Bible kralická je vrcholem překladatelské činnosti jednoty bratrské. Všechny tyto informace má v malíku. Členy jednoty bratrské pozval na svůj zámek v Kralicích Jan starší ze Žerotína. Ti zde pak mezi lety 1579 až 1613 vytiskli celkem tři vydání bible. V památníku můžete vidět vedle několika originálních výtisků také další materiály o historii bratrské tiskárny, která se později přesunula do polského Lešna. Dnes si to už neuvědomujeme, ale po staletí se s jistotou nevědělo, ve kterých Kralicích byla bible vlastně vytištěna. Jasno udělal až velkorysý archeologický průzkum. „Jsou to písmena z tiskárny jednoty bratrské. Pocházejí z archeologického výzkumu tvrze, který se konal mezi lety 1956 až 1971. Našlo se přes čtyř tisíce originálních písmen. Díky tomu si můžeme udělat představu, jak tehdejší tiskaři pracovali. V památníku v Kralicích to znázorňuje velký nástěnný obraz. „Bible si nemohl dovolit ledaskdo,“ uvažuje.
323. Bible (z řec. τὰ βιβλíα ta biblia - knihy, svitky) je soubor starověkých textů, které křesťanství a z části i judaismus považují za posvátné a inspirované Bohem. Proto se nazývá také Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce Písmo. Přezdívá se jí také Kniha knih. Ačkoliv nejstarší části Starého zákona snad pocházejí až z 9.-12. století před naším letopočtem, bible jako celek je výsledkem dlouhého procesu kanonizace. Výběr i uspořádání jednotlivých knih nebylo kritické, dokud se psaly na samostatné svitky, kdežto ve vázané knize (kodexu) už muselo být přesně určeno. Vznik pevného kánonu židovské bible se obvykle klade do počátku 2. století. Nejstarší doklad kánonu Nového zákona je patrně tzv. Muratoriho fragment, jehož text se klade do počátku 3. století. Oficiální křesťanský kánon snad vyhlásil z podnětu císaře Konstantina I. tzv. nikajský ekumenický koncil.
Bible je nejpřekládanější a nejvydávanější knihou, první Gutenbergovo vydání z roku 1452 je první tištěnou knihou na Západě. Kumránský svitek s textem knihy Izajáš, 2. stol. př. n. l. Řecká majuskulní bible (Vatikánský kodex, 4. Wulfilova bible v gótštině (6. století)). Slovo „bible“ pochází z řeckého biblia, knihy - množné číslo od neutra το βιβλίον (to biblion). Antické knihy měly podobu svitku a jejich řecké označení pochází ze slova byblos, česky papyrus, ze kterého se svitky vyráběly.
Hebrejské slovo tóra (naučení, příkaz, zákon) přeložila Septuaginta do řečtiny jako diathéké (závěť, smlouva) a latinské překlady jako testamentum (závěť, odkaz). Křesťanskou bibli tvoří dva oddělené soubory knih, tj. původně samostatných svitků. Starší a asi čtyřikrát rozsáhlejší Starý zákon je tvořen posvátnými texty judaismu. První část, Starý zákon nebo Stará smlouva, obsahuje posvátné knihy (tóra, později tanach), které křesťané převzali z judaismu a jsou oběma náboženstvím společné. Někdy se označují jako hebrejská bible.
Někdy označované jako Tanach vznikaly knihy Starého zákona během 9. až 1. století př. n. l. V hebrejské tradici se Starý zákon dělí na Tóru (pět knih Mojžíšových), Proroky a Spisy; v křesťanské tradici obvykle na pět knih Mojžíšových, knihy prorocké a dějepisné a mudroslovné knihy. Základ Starého zákona je pět knih Mojžíšových neboli Pentateuch, který vypráví o dějinách světa od jeho stvoření, vyvedení izraelského lidu z egyptského otroctví, jeho pouti do Země zaslíbené a přijetí desatera a dalších zákonů. Prorocké spisy nesou jméno daného proroka, prostředníka přinášejícího Boží poselství, a dělí se dále na čtyři větší proroky a dvanáct menších proroků. Dějepisné knihy pojednávají o historických událostech, zejména z období od příchodu do Země zaslíbené po babylonské zajetí. Mudroslovné knihy obsahují sdělení obecnějšího charakteru, poučné a písňové texty.
Druhá, křesťanská část bible - Nový zákon nebo Nová smlouva, vznikal během prvních dvou století našeho letopočtu, líčí život a učení Ježíše z Nazareta a první dobu křesťanské církve. Nejvýznamnější částí Nového zákona jsou evangelia, která popisují život, působení, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše, který je ústřední postavou křesťanství. Na evangelia bezprostředně navazují Skutky apoštolů. Další významnou částí Nového zákona jsou epištoly (listy), dopisy apoštolů adresované různým skupinám souvěrců či jednotlivcům. Listy se dělí na Pavlovy epištoly a ostatní, tzv. katolické listy.
