V jedné diskuzi kdysi dávno se jeden pastor zeptal ostatních, zda mají nějaké koníčky. Někteří začali opatrně svatými koníčky, jako čtení duchovních knih… Když se neprozřetelně zeptali mě, nadšeně jsem se rozpovídal o potápění, jízdách na motorce, sbírání nožů a hodinek, o tom, jak bych chtěl najít nějaký poklad, a jak pouze neskáču z padáku, protože se bojím. Ten pastor pak řekl: „Bratři, budete se muset za mě modlit, já jsem asi divný, nemám žádný koníček.“
V tu chvíli jsem si uvědomil, že něco není dobře. Že ta naše křesťanská kultura je zaměřená hodně jednosměrně. Že správný muž je jenom hrozně duchovní, a všechno ostatní je mimo. Čelíme neuvěřitelnému tlaku na mužství. Dneska být mužem je skoro hřích, úlet. Nevím, jestli si toho všímáte, ale když už konečně narazíte na muže, je to buď šílený metrosexuál, nebo páchnoucí, špinavý, potetovaný šovinista.
Rád bych vám tímto vyučováním nabídnul určitý systém, který vám může pomoci odhalit to, co je ve vašem životě v nerovnováze. Mám kamaráda, který žije velmi nevyvážený život. Investuje veškerý čas do svých koníčků, a Pán Bůh je pro něho jenom takovou berličkou. To je pro dnešního muže zcela zásadní slovo. „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ (1Te 5,23)
Komplexnost člověka: duchovní, duševní a tělesná rovina
Víme, že člověk je duchovní bytost, která má ovšem i duši a tělo. Tento biblický verš nám ukazuje, že se na komplexnost člověka dá nazírat ze tří úhlů pohledu. Máme potřeby. Bůh nás nějak stvořil a my něco potřebujeme. Např.: moje fyzické tělo potřebuje spát. Už to je jeden z velkých problémů mužů. Muži workoholici na tento princip úplně zapomněli, a pak jsou třeba nemocní, nefunguje jim sexuální život a rozvádějí se.
Máme touhy. Každý po něčem toužíme. Já bych třeba chtěl najít poklad. Ale my mnohokrát nevíme, jestli naše touhy náhodou nejsou hřích - Hasmanda chce najít poklad, on asi chce být bohatý… Určitě z toho nebude chtít dát desátek… To je hřích. Tak se někdy na touhy mužů díváme. Chtěl jsem si udělat potápěčský kurz, střelecký průkaz a jezdit na motorce. Ale dlouhou dobu jsem si nebyl jistý, jestli to Pánu Bohu nevadí. Dneska už naštěstí vím, že Pán Bůh udělal všechno pro to, abych si mohl zbrojní pas udělat, abych si mohl zajezdit na motorce, abych se mohl potápět. Pán Bůh je v tom se mnou, a je to super. Ale potřeboval jsem v tom vyzrát, potřeboval jsem porozumět, že to je v pohodě.
Chci, abyste věděli, že to, že máte nějakou touhu, vás nutně nevzdaluje od Boha. Duchovní dimenze. Když jsme se setkali s Ježíšem, objevila se v našem životě nová dimenze. I ona má své potřeby, v ní se rodí touhy, a má svá nebezpečí a my jim potřebujeme rozumět. Když budeme ignorovat základní duchovní potřeby, náš duchovní život bude chřadnout, což se promítne v duševní a tělesné rovině. Sycení se Božím slovem. To křesťané úplně milují. Někteří už jsou alergičtí na to, když se řekne: „Musíš si číst Bibli.“
Aktivní víra, učednický vztah a vyrovnaný život
Ale já jsem si to nevymyslel. Prostě potřebujeme sytit svého ducha. Můžeme si o tom myslet, co chceme, můžeme proti tomu vznést moře námitek, ale jestli nebudeme sytit svého ducha, náš duchovní život bude chřadnout a promítne se to v něčem úplně jiném. Potřebuješ mít aktivní vztah s tělem Ježíše Krista. Tím jsme my všichni. Jednou z nejmodernějších nauk dnešní doby je, že nepotřebuješ církev, stačí jen milovat Ježíše. Zní to hrozně pěkně, ale duchovně je to hrozná blbost. Potřebujeme mít aktivní víru. Nedá se žít duchovní život, když nemáme víru. Potřebuješ vášnivě milovat Ježíše. To je přece logické. Taky vím, že mám milovat svou ženu. Ale víte, kolik manželů to zapomnělo? Stejně tak, jestli chceš být zbožný křesťan a mít vztah s Bohem, musíš ho milovat. A jestli máš problémy ho milovat, měl by sis to dát do pořádku. Potřebuješ být v učednickém vztahu. Potřebuješ někoho, kdo má právo do tvého života mluvit.
