Komplementarita je pojem, který, ač různě specifický v řadě vědeckých oborů, spojuje myšlenku vzájemného doplňování a podmíněnosti. Pojem se vztahuje k chemii nukleových kyselin, ekonomii, filozofii, sociologii, fyzice a genetice, přičemž v každé oblasti vyjadřuje specifickou formu vzájemné závislosti a doplnění.
Biochemie a molekulární základ komplementarity
Bioch. vlastnosť dvojíc dusíkatých báz nukleových kyselín s vhodnou chemickou štruktúrou, umožňujúca spájať sa prostredníctvom vodíkových väzieb za vzniku bázových párov. Komplementárnymi sú vždy jedna purínová a jedna pyrimidínová dusíkatá báza, a to adenín a tymín a adenín a uracil, ktorých štruktúra umožňuje vytvoriť dve vodíkové väzby, a guanín a cytozín, medzi ktorými sa vytvárajú tri vodíkové väzby.
Filozofie a sociologie: komplementarita jako rámec poznání
Prázdné vynechání: ekon. a filoz., sociol. vzájomné podmieňovanie a dopĺňanie sa. Medzi dvoma prvkami určitého systému je vzťah komplementarity, ak jeden prvok nemôže byť pochopený nezávisle od druhého prvku a naopak a ak jeden prvok nemôže existovať bez druhého a naopak. Možno teda povedať, že jeden prvok má vlastnosti, ktoré chýbajú druhému, a naopak. Podstatou komplementarity dvoch prvkov v určitom systéme je teda to, že navzájom podmieňujú možnosť svojej pochopiteľnosti a existencie. Ak sú prvky určitého systému komplementárne, nevyhnutne to znamená, že nie sú totožné. Princíp komplementarity nie je logickým alebo matematickým princípom, ale skôr filozofickým či epistemologickým myšlienkovým rámcom, podľa ktorého je možné neostávať pri jednej interpretácii javu, a teda nevytvárať matematický formalizmus len podľa jediného vzoru videnia sveta.
V sociológii je princíp komplementarity základom argumentu, že mnohorozmernosť sociálnych javov nemôže byť opísaná jednou metódou či výskumným postupom. Najprepracovanejší argument tohto typu vytvoril český sociológ Miloslav Petrusek (*1936, †2012) v práci Princip komplementarity a problém tolerance v sociologii (časopisecky 1987, knižne v monografii Teorie a metoda v moderní sociologii, 1993).
Fyzika a kvantová komplementarita
Fyziol. jeden zo základných pojmov kvantovej fyziky. Postuluje, že kvantové objekty môžu byť opísané len obmedzeným počtom fyzikálnych parametrov, napr. nie je možné určiť súčasne polohu aj hybnosť kvantovej častice alebo súčasne merať všetky tri zložky vektora momentu hybnosti (na rozdiel od klasickej fyziky, v ktorej sú všetky fyzikálne veličiny v každom časovom momente súčasne merateľné). Tento aspekt kvantovej teórie sformuloval Niels Bohr (→ Bohrov princíp komplementarity).
Genetika: nealelní interakce a doplnění znaků
Genet. typ génovej interakcie, pri ktorej dochádza pri vytváraní jedného znaku k spolupôsobeniu dominantných alel dvoch rôznych génov. K interakci nealelních genů dochází, když je jeden fenotypový znak podmíněn více geny. Uvádíme několik príkladov interakcí nealelních genů. Principy nealelní interakce vysvětlujeme pomocí interakce medzi dvěma geny, ktoré netvoří vazebnou skupinu. Každý gen se vyskytuje ve dvou alelních formách, které mají vztah úplné dominance a recesivity. Duplicitní působení je interakce, při které nejsou produkty interagujících genů kvalitativně odlišné. Každý z genotypů, ve kterém je alespoň jeden gen s dominantní alelou, vede k realizaci téhož fenotypového projevu. Určitý fenotyp („maximální“) závisí na přítomnosti dominantní alely v obou interagujících genech (počet dominantních alel fenotypový projev neovlivňuje). Odlišný fenotypový projev („nižší“) se manifestuje za přítomnosti dominantní alely (jedné nebo obou) pouze v jednom z interagujících genů. A zcela jiný („třetí“) projev znaku vykazují recesivní homozygot v obou genech. Epistáze představuje hierarchické (nadřazené) působení určitého genotypu jednoho genu (lokusu) nad druhým genem. Epistatické geny potlačují projev druhého genu. Odlišné geny jsou označeny symboly: A a a, respektive B a b. Recesivní homozygot v jednom lokusu (aa) potlačuje realizaci všech genotypů druhého lokusu. Při inhibici, neboli dominantně recesivní interakci, mají dominantní projev v jednom genu a recesivní projev ve druhém genu stejný fenotypový dopad, ktorý je nadřazený fenotypům ostatním.
Struktura a význam komplementarity v komplexních systémech
Celkově lze říci, že komplementarita vymezuje hranici mezi vzájemně podmiňujícími elementy, které bez druhého prvku ztrácejí význam. V každé disciplíně jde o to, aby nebyla jednostranná interpretace jevu. V biologických a chemických kontextech to znamená kombinaci partnerů, která umožní vznik funkčních struktur; v sociálních a epistemologických kontextech to znamená analytické uznání více perspektiv a metod.
- V chemii nukleových kyselin je to výměna bází pro stabilní párování.
- Ve filozofii a sociologii jde o uznání víceúrovňových vysvětlení a metod.
- Ve fyzice se jedná o limitaci současného měření kvantových veličin.
- V genetice se jedná o komplexní interakce genů, které určují fenotyp.
Všechny uvedené oblasti ukazují, že komplementarita není rigidní zákon, ale rámec, který umožňuje porozumět složitosti světa prostřednictvím vzájemného doplňování a podmiňování.
tags: #komplementarita #mezi #katechezi