Víte, jaký je rozdíl mezi katolickým a protestantským duchovním? Katolický duchovní drží celibát sám - tedy je neženatý, svobodný pro službu. U protestantů drží celibát oba dva - muž i jeho žena. Taková je skutečnost v mnoha farářských manželstvích v nekatolických církvích. Popisuje-li Marek Orko Vácha svou bolest samoty, ze srdce mu věřím. Ve článku, který vyšel v Lidovkách, říká: „Já se ale daleko hůře vypořádávám s tím, že doma nikomu neřeknu ahoj a že nikdy nebudu mít vztah. Kněz žije s vědomím, že za sebou nezanechá potomky, nebude mít rodinu a děti.To je pro mě obrovské téma.“
Uvědomění, že celibát není jen osobní volba, ale i sociální a kulturní téma, otevírá prostor pro diskusi o náročnostech a zvládání tohoto závazku. Už delší dobu ale cítím, že Orko a nejen on mluví o jisté iluzi. V upřímné, ale přesto trochu zavádějící představě o ideálním manželství na faře. Tímto článkem mi otevřel ústa a já se už neudržím. Ve vědomí toho, jakým je celibát tématem pro média, si dovolím Orkovi a dalším oponovat. Po více než třiceti pěti letech služby v církvi a po třiceti osmi letech manželství musím taktně protestovat. Skutečnost je trochu složitější!
Praktické pohledy na realitu faře a rodiny
Je to jen základní zadání, že drží celibát oba. Kdyby ještě bylo možno najít nějaký výraz pro děti bez otce a někdy bez obou rodičů, pak by v jisté zdrženlivosti byly i farářské děti. Jistě je svobodný stav ohromnou zátěží, ale manželský stav pak neméně. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by tolik farářských rozvodů. Náročnost služby se musí kombinovat s náročností manželství a rodičovství. Není to vždy úleva, je to někdy také velká komplikace. Pamatuji na slovutný duchovenský sněm své církve ve valašské panenské krajině. Rozhodně tehdy před těmi třiceti lety zvítězil názor, že církev je ta první, pak teprve následuje manželka a rodina. To je - Bohu díky - dnes už i v našich podmínkách jinak.
Je možno říci, že se rytmus zvolňuje, ale za minulého režimu nás nikdo nepřipravoval na manželství (když to někdo dělal, byl pak světlou výjimkou) a úplně podobně to říká Marek Vácha, že na celibát jej nikdo nepřipravil. Můj názor je, že na obojí jde připravit, či jde o obou stavech otevřeně mluvit a rozpoznat, nač člověk má a nemá. Že je možné učit se dovednostem ke zvládání všech stavů.
Ve zdrženlivosti ale nežijí jen farářské páry, nýbrž mnoho manželů stižených nemocí jednoho a nebo druhého. Prostě být a nebýt ženatý či vdaná není tak velký rozdíl, aby se ze zrušení celibátu dělal tak vysněný cíl. Kaplan v Léčebném a rehabilitačním středisku ve Chvalech a Sněmovní kaplan v Parlamentu ČR. Původně fotograf a grafik. Po stážích v chemičce a v technických službách jsem v roce 1985 nastoupil jako kazatel Církve bratrské v Děčíně a sloužil od Chomutova až po Rybniště, poté jsem byl v Náchodě, v Říčanech a v Litomyšli. Máme s manželkou čtyři dospělé děti.
Co je to celibát a jaké má dopady
Možná jste někdy přemýšleli, co je to vlastně celibát a proč se pro něj někteří lidé rozhodují. Sepsali jsme několik výhod a nevýhod. Slovo celibát pochází z přídavného jména caelebs, což je latinsky svobodný a neženatý. Původně se na celibát nahlíželo jako na život bez manželského svazku. Celibát je tedy příslib dlouhodobé sexuální abstinence. V Česku celibát dodržují hlavně nábožensky založení lidé, kteří na sex čekají až po svatbě. Běžní lidé se rozhodují zůstat v dočasném celibátu pouze po určitou dobu, často po rozchodu nebo až do doby, než si nenajdou nového partnera.
