V podhůří Lužických hor nedaleko Nového Boru či Sloupu v Čechách se nachází obec Radvanec. První zmínka o ní je již z roku 1384. My se do Radvance, protáhlé vsi na horním toku Dobranovského potoka, vydáme za dvěma skalními reliéfy z 18. století, které znázorňují ukřižování Krista. První z radvaneckých Kalvárií se nachází u poloroubeného stavení u potoka zhruba uprostřed obce. Tento pískovcový reliéf je barevný, takzvaně pačokovaný vápennou maltou, což odpovídá období baroka. Každý světec má svoji barvu, i když ve venkovském prostředí po staletích oprav to již nemusí zcela odpovídat.
Trochu záhadou zůstává důvod vzniku reliéfu. Podle historika Kamila Podroužka nejsou podobné reliéfy jen v Radvanci či v okolí Sloupu, ale objevují se už od Mělnicka přes Dubou. „Já osobně se domnívám, že to je stará Žitavská cesta z Prahy do Žitavy,“ říká Kamil Podroužek. A jsou o tom i historické zmínky. Sloup ležel na dálkové komunikaci již od středověku. Stará Žitavská cesta byla využívaná do doby, než Kinští v roce 1751 naplánovali novou cestu z Prahy přes Českou Lípu do Rumburku přes nově zakládaný Nový Bor. Další skalní reliéf Krista se nachází těsně za Radvancem a dnes se na něj díváme dolů do úvozu. Tam totiž vedla původní cesta. Druhý reliéf ukřižování Krista je větší, ale není barevný. „Nejstarší letopočty co jsem tu našel, jsou ze čtyřicátých let 18. století, což docela dobře datuje provoz té cesty,“ míní historik.
Vedle reliéfu je do skály vytesaná kapsa, takzvaná špéra, a ten samý zářez je i na protější skále. Špéry sloužily dříve k přehrazení cesty. „Protože to byla dálková komunikace, něco jako dnešní D1, tak tu cestu bylo nutné tarasit,“ vysvětluje Kamil Podroužek. Tarasení sloužilo nejen k vybírání cel a mýtného, ale také zabraňovalo nebo alespoň zpomalovalo průchod vojsk. Vzhledem k blížící se Prusko-rakouské válce to bylo velmi důležité. V okolí Radvance ale najdete i řadu dalších drobných památek zasazených do pískovce.
Na webu pracujeme s cookies a osobními údaji, mimo jiné pomocí Google nástrojů. Díky tomu umíme správně zobrazit obsah, zjistíme, co vás zajímá a nabídneme obsah na míru. Pro více informací mrkněte sem. Ukřižování je způsob popravy, při němž je odsouzený připevněn na kříž či kůl a ponechán zemřít, obvykle po dlouhém utrpení. Ukřižování patří k nejkrutějším trestům starověkého světa a bylo určeno především k veřejnému zastrašení. Jeho kořeny se obvykle hledají ve východním Středomoří, odkud se různé formy poprav „připevněním“ odsouzence rozšířily do dalších oblastí.
Historie ukřižování a jeho ikonografie
V římském právním a společenském rámci bylo ukřižování vnímáno jako trest krajně potupný. Obvykle nebyl určen pro římské občany (výjimky se v krizových dobách mohly objevit), ale pro ty, kteří stáli na okraji společnosti: otroky, provinční poddané, bandity či politické odpůrce. Příprava popravy mohla zahrnovat bičování a nucené nesení příčného břevna na místo výkonu trestu. Samotná smrt často přicházela pomalu, po hodinách či dnech, a souvisela se selháváním dýchání, vyčerpáním, šokem a komplikacemi způsobenými zraněními. Ukřižování se v pramenech objevuje zejména v souvislosti s římským potlačováním nepokojů. Po povstání Spartaka byly podél Appiovy cesty ukřižovány tisíce otroků, v provinciích pak ukřižování sloužilo jako demonstrativní trest pro ty, kdo se stavěli proti římské autoritě.
V Judeji prvního století, kde se mísily náboženské a politické tenze, byl tento trest součástí represivního aparátu místní římské správy. Pro dějiny kultury je zásadní, že událost Ježíšovy smrti proměnila symboliku ukřižování. Z nástroje potupy se postupně stal znak víry a naděje: kříž, původně spojený s nejnižším druhem trestu, získal v křesťanství význam oběti, vykoupení a překonání smrti. Tento obrat probíhal postupně a promítl se do liturgie, teologie i umění.
