Lukášovo evangelium nám poskytuje další svědectví o mnohých pravdách, které zaznamenali Matouš a Marek, přičemž část jejího obsahu je jedinečná. Autorem tohoto evangelia je Lukáš. Byl to lékař a „posel Ježíše Krista“; Lukáš byl také misionářským společníkem Pavla a napsal i knihu Skutkové. Přestože není přesně známo, kdy Lukáš své evangelium napsal, stalo se to pravděpodobně v druhé polovině prvního století po Kristu. Pramenem, z něhož Lukáš čerpal, byli lidé, „kteříž od počátku sami viděli“ Spasitelovo působení ve smrtelnosti a Jeho Vzkříšení.
Lukáš měl v úmyslu, aby jeho evangelium v prvé řadě četli pohané, a Ježíše Krista představil jako Spasitele jak Židů, tak pohanů. Lukáš ve svém evangeliu promlouvá konkrétně k „Teofilovi“; v řečtině znamená „přítel Boha“ nebo „Bohem milovaný“. Je zřejmé, že Teofilovi se dostalo poučení ohledně života a učení Ježíše Krista již dříve. Lukáš si přál poskytnout lidem prostřednictvím systematické zprávy o Spasitelově poslání další poučení. Evangelium podle Lukáše je nejdelší ze čtyř evangelíí a zahrnuje kromě jiného učení Jana Křtitele, důraz na modlitbu Ježíše a zmínku o poslání a misi sedmdesáti učedníků.
Je zřejmé, že Lukáš je navíc jediným pisatelem, který zaznamenal, že Spasitel v Getsemanech prolil krev a že Mu sloužil anděl. Protože Lukášovo evangelium začíná a končí v chrámu, poukazuje na důležitost chrámu jako hlavního místa, kde Bůh jedná s lidmi. Doba vzniku evangelia se odhaduje na druhou polovinu 1. století po Kristu; jeho hlavní účel byl podobný jako u Matouše a Marka - ukázat Ježíše Krista a vše, co „Ježíš začal dělat a učit až do dne, kdy byl vzat vzhůru“.
Unikátnosti Lukášova vyprávění a jeho teologický záměr
Lukáš do svého vyprávění začleňuje události, které ostatním evangelistům nebyly tak otevřeně předloženy. Typickým rysem je pečlivý záznam, který lze vysvětlit Lukášovým lékařským přístupem a důrazem na detail. Do pozornosti posouvá, že jeho evangelium je zaměřeno na pohany a na univerzálnost evangelia; Ježíš je zde často vyobrazen jako Spasitel všech lidí, nejen Izraele.
Dalšími ojedinělými prvky je, že Lukáš zahrnuje učení Jana Křtitele, klade důraz na modlitbu Ježíše (např. 3:21; 5:16; 9:18; 11:1) a zmiňuje povolání a misionářské úsilí sedmdesáti (Lukáš 10:1-22). Lukáš také popisuje, že Spasitel v Getsemanech prolil krev a že mu sloužil anděl; to je u ostatních evangelistů méně zdůrazněné. Evangeliem podle Lukáše se Lukáš dostává do chrámu a vyzvedává význam chrámu jako místa Božího působení mezi lidmi.
Struktura Lukášova vyprávění odráží harmonický systém - od narození Jana Křtitele přes narození Ježíše, jeho dětství a veřejné působení až po ukřižování, smrti a vzkříšení. Jako nejdelší evangelium poskytuje podrobný obraz Ježíšovy cesty do Jeruzaléma a universálně orientovanou misii poselství o Božím království pro celý svět. Krátkou rekapitulací je zřetelné, že Lukáš zvažuje teologii soucitu, milosrdenství a požehnání pro chudé a potřebné a upozorňuje na vztah mezi židovstvím a pohanstvím v rámci Boží spásné historie.