Existují i rozdílné interpretace uvnitř populace: Lidé si výraz celibát vykládají různě a pro každého znamená něco trochu jiného. Pro některé je to naprostý zákaz jakéhokoliv sexu, pro jiné jsou přípustné pouze některé polohy a praktiky. Někteří lidé se uspokojují pouze ručně, orálně, nebo pomocí hraček. Rozdíl mezi celibátem a dlouhodobou sexuální abstinencí je v tom, že abstinence nepředstavuje slib. Jde spíše o situaci, kdy člověk nemá s kým sex provozovat, případně mu v něm brání zdravotní příčiny. Celibát není asexualita. Lidem, kteří nedrží celibát dobrovolně, se říká incelové (od výrazu involuntary celibate - nedobrovolný celibát).
Nejčastěji lidé praktikují celibát, aby si udrželi náboženské, duchovní nebo kulturní přesvědčení. Víra považuje sex za posvátnou činnost, které se mohou oddat pouze lidé v manželském sňatku. Od žen sex očekává, že budou panny až do svatby. Mnohá náboženství a kultury vnímají panenství jako znak tělesné i duševní čistoty a nevinnosti. Od mužů se panictví až do svatby obvykle neočekává. Každopádně celibát nedrží pouze věřící lidé. Člověk, který ho drží, není automaticky věřící a motivace může mít různé důvody.
Většina lidí drží celibát kvůli vlastním přesvědčením, morálním hodnotám či dokonce ze zvědavosti, jak na ni bude sexuální abstinence působit a zda ji zvládnou. Jiní čekají, dokud si nenajdou dlouhodobého partnera. Na sex chuť mají, ale nechtějí se pouštět do nezávazného sexu na jednu noc. Existují i lidé, kteří se obávají nežádoucích důsledků sexu. Co se týče tělesného zdraví, celibát mnoho výhod nepřináší. Jako výhodu lze vnímat snad jenom ochranu před sexuálně přenosnými chorobami a 100% ochranu před nechtěným otěhotněním.
Celibátu lze připsat několik morálních a duševních výhod: odstraňuje strach spojený se sexuálním stykem s neznámými i známými partnery, posiluje duševní propojení s Bohem a pomáhá soustředit se na jiné aspekty života a vztahů. Rovněž pomáhá poznat nového partnera, protože bez sexu zůstane více času na hluboké rozhovory. Díky celibátu lze ušetřit i peníze za ochranné pomůcky či antikoncepci.
Na druhou stranu, osamělí lidé v celibátu často čelí sexuální frustraci a pocitům izolace. Pokud celibát teprve zvažujete, zamyslete se, zda je to skutečně váš dobrovolný závazek a chcete jej dodržovat. Pokud vás do něj někdo nutí, ale sami o něm nejste přesvědčeni, nenechte se manipulovat. Držení celibátu je jenom vaše soukromá věc. Lidé v celibátu jsou často sexuálně frustrovaní a jejich touhy mohou vést k nízkému sebevědomí a pocitu samoty. Tyto emoce však mohou přerůst ve snížené sebevědomí, nejistotu a samotu.
Uvědomění, jak zvládat intimitu ve vztahu, je také důležité: i když celibát drží oba partneři, musí najít takovou úroveň intimity, která jim bude vyhovovat. Sex není jedinou formou intimity a je potřeba rozvíjet další sdílené zážitky a komunikaci. Každopádně je možné hledat alternativní cesty k uspokojení a péči o sebe i partnera, pokud se na to oba dohodnou. Pokud již budete držet celibát, ale pořád budete myslet na sex, mohou nastat pocity hanby a sebeodcizení. Erotické představy jsou normální a nelze se za ně stydět.