Biblické území zahrnuje dnešní Egypt, Jordánsko, Sýrii, Izrael a Palestinu, Libanon, Saúdskou Arábii, Irák, Írán, Turecko a v Nové zákoně i některé evropské země. Hebrejská bible obsahuje kromě Tóry ještě Proroky a Spisy, dohromady se tomuto korpusu říká též tanach. Původní text existoval v hebrejštině, s částmi v aramejštině. Židovští učenci se snažili v 1. tisíciletí vytvořit jednotný text Tanachu, který je znám jako masoretský text. Tehdy začala doba překladů hebrejské bible - pro křesťany je nejvýznamnějším z těchto překladů Septuaginta.
Judaismus, katolíci, pravoslavní, protestanti a další náboženské tradice uvádějí za součást svých Písem různý počet knih. Židovský neboli palestinský kánon byl definován synodou v Jabne kolem roku 92. Křesťanský kánon se vyvíjel nezávisle na kánonu judaismu a ustálil se někdy ve 4. století. Protestanté a deuterokanonické spisy bývají různě uznávány; katolická církev je zahrnuje do kánonu díky tridentskému koncilu. Deuterokanonické spisy však některé tradice neuznávají. V běžných biblických vydáních je text každé knihy dělen na kapitoly a verše. Dělení na kapitoly pochází od Štěpána Langtona a verše od Roberta Estienneho.
V minulosti se objevovaly teorie o datování jednotlivých textů a jejich autorství, avšak jádro víry spočívá v tom, že Bible je inspirovaná Bohem. Ovoce kritického zkoumání se ne vždy shoduje s tradičními tvrzeními, ale skrze archeologii i textové studie získáváme hlubší vhled do minulosti textů a jejich původu. Důležité však zůstává, že Bible vypráví o Božím díle spasení lidstva a o tom, jak Bůh komunikoval se světem skrze lidské autory.
1) Trvanlivost, nezničitelnost Bible je pozoruhodná. Všechny rané rukopisy Bible se opisovaly ručně. Knihtisk byl vynalezen později. Hebrejský rukopis Starého zákona datovaný do 150-200 př. Kr. byl nalezen v roce 1947 nedaleko Mrtvého moře. Obsah těchto svitků zůstává totožný s tím, co nacházíme dnes. 2) Historická přesnost biblického textu je pozoruhodná. Archeologické objevy potvrzují některé biblické události a místa. 3) Biblickou věrohodnost dokazuje rovněž přesné naplnění biblických předpovědí. Písmo obsahuje mnoho pozoruhodných předpovědí budoucích událostí, které se nyní naplňují. A skvěle: Bible je knihou pro každé věkové i kulturní prostředí; její poselství o Ježíši Kristu se dotýká lidí různých národností a vrstev společnosti.
Jak se vyvíjela myšlenka čtení Bible a studia Písma? 1) Studuj Bibli s modlitbou: přijď s otevřeným srdcem a myslí; 2) Čti Bibli denně; 3) Studuj Bibli verš po verši a kontext; 4) Studuj Bibli tématicky; 5) Studuj Bibli tak, aby se stala prostředkem živé komunikace s Ježíšem; 6) Studium posílí tvůj intelekt a tvé porozumění světu. Důležitý nástin: Bible má 66 knih, z nichž 39 tvoří Starý zákon a 27 Nový zákon. Přes různé doby a autory zůstává jemná harmonie poselství: Boží záměr spasení lidstva se odhaluje skrze celý korpus Písma.
Ve 14. století vznikly nejstarší české překlady z Vulgaty; nejvýznamnějším a nejznámějším českým překladem je Bible kralická (1579-1594, poslední revize 1613), první český překlad z původních jazyků. Bible kralických bratří je významným dílem české a slovanské kultury. Ve slovanských jazycích byla vůbec první, na světě pátý národní překlad z původních jazyků. Ve 20. století byl významným Český ekumenický překlad (1961-1979). Mezinárodní biblická společnost a Wycliffovi překladatelé Bible dnes vydávají bibli ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. Významnou stopu zanechal i překlad části Písma do staroslověnského jazyka během velkomoravské mise.
období a vybrané pasáže ukazují, že Bible zůstává nejvlivnější knihou na světě a její vliv na kulturu, vzdělání a morální rámce je dodnes patrný. Kolik tisíc let je Bible? Odpověď připomíná, že tvorba kanonů, překlady a historické souvislosti zahrnují období od starověku až po současnost, a že biblické texty prošly dlouhým procesem kanonizace, překladů a interpretací napříč epochami a náboženskými tradicemi.
