Ve středu 8. června 2016 třídy 2.A a 2.C podnikly exkurzi do Litoměřic, města proslulého pobytem Karla Hynka Máchy a bohatou historií spojenou s jeho tvorbou.
Mácha se narodil 16. listopadu roku 1810 v Praze, jako Ignác Mácha, a jméno Karel si později přidal z důvodu obrozeneckého trendu. Narodil se Antonínu Máchovi, mlynářskému tovaryši a vojákovi, a Marii Anně Kirchnerové, která pocházela z rodiny hudebníků, odkud Karel pravděpodobně získal své „básnické střevo“. Dva roky po narození Karla se Máchovým narodil jeho bratr Michal.
Mácha tedy vystřídal čtyři bydliště za 16 let věku; rodiče ho nepřivedli k řemeslu, ale nechali studovat. Po dokončení studií se osamostatnil a odstěhoval do Litoměřic, které jsou na tohoto autora pyšné, neboť drtivá většina jeho tvorby pochází odsud.
Mácha byl mužem mnoha zálib: cestování bylo pro něj zásadní, psal výpisky a kresby z cest, a to zejména z italské cesty, která ho inspirovala k tvorbě; podle přátel byl rád také u zpěvu, četby a účasti v ochotnickém divadle. Podle jeho bratra hledal ideální ženu, což se mu však úplně nedařilo.
Lidé, kteří Máchu potkávali, věděli, že často chodíval oblečený velmi nobl a nosil množství plášťů, kabátů a sak; repliku jeho bílého pláště s červenou podšívkou jsme viděli na exkurzi. Žijeme v době, kdy se dá z lebky vytvořit digitální portrét, ale přesný vzhled Máchy zůstává nejasný; fotografie tehdy nebyly dostupné a jediné důkazy tvoří kresby, vyprávění a uměle vytvořené podoby. Duše člověka vypadává v portrétech z vyobrazení a dochovalo se několik popisů a náčrtů, z nichž žádný není jednoznačný.
Na exkurzi jsme navštívili Litoměřice: katedrálu sv. Štěpána, prohlédli si starobylé varhany z 16. století a viděli sochu Panny Marie, o níž průvodce říkal, že je z papíru, i když vypadala jako porcelán. Cestou k Máchovým schodům jsme prošli kolem domu, ve kterém Máchu v roce 1836 v Litoměřicích pamatovali, a navštívili Oblastní muzeum Litoměřice a Máchův dům, kde jsme našli zajímavé informace a rekvizity. Počasí nám přálo, exkurzi zahřálo slunce a atmosféra byla příjemná.
Mácha byl skutečnou literární osobností: jeho nejznámější dílo Máj vyšlo v roce 1836 a bylo jeho nejrozsáhlejší prací; vzniklo od října do prosince 1835 a poprvé vyšlo 23. dubna 1836 s mottem „Dalekáť cesta má“. Máj nebyl tehdy široce přijat českou kritikou, byl vnímán jako pesimistický a subjektní, a proto vyšel na vlastní náklad. Jeho díla často obsahují autobiografické prvky a odráží jeho rozervanou duši i protivnost ke konvenčnímu měšťáctví.
V literárním životě Máchova doba přešla do neúplnosti: zatímco Máj byl dokončen a vydán, román Kat a jeho části (Vyšehrad, Valdek, Karlův tejn) zůstaly nedokončené a jen v náčrtech; cyklus Obrazy ze života mého má v sobě lyricko‑epické prvky a autobiografické rysy. Pracoval i na románu Cikáni, jenž byl dokončen až po jeho smrti a poprvé vyšly až v roce 1857; Máchovo dílo bylo pod cenzurou a mnoho z něho zůstalo nevydáno. Vedle literární tvorby si vedl i deníky, zápisníky a dopisy; některé z jejich částí byly šifrovány a teprve později rozlušněny.
