Kostel Matky Boží před Týnem, též Týnský chrám, stojí na Starém Městě pražském a jeho stavba probíhala od poloviny 14. století do prvních desetiletí 16. století. Jeho západní průčelí obrácené k náměstí je jednou z nejznámějších pražských dominant, a to nejen díky architektuře, ale i bohatému vnitřnímu mobiliáři.
Podkladem pro rozvoj chrámu byl pískovec, který se používal pro detaily a pro armování opěráků. Nejstarší románský předchůdce vznikl v souvislosti s rozvojem nedalekého Týnského dvora v průběhu 12. století; první písemná zmínka se váže k roku 1135. Na přelomu 13. a 14. století byl raně gotickou trojlodní stavbou nahrazen komplexnější chrám s kryptou pod polygonálně ukončeným presbytářem a minimálně jednou věží v západním průčelí.
Ve věži se doložil zvon roku 1310 a její část sloužila až do roku 1894 jako kaple sv. Ludmily. Na přelomu 14. století zahájili farníci novostavbu vrcholně gotické trojlodní baziliky, která se stala hlavním staroměstským chrámem pozdního středověku. Architektonickou orientaci ovlivnili Matyáš z Arrasu a Petr Parléř; kružby oken hlavní lodi a zejména okno východního průčelí svědčí o Parlérově vlivu.
Severní portál s pašijovým cyklem v tympanonu a sedile v závěrech bočních lodí patří k mimořádným dílům české gotiky a připomíná ikonografii krále Václava IV. Kostel byl neustále ovlivňován politickými změnami: od husitských dob až po barokní rekonstrukce. Hlavní loď a presbytář byly později zaklenuty raně barokními klenbami; boční lodě si zachovaly gotickou žebrovou klenbu.
Po Bílé Hoře kostel přešel pod katolickou správu; uvnitř se zřizovaly oltáře v novém barokním slohu a po požárech 17. a 19. století došlo k rekonstrukcím a úpravám mobiliáře. Z původního středověkého vybavení se dochovalo jen několik děl, například cínová křtitelnice z roku 1414, největší v Praze, a kamenná kazatelna. Barokní oltáře, zvláště hlavní oltář z roku 1649, jsou propracované a v mnoha dílech zastoupeny díla mistrů barokního období.
Mezi významné raně barokní díla patří sochařské a malířské stopy od J. J. Bendla, Františka Ignáce Weisse, Jana Heidelbergera a dalších. V interiéru se nalézají díla z období rokoka a 19. století, včetně oltářního trezvu a maleb Karla Škréty. Z klíčových historických okamžiků stojí za zmínku husitské období a působení Jana Rokycany, voleného husitského arcibiskupa, který byl v chrámu pohřben.
Reliéfně tesané náhrobní kameny a epitafy reprezentují renesanci a baroko; například náhrobník astronoma Tycha Brahe z roku 1601 stojící u prvního jižního pilíře hlavní lodi je unikátem. V 19. století došlo k reorganizaci oltářů; dílo Karla Škréty a plastiky raně barokních mistrů zůstaly v paměti chrámu. Od roku 1991 se z tragických dějinných okamžik stala součást muzejní a kulturní historie, která dokumentuje proměny chrámu i celé Prahy.
Chrám jako celek je výrazem propojení gotické architektury, renesance a baroka; jeho štíty a věže, boční lodi i svatyně uchovávají stopy staletí. Dnes je Týnský chrám místem, kde se mísí sakrální funkce s vysoce ceněným uměleckým dědictvím a kde návštěvníci mohou poznávat nejen architekturu, ale i bohaté dějiny Prahy a české země.
Na Týnský chrám navazuje obraz Panny Marie z exilu v zahradě Strahovského kláštera, kterou krajané založili z iniciativy exilu. Socha byla dokončena z carrarského mramoru italským sochařem Alessandro Monteleone a instalována 7. května před 25 lety na místě, které má připomínat exilové spojení české komunity se svou zemí. Každou první sobotu v měsíci se k ní konají poutě podvečerní mší a mariánská pouť zahajuje tradiční rituály v Praze.
