V Praze, 12. v dubnu, se narodila Emílie Burianová - Kristlová jako nemanželská dcera Vlasty Buriana (1891 - 1962) a tanečnice Anči Pírkové (1892 - 1944). Malou Emilku vychovávali Burianovi rodiče a s matkou se téměř nestýkala. Burian s dcerou žil od jejích osmi let a jednou dvacetiletá Emilka vystoupila po boku otce v rozhlase, ale podle jejích slov to byla katastrofa. Nakonec ji otec rozmluvil, aby zůstala jen jeho oporou.
Emílie se narodila den před Burianovými dvacátými prvními narozeninami a celý jejich vztah byl ovlivněn výjimečnou rodinnou poutem. V Dejvicích bydlela kousek od tatínka a často ho navštěvovala, což dokazuje jejich úzké propojení. V dospělosti se Emílie věnovala práci v různých zaměstnáních, například v Ústřední půjčovně filmů a později v Armádním filmu, kde působila až do odchodu na odpočinek v roce 1984.
Po roce 1989 se Emílie objevovala ve veřejném životě prostřednictvím vzpomínkových pořadů a rozhovorů, kde vzpomínala na svého tatínka a na jeho osobní i profesionální působení. Největší radost jí přinila porevoluční renesance otcovy popularity a mimořádně významná byla připomínka v roce 1991 k Stému výročím narození Buriana a následné rehabilitaci v roce 1994. Emílie Burianová Kristlová zemřela 25. května 1996 v Praze ve věku 84 let.“
Rodinný kontext: vztahy a dopady na veřejný obraz
Dagou Buriana a jeho velkého talentu byla Nina, která bývala jeho největší oporou a společnicí. Burianová byla pro něj „poslušný pejsek“ a talisman štěstí, který ho provázel na všech jeho vystoupeních i filmech. Burian 31. ledna 1962 zemřel, ztratila Nina jediný smysl života. Jejich manželství bylo neuvěřitelně pevné, Nina byla jeho oporou a společnicí, která mu dávala sílu vše vydržet a přežít. Důkazem jejich lásky byla i Nina na všech Burianových vystoupeních, kde s ním nebyla jen jako divák, ale jako součást jeho světa.
Emílie byla tedy spojnicí dvou generací a svědkyní odvahy, kterou její otec prožíval na jevišti i ve filmové tvorbě. Po smrti Otcovy rehabilitace v devadesátých letech a v souvislosti s jubileí roku 1991, se její veřejný profil znovu oživoval a její vzpomínky se staly důležitým historickým svědectvím o životě Burianovy rodiny.
Časová osa klíčových momentů
- 12. dubna 1912: Emílie Burianová - Kristlová se narodila v Praze.
- 1944: Anči Pírková, matka Emilie, zemřela.
- 1962: Smrt Buriana a ztráta psychického i osobního spojení s Ninou.
- 1989: Poválečná éra a začátek zviditelnění Emilie v veřejném životě.
- 1991: 100leté výročí narození Buriana a jeho rostoucí popularity.
- 1994: Oficiální rehabilitace Buriana v kontextu veřejného uznání.
- 25. května 1996: Zemřela Emílie Burianová - Kristlová v Praze ve věku 84 let.
Postoje a dopady na kulturu
Emílie byla svědkem a zároveň účastnicí bohaté filmové a divadelní historie svého otce. Dlouhá léta uplynula od počátku jeho kariéry až po veřejné oslavy jeho odkazu. Její životní dráha v administrativních rolích ve filmovém sektoru a její pozdější veřejná vystoupení v rozhovorech přispěly k udržení a zviditelnění dědictví Burianovy rodiny. Prohloubení historického kontextu a rehabilitace rodiny v devadesátých letech ovlivnilo vnímání Burianova díla širší veřejností.
