Verim, ze Biblia - Písmo svaté, je pravá a nepozmenená od časů, kdy bola napisana - či už starý nebo nový zákon. Je mnoho knížek, které se zabývají tímto problémem - historicitou Bible. Rukopisná tradice Nového zákona je nejen mimořádně bohatá, ale také mimořádně dobrá. Nový zákon máme dnes na 82 papyrech z 2.-7. stol., na 266 majuskulních rukopisech ze 4. - 10. stol. a 2754 minuskulních z 9. stol. a z doby pozdější. Z 82 papyrů jich 32 pochází z 2. - 3. stol. a 15 ze 4. stol. Časové rozmezí, které tyto papyry odděluje od originálů, je tedy mimořádně krátké, jestliže je srovnáme s obdobím, které uplynulo od stracených originálů antických klasiků k jejich nejstarším dochovaným kopiím. Na základě dochovaného textového svědectví papyrů, kodexů, překladů a citátů církevních otců lze text Nového zákona rekonstruovat vědecky spolehlivě až do poloviny 2. stol. To znamená, že můžeme s jistotou určit, jak vypadal novozákonní text kolem poloviny 2. stol. Podle výsledků textové kritiky je novozákonní text ze sedmi osmin zcela nepochybný. O osmině mohou tedy být pochybnosti, tzn. že u jedné osminy už vědeckými prostředky původní znění stanovit nemůžeme. Z této jedné osminy je však mnoho variant bezvýznamných, protože jde jen o pravopisné rozdíly nebo o přehození slov, která nemají vliv na smysl vět. Závěrečný posudek textové kritiky zní takto: Celkově lze vyslovt vědecky zdůvodněné přesvědčení, že podstata textu, který se dochoval, je pravá.
To jsou slova, která potěší, ne? Bible je nejrošroubovanější knihou na světě. Samozřejmě, že existuje mnoho překladů. Když je budeš porovnávat, zjistíš rozdíly. Ale to je jen obohacením. Srovnávání ti poslouží k hlubšímu pochopení smyslu.
Etika a teologie poznání Písma
26. Už Židé se nesprávně domnívali, že ten, kdo je zdravý a má velký majetek, je Bohem požehnaný, a proto musí být spravedlivý. Naopak ten, kdo je nemocný a chudý, je trestán Bohem, a musí to být hříšný člověk. Dnešní evangelium bývá nesprávně chápáno i křesťany - komu se vedlo na zemi dobře, bude se mít na věčnosti špatně. Komu se vedlo na zemi špatně, bude se mít na věčnosti dobře. Ti ještě žijí a mají možnost dosáhnout spásy. Zavržený boháč prosí Abraháma, aby poslal Lazara varovat zbylé bratry, aby i oni neskončili špatně.
Mojžíš a Proroci, hlavní části Písma svatého Starého Zákona, měli Židy přivést ke Kristu. Kdo nepochopil a neuvěřil tomu, co je v Mojžíšovi a Prorocích, tomu nepomůže ani setkání se vzkříšeným Kristem. Jak je tedy důležité znát Písmo svaté. Jen kdo „zná“ Krista, chápe, co od něho Kristus žádá. „Znát“ Krista znamená „znát“ Písmo svaté. Je smutné, že mnoho katolíků Písmo svaté vůbec nezná a nečte. Řada věřících je fascinována různými poselstvími soukromých zjevení. A přitom, pokud je soukromé zjevení pravé, nemůže obsahovat více, než je v Bibli.
Ježíšem Kristem bylo Boží zjevení uzavřeno. Soukromá zjevení mohou jen aktualizovat to, co nám Ježíš zjevil. V soukromá zjevení, která byla Církví uznána za pravá, nemusíme věřit vírou Božskou, jako věříme základním Božím pravdám. Osobně nemám nic proti soukromým zjevením. Stála na počátku mého obrácení. Boží slovo máme pravidelně číst. Bl. papež Jan Pavel II. „Je třeba, aby se křesťané, mají-li nabýt pravého poznání Krista, vrátili s novým zájmem k Bibli, jak prostřednictvím posvátné liturgie, která oplývá Božskými výroky, tak ve zbožné četbě nebo prostřednictvím vhodných vzdělávacích zařízení.
Věříme, že Bible je Boží slovo a proto je pro nás jeho povaha velmi důležitá, stejně jako způsob, jakým k němu jako křesťané přistupujeme. Výstupem summitu Mezinárodního výboru pro biblickou neomylnost v říjnu 1978 bylo tzv. Autorita Písma je klíčovou otázkou pro křesťanskou církev v tomto i každém věku. Lidé, kteří vyznávají víru v Ježíše Krista jako Pána a Spasitele, jsou voláni, aby prokazovali realitu svého učednictví tím, že budou pokorně a věrně poslouchat Boží psané slovo. Odejít od Písma ve víře nebo jednání znamená nevěrnost našemu Mistru.