Ve středověku a raném novověku se motiv ukřižování stal jedním z hlavních námětů evropského umění. Proměňoval se i způsob zobrazení: někdy je kladen důraz na Kristův majestát a vítězství, jindy na lidské utrpení a soucit. V českých zemích se téma objevuje na oltářních obrazech, sochách i drobných devocionálních předmětech. Ukřižování mělo několik praktických forem: odsouzený mohl být přivázán provazy nebo připevněn hřeby, kříž mohl mít různé konstrukční typy a místo popravy bývalo zvoleno tak, aby bylo dobře viditelné. Záměrem byla veřejná demonstrace moci a ponížení odsouzeného. Proto se popravy často konaly u cest nebo na vyvýšených místech a mohly být doprovázeny nápisy uvádějícími důvod odsouzení.
Ukřižování a jeho vliv na umění a kulturu
V křesťanství je ukřižování interpretováno jako jedinečný okamžik, v němž se spojuje lidská vina, násilí světa i motiv vykoupení. Kříž se stal jedním z nejrozšířenějších symbolů evropské civilizace: objevuje se v architektuře, heraldice, rituálech i každodenní zbožnosti. V numismatice a medailérství se motiv ukřižování objevuje nejčastěji na náboženských medailích, poutních předmětech a pamětních ražbách. Typické jsou kompozice s křížem a postavou Krista, někdy doplněné o postavy Panny Marie a apoštola Jana, případně o nápisy odkazující na pašijové události. U těchto předmětů bývá rozhodující datace a provenience: starší medaile mívají odlišnou stylizaci postav i písma než novodobé ražby určené například jako upomínka na pouť či výročí.
Konkrétní ukázky a lokální skalní reliéfy
Na Cestě z Radvance k rozcestí k Údolí samoty či k Havraním skalám, značené modrou turistickou značkou, se v zanedbaném úvozu pod úrovní dnešního terénu skrývá skalní reliéf Ukřižování Krista. Terénní situace trochu připomíná stav u reliéfu Útěku do Egypta. Cesta dnes vede o kus vedle, hodně vysoko nad původním terénem. Tady ale značka obchází reliéf horem po asfaltu, do pustnoucího úvozu k reliéfu je třeba se spustit „na vlastní nebezpečí“.
Na webu Lužických hor a Národního památkového úřadu lze dohledat informace: Reliéf Ukřižování se nalézá nedaleko posledního domku obce Radvanec ve staré, dnes již nepoužívané cestě směřující severním směrem a tesané v pískovcových blocích. Stěny reliéfu jsou v okolí pečlivě hladce opracované a vysoké téměř čtyři metry. Při levé straně cesty nalezneme zhruba dva a půl metru vysoký reliéf v této oblasti obvyklé tématiky Ukřižování s životními postavami. Reliéf je zahlouben v mělké nice, střed kompozice tvoří mohutný kříž s korpusem Krista s bederní rouškou. Kolem kříže se lze setkat se třemi postavami představujícími zřejmě klasický kompars této ikonografické scény - vlevo Pannu Marii, u paty kříže klečící sv. Máří Magdalénu a vpravo snad postavu sv. Jana Evangelisty (pokud ovšem nejde o třetí z Marií). Na pozadí reliéfu se objevují nezřetelné zbytky architektur domů. Nedaleko reliéfu na stěnách cesty se lze setkat s letopočty 1739, 1741 a několika monogramy.
Doposud literaturou opomíjený reliéf Ukřižování by bylo možné datovat v souvislosti se vznikem cesty tesané v pískovcových blocích. Na stěnách cesty se objevují letopočty 1739 a 1741, snad tedy reliéf zatím neznámého autora vznikl někdy v této době, kolem poloviny 18. století. Podle odborníků by snad reliéf mohl být nejen výrazem zbožnosti, ale i orientačním bodem na předpokládané cestě z Prahy do Žitavy. Tarasení sloužilo nejen k vybírání cel a mýtného, ale také zabraňovalo nebo alespoň zpomalovalo průchod vojsk, a to zejména kvůli blížící se Prusko-rakouské válce.
Mohutný asi 3 m vysoký reliéf je vytesaný na ploše sesekané pískovcové skály v mělkém výklenku. Oprava reliéfu proběhla v září 2006. Před obnovou byl reliéf porostlý mechem a zanesený nečistotami. Obnovu a očištění reliéfu provedl člen občanského sdružení Jan Fedorčák. Náklady zaplatil Obecní úřad v Radvanci.
Poznámky k dataci a kontextu
Text: Petra Šternová. Po rohu (za uskočením skály) jsou dveře do sklípku. Jak je patrné z fotografií, stav reliéfu není dobrý, mech a lišejník postupně ničí povrch. Úvoz se zarůstá nálety - časem hrozí, že se reliéf dostane do horšího stavu.
Bible pro dnešek / Ukřižování a vzkříšení / 2016 2Q 13
tags: #kompozice #ukrizovani #ve #sloupu