Autorství a autorství čtyřevangelijních textů
V historických průřezích se často zmiňuje, že evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana nebyla psána v jednom okamžiku ani z jedné autorské jednotky, nýbrž vznikala v různých komunitách a časech. Markovo evangelium bývá považováno za nejstarší, ačkoliv přesné datování je předmětem diskusí. Evangelium podle Matouše a Lukáše bývají spojována s hypotézou „Q“, která má shrnout sdílená Ježíšova slova. Janovo evangelium se liší stylisticky i teologicky a často bývá interpretováno jako reakce na jiné tradice a potřeby komunit.
Texty se vyvíjely v kontextu raných křesťanských komunit, kde se tradice ústně a později písemně zapisovaly. Autorství bývá připisováno různým osobám či skupinám a samotné pojmenování evangelium odkazuje na šíření dobré zprávy o Ježíši Kristu. Postupně došlo k redakčním zásahům a úpravám pro srozumitelnost širšímu publiku a vyhranění teologických důrazů. Z textově kritického pohledu vyplývá, že důležité jsou kontexty, komunitní tradice a literární formy, které utvářely výslednou podobu jednotlivých evangelijních textů.
Obecný konsenzus říká, že Markovo evangelium vzniklo dříve než Matoušovo a Lukášovo, a že Janovo evangelium reprezentuje odlišný literární a teologický přístup. Následně byla tato díla redakčně rozvinuta a doplněna o poznámky a paralelní verze pro různá společenství. V praxi to znamená, že otázka „kdo ho napsal“ má složitou odpověď: evangelia vznikala v různých autorských a komunitních kontextech, jejichž tvůrci nemuseli být známí jednotlivci, ale spíše kolektivy s teologickým záměrem a liturgickou funkcí. Interpretace těchto textů zůstává živým polem výzkumu a otevřených diskuzí mezi odborníky i mezi věřícími.
Souvislosti a praktické poznámky pro rozhlasový pořad
Milé posluchačky a milí posluchači! O třetí neděli v mezidobí uslyšíme úryvek z Lukášova evangelia. Pro tuto neděli jsou vybrány čtyři úvodní verše první kapitoly a několik veršů ze čtvrté kapitoly. Již v úvodu zazní, že Evangelium napsal neznámý autor, který byl spojován s Lukášem, milým lékařem, a že Lukáš psal pro pohanskou křesťanskou obec. Z textu vyplývá, že autor byl vzdělaný člověk pocházející z pohanského prostředí, výborně ovládal řečtinu a znal řecký překlad Starého zákona, Septuagintu.
V úryvcích se objevuje, že Lukáš možná zná Markovo evangelium a z některých jeho částí čerpá. Proto náležící k synoptickým evangeliím, Lukáš spolu se Matoušem a Markem tvoří synoptická třídílná jednotka. Lukášovo evangelium sepsal pro křesťany pocházející z pohanství a nezaměřuje se pouze na židovské předpisy; jeho úvod ukazuje Teofila - významného a vysoce postaveného člověka, pro něhož bylo dílo adresováno a které zřejmě usnadnilo rozšíření a šíření evangelia. Dále se v pořadu probírá, že Lukášovo evangelium nemá začátek narozením Ježíše, ale narozením Jana Křtitele, a že Ježíšovo dětství a jeho dialogy v chrámu jsou často zmiňovány v jiných pasážích.
V závěru lze shrnout, že Lukášovo evangelium je jedním z kanonických evangelií a že jeho autorství je tradičně spojováno s blízkým Pavlovým společníkem a lékařem Lukášem. Jeho dílo je spojeno se Skutky apoštolů a vzniklo během 70-90 n.l. Historicky i teologicky Lukáš nabízí obraz univerzálního Spasitele, který přišel k Izraeli i k pohanům, a který vyzývá ke službě chudým a potřebným a k šíření radostné zvěsti po celém světě.
tags: #komu #bylo #urcene #lukasovo #evangelium