Samaritanus bonus - Milosrdný Samaritán, takový titul ponese nový dokument, věnovaný péči o lidi v kritické a terminální fázi života, jehož vydání oznámila Kongregace pro nauku víry. Tiskové středisko Svatého stolce pozvalo novináře na jeho oficiální prezentaci v úterý 22. září. Kromě prefekta Kongregace pro nauku víry, kard. Ladarii, na ní vystoupí sekretář téhož úřadu, mons. Morandi, a dva biotikové z dalších vatikánských institucí - profesorka Gambino (podsekretářka Úřadu pro laiky, rodinu a život) a prof. Pesina (z vedení Papežské akademie Pro život).
Je zajímavou shodou okolností, že Italská biskupská konference v těchto dnech zveřejnila dokument o identitě katolických a křesťansky inspirovaných hospiců, který je výsledkem dvouleté práce. Zatím poslední vyjádření Kongregace pro nauku víry v otázce posledních fází lidského života se letos v květnu týkalo belgických katolických nemocnic, které umožňovaly eutanazii u psychiatrických pacientů. Vatikánský úřad po opakovaných výzvách těmto zařízením odňal označení “katolická”.
Dodejme, že podle Katechismu katolické církve je eutanazie mravně nepřijatelná a jako vražedný čin je nutno ji vyloučit a odsoudit za každých okolností. Předseda Papežské akademie pro život, arcibiskup Vincenzo Paglia, v reakci na zprávy v médiích o "Malém lexikonu o konci života" potvrzuje odmítavý postoj církve k eutanazii a asistované sebevraždě. Církev je zásadně proti asistované sebevraždě a eutanazii a hájí právo na život každého člověka, zejména těch nejzranitelnějších, a zároveň podporuje spolupráci s politiky v otázkách souvisejících s koncem života.
Arcibiskup Vincenzo Paglia, předseda Papežské akademie pro život, nabídl toto vysvětlení k několika bodům v "Malém lexikonu o konci života", 88stránkovém slovníku vydaném Vatikánským nakladatelstvím. Brožura, která byla vydána počátkem července, se nedávno stala terčem kritiky poté, co některá média upozornila na to, co považovala za "otevřené" ze strany Svatého stolce. Ve skutečnosti, jak vysvětlil arcibiskup Paglia v následujícím rozhovoru pro Vatican News, se jedná o náznaky zakořeněné v posledních 70 letech papežského a církevního učení.
Ve čtvrtek ráno arcibiskup předal výtisk "Lexikonu" papeži Františkovi, který jej přijal na audienci v Apoštolském paláci. Arcibiskupe Paglio, dnes jste se setkal s papežem a představil jste mu "Malý lexikon o konci života". Co o něm řekl papež František, který se důsledně zasazuje o obranu života ve všech jeho stadiích? Papež František znovu ocenil práci, kterou vykonává Papežská akademie pro život.
Problematika konce života je skutečně složitá a církev má bohaté magisterium od Pia XII. z roku 1957 až po dnešek. Život je třeba hájit v celé jeho šíři, nejen v jednotlivých okamžicích. Právo na život je třeba hájit zvláště u slabých, aby se čelilo sociálnímu konceptu zahazování, který se skrývá za nárokem na soběstačnost a autonomii dnešních mužů a žen.
Objevují se tvrzení, že toto vademecum představuje posun Svatého stolce směrem k povolení pozastavení výživy a hydratace. Je to pravda? Pius XII. v roce 1956, jak je uvedeno v Lexikonu, potvrdil přípustnost pozastavení ventilace za určitých závažných podmínek. A již v roce 2007 Kongregace pro nauku víry uznala, že taková léčba může být zákonně přerušena (nebo nezahájena), pokud s sebou nese "nadměrnou zátěž nebo značné fyzické nepohodlí".
To jsou dvě kritéria, která jsou součástí definice nepřiměřené léčby, která má být pozastavena. Lexikon je třeba číst celý. Mění se něco ohledně eutanazie a asistované sebevraždy? Některá média naznačovala, že Malý lexikon o konci života skrývá příznivé hodnocení těchto otázek. Církev znovu zdůrazňuje svůj absolutní nesouhlas s jakoukoli formou eutanazie a asistované sebevraždy. To je také mé přesvědčení, i když mě někteří chtějí přimět k tomu, abych tvrdil něco jiného.
