Máte ve svém životě přítele, který by pro vás riskoval život a udělal vše pro to, aby vám pomohl? Lazarův příběh je popsán v Janově evangeliu jako jeden z mnoha zázraků, jež Ježíš během svého pozemského života vykonal. Lazarus z Betánie byl Ježíšův stoupenec a měl dvě sestry, Marii a Martu.
Jednoho dne poslaly Lazarovy sestry Ježíšovi zprávu, že je jeho drahocenný přítel nemocný, Ježíš však úmyslně pozdržel svůj příchod a vydal se na cestu až o dva dny později. Před cestou ho varovali jeho učedníci, kteří nechtěli, aby se vystavoval nebezpečí a vracel se do Judska, kde mu hrozila smrt. Nechápali Ježíše, když jim sdělil, že Lazar spí (mysleli si, že pouze usnul), Ježíš přitom hovořil o smrti.
Postavy příběhu a jejich význam
Poté, co Ježíš nalezl Lazara mrtvého, se ukázalo, že s cestou otálel záměrně - kdyby přišel dříve, mohl Lazara jistě zachránit, ovšem Ježíš chtěl, aby ostatní uvěřili, že ho posílá Bůh. Od Lazarovy smrti uplynuly čtyři dny a jeho tělo již tlí a zapáchá, avšak nedbaje těchto námitek předstoupil Ježíš k jeskyni zavalené kamenem, v níž Lazara pochovali, nechá odvalit kámen, pomodlí se k Bohu a zavolá na Lazara, aby vyšel ven.
Lazarův příběh není jen záznamem Kristova vrcholného zázraku, ale předjímá Ježíšovo oslavení ve smrti a jeho zmrtvýchvstání. Dokonce i popis Lazarova hrobu se jeví jako předobraz hrobu Ježíšova. Samotné vzkříšení však na světě ani na lidské existenci nic nemění. Lazarovo vzkříšení je navrácením do původního stavu života, který s jistotou směřuje opět k fyzické smrti, kdežto Ježíšovo zmrtvýchvstání je způsobem, jak definitvně překročit smrt, která tak přestává býti konečnou.
Teologický význam a paralely
Otázka, zda lidský život končí smrtí, nebo pokračuje i po ní, trápí člověka již od pradávna. Smrt je v Bibli často připodobňována ke spánku, vzkříšení tedy k probuzení. Odtud pochází paralela mezi umíráním a usínáním - smrt je stavem nevědomí. Z Lazarova příběhu lze vyvodit důležité poselství: Boží moc i Boží láska jsou tak nesmírné, že se o nás dobře postarají i tehdy, když zemřeme. Ježíš je „vzkříšení a život“; víra v něj propůjčuje smrtelnosti definitivní rozhodnutí o životě věčném.
V textu Janova evangelia se objevují klíčové ulohy: Učedníci se bojí jít do Jeruzaléma, Marie a Marta jsou představeny hned v úvodu, a Lazar je nemocný. Marta vyznává víru, že Lazar vstane, a Ježíš ji uklidní tvrzením: „Já jsem vzkříšení a život.“ Marta odpoví: „Ano, Pane, věřím, že jsi Mesiáš, Syn Boží.“ Maria i Marta prožívají hlubokou bolest, kterou Ježíš sdílí, a jejich víra je v průběhu příběhu prohlubována.
Ježíšova slova, že „Náš přítel Lazar usnul“, vyjadřují jeho soucit i pedagogickou touhu ukázat učedníkům, že smrt nemá poslední slovo pro ty, kdo věří. „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili,“ říká Ježíš (Jan 11,14-15). Tomáš vyzývá ostatní: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“
Kritické momenty a zázračné činy
Když Ježíš přijde k hrobu Lazara, nejprve požádá o odvalení kamene. Marta upozorňuje na zápach čtvrtého dne, Ale Ježíš odpoví: „Řekl jsem ti: budeš-li věřit, uvidíš Slávu Boží.“ Poté se modlí k Otci a vyvolá Lazara: „Lazare, pojď ven!“ Lazar vychází z hrobu, svázáný plátny a s tváří zahalenou šátkem. Ježíš kárá, aby ho lidé nechali odejít, a mnozí Židé, kteří přišli vidět, co se stalo, v něj uvěřili.
Podobenství o dvou Lazarových v Lukášově evangeliu
V Lukášově evangeliu se setkáváme s Lazarovým jménem v podobenství o boháči a chudém Lazarovi, kde Lazar po smrti usedá ke stolu nebeské hostiny, zatímco boháč trpí v pekle. Takové podobenství učí o neodvolatelnosti voleb po smrti a motivuje k proměně života skrze činy projevené láskou a spravedlností.
Historické a tradiční kontexty
V lázní a tradicích se Lazar stal symbolem Boží pomoci a milosrdenství. Svatý Lazar z Betánie je spojován s různými tradicemi: katolickou, pravoslavnou i rozšířeným prostředím církve, a jeho životní příběh se stal předmětem různých výkladů a legend. Hrobku Lazara v Betánii, resp. v al‑Ezari, lze nalézt v historickém kontextu Palestiny.
Citace a poznámky
Jan 11:1-46 poskytuje hlavní text o Lazaru z Betánie. Doplňující poznámky z teologických prací ukazují na význam Lazarova vzkříšení pro očištění a posílení víry učedníků, stejně jako pro svědectví mnohých Židů, kteří uvěřili v Krista poté, co Lazar vyšel z hrobu.
Význam v osobním životě a meditace
Úvod k meditaci: Ve vzkříšení Lazara Ježíš odkazuje na své vlastní vzkříšení. On je „vzkříšení a život“. Dává i nám plný podíl na tomto daru, ani smrt nás nemusí děsit. Výklad biblického textu: Kontext příběhu ukazuje, že Ježíš skrze Lazarovu vzkříšenou postavu vyzdvihuje důležitost vztahů - k Bohu, k sobě i k druhým lidem. Bez vztahů je člověk „mrtvý“ duší i životem; vztahy drží celé bytí pohromadě a dávají smysl i nad rámec samotného fyzického života.
Jako součást cesty víry se k Lazaru často vracíme jako k obraznému zrcadlu našeho života: co odsunuli jsme v sobě, co zastínili kamenem studu, bolestí či strachem, může být znovu oživeno skrze Ježíšovu lásku a moci. Zázrak Lazara se tak stává i naším vzorem pro návrat domů s Ježíšem v církvi a pro uzdravení uvnitř nás samých.
Praktické prvky a inspirativní otázky
- Jaký je můj vztah k Bohu, sobě a druhým lidem a co bych měl(a) oživit v sobě, co odkládám?
- Co pro mě znamená vyznání víry „Já jsem vzkříšení a život“ v každodenním životě?
- Jak mohu být svědkem Kristovy lásky lidem kolem sebe v okamžicích zármutku?
Zapalte svíčku jako znamení světla a zopakujte refrén: „Ty jsi hoden žehnání a chvály, tvoji moc a sílu slavíme.“
