekl, že lidé nemohou navštívit Medžugorje, ačkoli je vyžadováno uvědomění si povahy zjevení a jeho průběhu.
- Zdraví a psychiatrická minulost vizionářů byla opakovaně hodnocena různými komisemi a mezinárodními týmy.
V současné době je Medžugorje jedním z nejdiskutovanějších témat v katolické veřejné teologii a mimo ni. I když zjevení nejsou oficiálně uznána, zůstává jejich sociální, duchovní a kulturní dopad značný: poutě, osobní svědectví a mnohá svědectví o milostech vyvolávají širokou diskusi o hledání pravdy a duchovních potřebách věřících.
Historie a kontext Medjugorje
Farnost Medjugorje leží v západní části Hercegoviny, 27 km jihozápadně od Mostaru. Pastorační správu zde zajišťují františkáni, kteří se v regionu poprvé objevili na počátku 13. století. V Medjugorji se zjevení od počátku popisovala jako zásah Panny Marie s poselstvími.
V letech 1981-1983 byla situace kolem zjevení velmi napjatá a vyvolala rozsáhlé veřejné a církevní debaty. Různé dokumenty a prohlášení biskupů z bývalé Jugoslávie i římské kurie signalizují snahu vyhodnotit věrohodnost fenoménu, zatímco veřejné reakce v různých časopisech a médiích přispívají k šíření různých verzí a zakořenění názorů.
Klíčové body k myšlení čtenáře
- Neexistuje jediný oficiální závazný postoj Církve k Medžugorje v době, kdy je jev stále vyšetřován.
- Zjevení je předmětem kontinuálního zkoumání Kongregace pro nauku víry a dalších komisí.
- Pastorační péče pro věřící, kteří navštěvují Medžugorje, nadále existuje v rámci liturgických a pastoračních směrnic.
- Vyspělé argumenty o možné autonomii vizionářů a důkazy o podvodu jsou součástí historických diskuzí a vyšetřování.