Historické a hermeneutické vymezení
Následující prohlášení tuto bezchybnost Písma znovu potvrzuje, jasně formuluje naše chápání bezchybnosti a varuje proti jejímu popírání. Toto prohlášení se skládá ze tří částí: Stručného prohlášení, Článků vyjadřujících přesvědčení a odmítnutí a doplňkového výkladu. Vzniklo v průběhu třídenní konzultace v Chicagu. Lidé, kteří podepsali Stručné prohlášení a Články, chtějí potvrdit své vlastní přesvědčení týkající se bezchybnnosti Písma a povzbudit i vyzvat jedni druhé i ostatní křesťany, aby se tomuto učení snažili stále více porozumět.
Jsme si vědomi omezení vyplývajících z dokumentu připraveného během krátké a intenzivní konference a nedoporučujeme, aby byl přijímán se stejnou váhou jako vyznání církve. Toto Prohlášení nepředkládáme v duchu sváru, ale pokory a lásky, kterého bychom z Boží milosti rádi uchovali i v celém budoucím dialogu, který vyplyne z toho, co říkáme. Budeme rádi, když na toto prohlášení odpoví každý, kdo bude mít důvod upravit jeho výroky o Písmu ve světle samotného Písma, pod jehož neomylnou autoritou stojíme v tom, co říkáme.
26. - 28. října 1978 I. 1. Bůh, který je sám Pravda a mluví jen pravdu, inspiroval Písmo svaté, aby jeho pomocí zjevil sám sebe ztracenému lidstvu prostřednictvím Ježíše Krista jako Stvořitele a Pána, Vykupitele a Soudce. 2. 3. 4. 5. Jsme přesvědčeni, že Bůh, který stvořil lidi ke svému obrazu, používá jako prostředek zjevení jazyk. Odmítáme, že lidský jazyk je natolik omezen skutečností, že jsme stvoření, že se stává nedostatečným prostředkem pro předání Božího zjevení.
Jsme přesvědčeni, že Boží zjevení ve svatých Písmech má postupný charakter. Odmítáme, že pozdější zjevení, které je případně naplněním dřívějšího zjevení, toto zjevení opravuje nebo mu protiřečí. Jsme přesvědčeni, že inspirace byla dílem, jímž nám Bůh svým Duchem prostřednictvím lidských autorů dal své slovo. Původ Písma je u Boha. Jsme přesvědčeni, že se inspirace, přísně vzato, vztahuje jen na autografický (původní autorský) text Písma, který je díky Boží prozřetelnosti možné s velkou přesností stanovit z dostupných rukopisů. Dále jsme přesvědčeni, že opisy a překlady Písma jsou slovo Boží do té míry, do níž věrně představují originál. Odmítáme, že absence původních rukopisů má vliv na jakýkoli zásadní prvek křesťanské víry.
Jsme přesvědčeni, že Písmo, neboť bylo dáno prostřednictvím Boží inspirace, je neomylné, takže nás nezavádí, je pravdivé a spolehlivé ve všech otázkách, ke kterým se vyjadřuje. Odmítáme, že je možné, aby Bible byla zároveň neomylná, a přitom v tom, co tvrdí, byly chyby. Jsme přesvědčeni, že Písmo ve svém celku je bezchybné, není v něm nic nepravdivého, podvodného nebo lživého. Odmítáme, že biblická neomylnost a bezchybnost jsou omezeny na témata související s duchovní oblastí, náboženstvím nebo vykoupením a nezahrnují tvrzení z oblasti historie nebo vědy.
Jsme přesvědčeni o oprávněnosti používání bezchybnosti jako teologického pojmu odkazujícího na úplnou pravdivost Písma. Dále jsme přesvědčeni, že takové vyznání by mělo vést k stále většímu připodobňování se obrazu Krista. Odmítáme, že takové vyznání je nezbytné pro spasení. I. summit Mezinárodní rady o biblické bezchybnosti (International Council on Biblical Inerrancy) se konal v Chicagu 26. - 28. října 1978 s cílem znovu potvrdit učení o bezchybnosti Písma, vyjasnit jeho porozumění a varovat proti jeho popírání.
Během čtyř let, které následovaly po I. summitu, Bůh tomuto úsilí požehnal způsobem, který zdaleka přesáhl většinu očekávání. Práce I. summitu sotva skončila, když začalo být jasné, že je potřeba se pustit do dalšího velkého úkolu. Ačkoli si uvědomujeme, že víra v bezchybnost Písma je základem pro uchování jeho autority, hodnota tohoto závazku je reálná jen natolik, nakolik rozumíme významu Písma. Byl proto nezbytný II. summit.
Po dva roky probíhalo plánování a vznikaly referáty týkající se témat souvisejících s hermeneutickými principy a praxí. Vyvrcholením tohoto úsilí bylo setkání v Chicagu 10. - 13. Obdobně jako v případě Chicagského prohlášení z roku 1978 tímto předkládáme prohlášení o tom, čemu věříme a co odmítáme, jimiž vyjadřujeme výsledky našeho úsilí o vyjasnění hermeneutických otázek a principů.
