Představujeme barokní farní kostel v Místku, který stojí na místě bývalých stodol a vyznačuje se půdorysem kříže a bohatým interiérem s oltáři, sochami a řezbami. Základní kámen byl položen v roce 1763 a vysvěcení proběhlo v roce 1769, čímž vznikl chrám propojující místní zbožné vyznání s ambicemi tehdejší architektury.
Historie a vznik chrámu
Legendy a historické záznamy ukazují, že v období před stavbou se na místě rozkládaly stodoly s úrodou, které v roce 1762 vyhořely. Obnova vede k myšlence postavit nový kostel, který by vyhovoval rostoucímu počtu věřících. Důležitou etapou bylo vybudování chrámu během šesti let od položení základního kamene v roce 1763 až do slavnostního vysvěcení v roce 1769. Touto dobou provázela procesí z širokého okolí, která doprovázela zasvěcení patronům chrámu.
Historie místa je propojena s dřívějším románským kostelem sv. Jana Křtitele, který na rozhraní dnešního Smetanova nábřeží a ulice Na Zábradlí stával do roku 1896. Počátky této stavby nejsou zcela známé, první písemná zpráva pochází z roku 1320 a souvisí s farářem Janem. Kostel byl v období josefínských reforem roku 1784 zrušen a roku 1789 prodán do soukromých rukou; následně byl přestavěn na obytný dům podle plánu stavitele Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. V roce 1896 byl zbořen a nahrazen současným bytovým domem.
Architektura a stavební řešení
Kostel svatého Jana a Pavla je jednolodní stavba orientovaná severojižně s půlkruhově zakončeným, odsazeným kněžištěm a hranolovou věží na ose hlavního průčelí. Na západní straně je k presbytáři připojena sakristie s oratoří v patře. Střecha je sedlová, věž zakončena stanovou střechou s lucernou, sakristie střechou valbovou a vše kryto bobrovkou. Fasády lodi jsou hladké s oblými nárožími a ozdobami ve formě oken se segmentovými záklenky; presbytář osvětlují dvě oválná okna.
Interiérové řešení zahrnuje valenou klenbu lodi s výsečemi a valený presbytář zakončený konchou. Do sakristie vede rovně završený vstup z jižní strany, v patře i přízemí je po jihu prolomeno obdélné okno. Vstup do kostela je z podvěží s nad ním otevřeným oknem, na západě pak vstup do schodiště vedoucího do věže. Venkovní i vnitřní detaily fasád a nároží jsou zdůrazněny profilovanými římsami a šambránami.
Interiér a významné atributy
V interiéru se nachází relikviář s ostatky sv. Inocence (papeže), který sem byl přenesen až z Říma. Kromě toho upoutají bohaté ozdoby a řezby od známých umělců, stejně jako 9 oltářů, sochy a obrazy, které dodávají chrámu zásadní historicko‑uměleckou hodnotu. Zajímavá legenda říká, že v koruně Ježíše Krista na prostředním levém oltáři je ukryt pravý trn ze skutečné Kristovy trnové koruny.
Okolí kostela je bohaté na sochy sv. Rocha, sv. Šebestiána a zvláště sv. Floriána, patrona hasičů. V severovýchodní části areálu zůstaly zapsány i kapličky z roku 1775, které zobrazují jednotlivá zastavení křížové cesty. Archeologické poznatky z roku 2001, získané při stavebních úpravách domu, významně rozšířily poznání o starších sférách kostelní architektury a jejího vývoje. Z hlediska urbanistického kontextu se jedná o stavbu, která pevně zapadá do historické struktury města a je spojena s místní identitou.
Občanské a sakrální kontexty
Nové světlo do poznání stavu kostela přinesl archeologický výzkum, který odhalil existenci starší sakrální stavby před románskou rotundou. Podlaha sklepa ukrývala zděné konstrukce s hroby, které se po bližším ohledání identifikovaly jako součást dřívějšího kostela. Kostel je tedy výsledkem postupné vrstvené architektury: původní jednodílná stavba z předchozích století byla nahrazena centrální architekturou z opukových kvádříků a dodatečně k němu přibyly sakristie a další prostory.
Hřbitov a kapličky kolem kostela svědčí o bohaté komunitní a církevní praxi, která se vyvíjela spolu s urbanistickým prostorem, jenž byl v minulosti ovlivněn potřebami věřících i demografickými změnami. Všechny tyto složky dohromady utvářejí nejen architekturu samotného kostela, ale i kulturní dědictví Místka a širšího regionu.
Poznávejme Česko - Šikmý kostel v Karviné
Stavba je důležitým dokladem barokní sakrální architektury na Moravskoslezsku, která kombinuje tradiční konstrukce s výraznými prvky pozdně barokní řeči architektury. Zachované detaily a legendy dotvářejí živý obraz místního náboženského života a technického umění tehdejší doby.
- Základní kámen kostela byl položen v roce 1763 a vysvěcen byl v roce 1769.
- Krátce po postavení stála kolem kostela hřbitová zástavba a kapličky.
- V roce 2001 přinesl archeologický výzkum nové poznatky o starších strukturách na místě.
- Interiér obsahuje relikviář sv. Inocence a 9 oltářů s bohatou výzdobou.