Církev však také vybízí k zamyšlení nad tím, jak nerozumná tvrdohlavost (terapeutická neústupnost) není výrazem medicíny a péče skutečně zaměřené na pacienta. Smrt je bohužel dimenzí života. Je nevyhnutelná. Jistě, nikdy nesmíme zkracovat délku života, ale ani bychom neměli tvrdošíjně bránit jeho průběhu všemi možnými způsoby. Jsme křehcí. A právě proto o sebe musíme navzájem pečovat. Musíme se angažovat mnohem více než obvykle, abychom doprovázeli lidi v závěrečné fázi jejich existence s vědomím, že pro nás věřící smrt není posledním slovem!
Lexikon hovoří o "zákonodárných prostředcích". Jaké jsou považovány za přijatelné? Žádné "přijatelné zprostředkování" a priori neexistuje. V zásadních a choulostivých otázkách konce života je žádoucí dosáhnout co největšího společného konsenzu, který s respektem zohlední různé citlivé otázky a náboženské přesvědčení. To je úkolem politiky. Církev může spolupracovat pro společné dobro společnosti. Úkolem církve je spíše formovat svědomí než navrhovat zákony.
Historický úvod k legislativě a řízení v kanonickém právu
Zdroj: Vatican News, anglická sekce HISTORICKÝ ÚVOD VYPRACOVANÝ KONGREGACÍ PRO NAUKU VÍRY
Kodex kanonického práva promulgovaný r. 1917 pap. Benediktem XV. uznával existenci určitého počtu kanonických trestných činů vyhrazených výlučné kompetenci Posvátné kongregace svatého oficia. Několik let po promulgaci kodexu z r. 1917 vydalo Svaté oficium instrukci Crimen sollicitationis (1922), která obsahuje detailní pokyny pro projednávání kanonického trestného činu solicitace. Tento zvláštní trestný čin spočívá ve zneužití svátosti a důstojnosti svátosti pokání katolickým knězem, svádějícím kajícníka ke hříchu proti šestému přikázání buď se zpovědníkem, nebo s třetí osobou.
Instrukce z r. 1922 obsahovala také část o crimen pessimum, který spočíval v homosexuálním jednání duchovního, a rozšířila závaznost norem i na sexuální zneužívání nedospělých dětí a zoofilii. Cílem nebylo podat ucelenou metodiku, ale zavést speciální řízení pro zvláštní a delikátní situaci - zpověď. Postupně se řízení rozšířilo i na další případy nemorálního chování duchovních.
Období po II. vatikánském koncilu přineslo debatu o tom, jaké paradigma má být u kanonických řízení preferováno: pastorační přístup versus trestní. Příliš optimistické pojetí psychologické terapie ovlivnilo rozhodnutí v případech týkajících se duchovních ve službách diecézí či řeholních institucí. Přesto i po koncilu zůstaly důležité kompetence Kongregace pro nauku víry v otázkách důstojnosti svátosti pokání a instrukce Crimen sollicitationis byla nadále používána až do roku 2001.
V období 1994-2001 byla rozšířena jurisdikce a proměněna pravidla pro trestné činy sexuálního zneužívání nezletilých, včetně prodloužení promlčecí doby a určení věku 18 let pro určité trestné činy. Motu proprio Sacramentorum sanctitatis tutela z roku 2001 zavádí nové normy a nahrazuje instrukci Crimen sollicitationis, určující, které závažné zločiny jsou vyhrazeny Kongregaci pro nauku víry a jaké platí postupy ve věcech těchto trestných činů.
Seznam závažnějších trestných činů vyhrazených Kongregaci pro nauku víry zahrnuje trestné činy proti Eucharistii, proti svátosti pokání a proti morálce; a závazné procesní normy stanoví, jak jednat v diecézních řízeních a kdy podat věci k nejvyšším soudům. Po devíti letech byl schválen nový text, který platí od 21. května 2010, a vymezuje aktuální verzi norem pro závažnější trestné činy vyhrazené Kongregaci pro nauku víry.