Neděláme si nárok na úplnost nebo systematické pojednání celého tématu, ale tato prohlášení a odmítnutí představují shodu přibližně stovky účastníků a pozorovatelů, kteří se na této konferenci sešli. Jsme přesvědčeni, že Bible vyjadřuje Boží pravdu pomocí výroků, a jsme přesvědčeni, že biblická pravda je jak objektivní, tak absolutní. Dále jsme přesvědčeni, že tvrzení je pravdivé, pokud představuje záležitosti tak, jak opravdu jsou, ale mýlí se, když tato fakta nepředkládá správně. Odmítáme, že ačkoli je Písmo schopno dát nám moudrost pro spasení, měla by biblická pravda být definována na základě této funkce.
Jsme přesvědčeni, že Bible obsahuje učení a příkazy, které se týkají všech kulturních a situačních kontextů, a jiné příkazy, které se vztahují jen na určité situace, jak Bible sama ukazuje. Odmítáme, že je možné rozlišovat mezi univerzálními a konkrétními příkazy Písma pomocí kulturních a situačních faktorů. Jsme přesvědčeni, že pojem hermmeneutika, který historicky označoval pravidla exegeze, je možné oprávněně rozšířit tak, aby zahrnoval vše, co je obsaženo v procesu chápání toho, co znamená biblické zjevení a jak souvisí s naším životem.
Odmítáme, že poselství Písma se odvozuje z pochopení vykladače nebo je jím diktováno. Jsme přesvědčeni, že je nezbytné vykládat Bibli podle jejího doslovného, neboli normálního smyslu. Doslovný smysl je gramaticko-historický smysl, tedy význam, který vyjádřil autor. Jsme přesvědčeni o jednotě, harmonii a soudržnosti Písma a prohlašujeme, že Písmo je svým vlastním nejlepším vykladačem. Odmítáme, že je možné Písmo vykládat tak, aby naznačovalo, že jeden text opravuje jiný nebo se staví proti němu. Jsme přesvědčeni, že výklad, který o sobě nabízí Bible sama, je vždy správný, nikdy se neodchyluje od jediného významu inspirovaného textu, ale naopak ho dále osvětluje.
Jsme přesvědčeni, že vzhledem k tomu, že Bůh je autorem veškeré pravdy, pak všechny pravdy biblické i mimobiblické, jsou v souladu a zapadají do sebe, a že Bible říká pravdu, když se dotýká otázek souvisejících s přírodou, dějinami nebo čímkoli jiným. Gleason L. Archer, William N. Garrison, Harold W. Hoehner, Roger R. Nicole, Earl D. Radmacher, R. C. Sproul, James M. Boice, Norman L. A. Wetherell, Johnson, James I. Packer a další signatáři.
České a mezinárodní právní paralely: latinové vyjádření základní zásady práva, že neznalost práva neomlouvá, jedné z nejzákladnějších zásad práva vůbec. Nelze se tedy neznalosti dovolat. Novodobá právní věda tuto zásadu do jisté míry oslabuje, a to zejména v souvislosti s procesním právem, kde je zakotvena poučovací povinnost, neboť existuje taktéž opačná zásada, že pro neznalost procesních předpisů by nikdo neměl utrpět újmu.
Interpret as: “Search the Scriptures, and Seek and you shall find.” Christ will not say to me what he said to the Jews: You erred, not knowing the Scriptures and not knowing the power of God. For if, as Paul says, Christ is the power of God and the wisdom of God, and if the man who does not know Scripture does not know the power and wisdom of Gods, then ignorance of Scripture is ignorance of Christ. Therefore, I will imitate the head of a household who brings out of his storehouse things both new and old, and says to his spouse in the Song of Songs: I have kept for you things new and old, my beloved. In this way permit me to explain Isaiah, showing that he was not only a prophet, but an evangelist and an apostle as well. For he says about himself and the other evangelists: How beautiful are the feet of those who preach good news, of those who announce peace. And God speaks to him as if he were an apostle: Whom shall I send, who will go to my people? And he answers: Here I am; send me.
Hermeneutika: Velmi krátký úvod | Jens Zimmermann
Praktické důsledky pro věřící
Pro zdravou biblickou víru je nezbytné vyznání plné autority, neomylnosti a bezchybnosti Písma. Obojí - autorita Písma a jeho bezchybnost - má vliv na způsob, jakým chápeme Spásu, morálku a církevní praxi. Souhlas s bezchybností Písma vyžaduje pokoru a věrnost, a zároveň vyzývá k odpovědnosti vůči Písmu v každodenním životě.
Izolované nebo soukromé zjevení nemohou překonat základní Boží zjevení v Písmu; mohou jej pouze aktualizovat. Proto ti, kdo naslouchají Písmu, jsou vyzýváni k časté čtení Božího slova a ke konstruktivní debatě o jeho hermeneutice.
tags: #neznalost #pisma #neznalost #krista #ignorantia #scripturas