Praktické nástroje a cesty pro zvládnutí
Jestliže zvažujete dlouhodobý celibát, zaměřte se na plánování a sebepoznání: Naplánujte si krátké období, které bude realistické pro vaše možnosti a pocity. Mohou to být týdny nebo měsíce, podle toho, jak na vás celibát působí. Můžete si najít aktivity, které vám vyhovují a nevedou k nezávaznému sexu. Masturbace je součástí některých osobních cest k zvládnutí, ale je důležité mít na paměti, že jde o individuální rozhodnutí a musí být v souladu s vaším přesvědčením. V každém vztahu je důležité, abyste vy a partnerka chápali svým vzájemným přáním, potřebám a očekáváním. Sex není jedinou intimní aktivitou.
Pokud zvažujete čistotu až do manželství, je dobré hledat podporu a důvěrné zpovědi. Pán o vás ví a můžete mu svěřit i své slabosti; vyznání a odpuštění bývají cestou k větší svobodě. Modlitba za správné načasování a za připravenost obou partnerů může být prospěšná. Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých; milovat bližního je rovněž důležité. Zároveň je dobré rozvíjet sociální sítě a přátelství napříč pohlavími, aby ses naučil komunikovat s různými lidmi a připravit se na budoucí vztah.
Pokud se rozhodnete pro cestu celibátu, ale zjistíte, že vám nevyhovuje, je důležité to změnit: nenechte se tlačit okolím ani náboženským systémem a držte se svých potřeb a přesvědčení. Zvažte, proč celibát držíte - není to jen snaha vypadat lépe v očích druhých, ale hlubší, osobní záměr. Nakonec si uvědomíte, že v některých okamžicích může být lepší pokud celibát zrušíte a otevřete se vztahu, který je pro vás správný.
Otevřená reflexe a inspirace z literatury
Hubert Wolf je německý historik, teolog a katolický kněz, který se ve své knize Celibát zabývá trojím pohledem: vztah k Bibli, historické praktiky a současné výzvy církve. Podle něj nelze celibát stoprocentně hájit jen na základě biblických odkazů; v Novém zákoně se vyskytují ženatí biskupové, kněží i jáhni. Důležité je uvést, že kultická čistota spojená s celibátem má historické kořeny a dnes už se její role mění.
Autor zpochybňuje ochotu papežů udílet dispenz od celibátu a upozorňuje na nutnost reformy hierarchického systému. Zvažuje, že pro zachování eucharistie by církev měla spíše řešit nedostatek kněží v kontextu změn v Celibátu než pevně trvat na něm. Téma se dotýká i širšího kontextu: v řadě kultur a tradic celibát sloužil různé účely a byl spojen s potřebou vyrovnat se s vášní, zvyšovat disciplinu či posilovat odhodlání.
V kontaktu s tímto textem a s existujícími zkušenostmi se ale objevují i snahy o umožnění větší otevřenosti a flexibility: konvertité a členové skrytých církví mohou získat výjimky, zatímco někteří katoličtí kněží zůstávají nuceni ke karcelnímu režimu. Kniha poskytuje historicky bohatý, ale úžeji zaměřený pohled na roli celibátu v římskokatolické církvi a vyvolává diskusi o tom, jaké změny by mohly být pro duchovenstvo prospěšné.
Chcete-li sdílet své zkušenosti nebo k článku dodat poznámky, napište je pod článkem; text vybízí k vzájemné důvěře a sdílení zkušeností v rámci komunity.
Někdy je užitečné zaměřit se na praktické kroky pro zvládnutí celibátu a zároveň na rozvoj zdravých vztahů mimo sexuální rovinu. Sociální podpora, hluboké dialogy s partnery a důvěrná zpověď mohou posílit cestu k vyrovnanému životu bez ohledu na to, zda je celibát dodržován či nikoli.
O manželství a celibátu (Augsburské vyznání, článek XXIII)
Celibát není jen útěcha či trest, ale komplexní životní postoj. Může být cestou sebepoznání a hledání nových forem intimity a odpovědnosti k sobě samému a partnerům. Je to i výzva k refaxi na to, jak vytvářet respektující prostředí pro lidi s různými životními cestami a volbami.