Dětství a dospívání: Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 na Újezdě v Praze, byl pokřtěn v kostele Panny Marie Vítězné a jeho kmotrem byl Ignác Majer. Postupně se rodina stěhovala a Máchův domov byl v Benediktinské ulici a později na Dobytčím trhu, kde otec zřídil krupařský obchod. Chodil do farní školy při kostelu svatého Petra a později na piaristické gymnázium; studoval na filosofii a práva a jeho první básně vznikaly ještě německy, poté se přiklonil k češtině a zůstal jí věrný. V mládí navštěvoval divadelní představení, sám ochotnicky vystupoval a psal zlomky dramat, kde se objevila jména jako Bratři, Král Fridrich a Bratrovrah.
V rámci cestování měl Mácha nejcitlivější vztah k hradům a krajinám: zaznamenal 90 položek v seznamu „hradů spatřených“, z nichž vzniklo 115 kreseb a akvarelů; kresby vznikaly přímo v plenéru a v pozdější podobě byly kolorovány. Odkaz k jeho nejznámějšímu dílu Máj je spojen se setkáním s Eduardem Hindlou a s putováním po Bezdězu, Krkonoších a Itálii. Dílo Máj vzniklo pod vlivem jeho životních zkušeností, cest a romantických ideálů; inspirován byl rovněž událostmi z roku 1774 a přírodou Krkonoš, která kolem něj tvořila rámec a atmosféru.
Milostný život a vztahy: Mácha byl prvně zamilovaný do Márinky Stichové, která byla jeho inspirací, ale skutečná životní partnerkou a matkou jeho syna Ludvíka byla Eleonora Šomková, známá jako Lori. Seznámení proběhlo v zimě 1834 po divadelní zkoušce v kavárně U Suchých a Lori mu byla postupně vdaná velmi významná osoba; jejich vztah byl poznamenán žárlivostí a určitou mocenskou dynamikou. Dne 2. října 1836 Lori porodila syna Ludvíka a 8. listopadu měla být jejich svatba, která nakonec připadla na Karlův pohřeb, neboť Máchu postihla vážná nemoc a následující smrt.
Poslední měsíce života: Na sklonku roku 1836 Mácha cestoval a pracoval jako koncipient v Litoměřicích; jeho zdraví se zhoršovalo, trpěl průjmy a horečkami, a i když vyžádal lékaře, nadále pokračoval v práci. Dne 23. října viděl hořet Litoměřice; po požáru se vrátil zpět a byl vyčerpaný. Zemřel 6. listopadu 1836 v Litoměřicích, a to kolem tři hodiny ráno; datum úmrtí na oficiálních listinách bylo o jeden den posunuto kvůli obavám z šíření nákazy. Pohřeb se konal 8. listopadu 1836 na litoměřickém hřbitově.
Po Máchově smrti se zrodil okruh jeho příznivců, Májovci; v roce 1912 byla odhalena socha Karla Hynka Máchy na Petříně od Josefa Václava Myslbeka a jeho jména se pojí i s mnoha místy, ulicemi a institucemi. V roce 2010 byly pocty Máchovi obnovovány i ve formě aršíků a známek; Máchova krajina a jeho odkaz žijí v dnešní kultuře a literatuře.
Jeho osobnost a dílo se staly symbolem romantismu a lásky; Mácha je považován za zakladatele moderní české poezie a za významného představitele českého romantického básnictví. Jeho díla bývá spojována s motivy smrti, ztráty a boje proti konvencím, přičemž nejznámější Máj zůstává zcela stěžejním dílem. Nejčastějším námětem Máchova díla je tragický osud a zánik, ať už v lyrickoepických pasážích nebo v prózách, jako je Cikáni.
V závěru exkurze pronesl průvodce, že Máchova pravá tvář je šokující a že básník byl v reálném životě hrubý, avšak tato interpretace zůstává spekulací; naopak jeho literární odkaz vyzdvihuje jeho originalitu a odvahu psát o své dějinné době i o vlastních pocitech v době, kdy se česká literatura formovala do nových tvarů.
tags: #michal #ignac #macha #predmerice