Samotný Týnský chrám v sobě nese i zajímavý příběh ohledně husitského období: čápi, které podle pověstí vychytaly kalich z průčelí chrámu, jsou součástí legendy o tom, jak byl kalich ukraden a nakonec zakryt deskou. Vhusitských dobách chrám sloužil jako hlavní husitský chrám, kde kázali Konrád Waldhauser a Jan Milíč z Kroměříže a od roku 1427 zde působil Jan Rokycana, pozdější volený husitský arcibiskup, který byl v chrámu pohřben. Severoportál chrámu s pašijovým cyklem a desky s reliéfními výjevy z Pašíchí jsou považovány za významná díla středověkého sochařství a zřetelně dokládají duchovní a kulturní význam místa.
V průběhu 20. století byla věnována pozornost rekonstrukcím, restauracím a udržení liturgické tradice. Turisté i místní obyvatelé mohou nadále obdivovat zejména hlavní oltář s nanebevzetím Panny Marie, barokní varhany od Jana J. Mundta, a další díla, která odrážejí bohatou kulturní historii Prahy. Hora a síť míst kolem Týnského chrámu umožňují pochopit, jak se v průběhu času měnila architektura, liturgie i umělecká produkce v této části Prahy.
- Historie výstavby a vývoje chrámu od 12. století po barokní rekonstrukce.
- Gotické prvky, architektonické detaily a významné sochařské práce.
- Husitské období, vliv JR Rokycany a změny po Bílé Hoře.
- Barokní mobiliář, oltáře a významná díla barokního mistrů.
- Socha Panny Marie z exilu a její dopad na kulturu exilu a památník v Strahově.
Klíčová díla a mobiliář chrámu
Mezi nejcennější zbytky středověkého vybavení patří cínová křtitelnice z roku 1414, kamenná kazatelna a dva významné reliéfy z dílny Mistra Týnské Kalvárie: Týnská madona a Kalvárie ve stěnách severní lodi. Z raně barokních oltářů vyniká hlavní oltář z roku 1649 s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Karla Škréty; ve výzdobě se objevují díla dalších mistrů, např. Jana Jiřího Bendla, Františka Ignáce Weisse, Jana Heidelbergera a dalších. V interiéru najdeme i barokní dřevořezby a raně barokní sochy, zatímco 19. století přináší další malby a úpravy.
Reliéfně tesané náhrobní kameny a epitafy jsou významným odkazem renesance a baroka; mezi nimi vyniká náhrobník Tycha Brahe z roku 1601, umístěný u prvního jižního pilíře hlavní lodi. Důležité jsou i varhany od Jana J. Mundta (1670-1673), patřící k trojici nejstarších dochovaných varhan v Praze. Od roku 1691 působil varhaník Tomáš Baltazar Janovka a v kostele se nachází řada oltářních plastik od různých mistrů, včetně Sochy sv. Františka z Pauly, Rodokmenu Jesse a dalších. V roce 1846 bylo vysvěceno sousoší sv. Cyrila a Metoděje; v letech 1846-1847 došlo k reorganizaci oltářů, která z velké části vydržela do dneška.
V současnosti je většina mobiliáře v Muzeu hlavního města Prahy; pro návštěvníky jsou tak k vidění i starší díla a fragmenty v expozicích, např. gotická pietní scéna a další altářní plastiky, stejně jako barokní oltáře a obrazová díla. Kostel je tedy místem, kde se snoubí historické vrstvy gotiky, renesance, baroka a moderního muzeálního uchování.
Historické vrstvy a význam pro Prahu
Týnský chrám je důkazem kontinuity a proměny pražského kulturního a duchovního života. Jeho štíty a věže, boční lodi a presbytář odrážejí vývoj architektury a výzdoby, která se promítá do širšího kontextu české země. Z hlediska liturgie i umělecké tradice zůstává chrám významným pilířem pražského historického centra.