Když žijeme duchovní život, máme také i duchovní touhy. Toužíme zakoušet Boží blízkost. Toužíme mít jeho zjevení, reálně slyšet jeho hlas, chceme zakoušet jeho moc, chceme jím být vedeni, být jeho nástrojem… Takové touhy jsou naprosto správné a nikdy na ně nesmíme zapomínat. Rozvíjejte své duchovní touhy. Chtějte víc, než zatím máte. Duše. Nebudu teologicky rozebírat, co je to duše. Jaké máme potřeby? Chceme třeba, aby nás někdo miloval. Je normální, že chceme být obdivovaní. Potřebujeme, nás naše ženy obdivovaly. Máme touhu být přijati takoví, jací jsme doopravdy. Toužíme po odpuštění. Toužíme dělat chyby. Je to úleva, když víte, že můžete dělat chyby, a pořád jste to vy a pořád je to v pohodě. Dnešní doba nám neumožňuje dělat chyby. Ale prostě v nás ta touha je.
Proto se někdy vyhýbáme druhým lidem, protože se bojíme udělat chybu. Ale je to normální, my potřebujeme dělat chyby. Potřebujeme dělat duševní hygienu. Potřebujeme mít přátelství, potřebujeme zakoušet vítězství, že jsme něco zdolali. Potřebujeme trávit čas s někým, kdo nás miluje, potřebujeme se stále vzdělávat, to jsou všechno věci, které potřebujeme, bez nich náš duševní život trpí a začínáme být takoví degenerovaní, divní. Máte neduchovní sny? Třeba někam zajet, na nějaké místo, kde jste ještě nikdy nebyli. Pán Bůh nás stvořil tak, že toužíme po věcech. Že jsou věci, které nás baví, věci, které se nám líbí. Žel mám dojem, že v církvi je vytvořená kultura, že jedinou správnou touhou je milovat Boha. Ale je tady i spousta jiných tužeb, které můžeme mít, ale ve správném pořadí. Potřebujeme mít vášně, potřebujeme mít touhy a sny, i když zároveň hrozí nebezpečí, že se pro nás stanou otroctvím.
Praktický pohled na tělo, pohyb a radost ze života
Takže máme tady duchovní život, jsou tam jasně dané potřeby, tak nás Bůh stvořil, máme tady dušení život a pak tady máme tělo. Naše tělo potřebuje pohyb. Když se totiž nebudeme hýbat, všechno nás bude bolet, budeme mít blbou náladu, nebudeme mít víru. Možná že celý tvůj duchovní problém je v tom, že se nehýbeš. V našem těle všechno se vším souvisí. Potřebujeme pravidelně jíst, spát, páchat hygienu. Máme nějaké fyzické touhy? Třeba vyjet kopec. Někam dojít. Vytvořit nový sval na svém těle. Dobře se najíst. Ochutnat jídlo, které jsme ještě nikdy neochutnali. Vyzkoušet novou restauraci…
Nebo máme třeba touhu lenošit. Ale hned si vzpomeneme: Jdi k mravenci, lenochu… Někdy si poležet a polenošit je dobré. To není vždycky hřích. To možná často není hřích. Možná to je docela dobré. Zkuste popřemýšlet nad tím, že k žití komplexního života potřebujeme mít i nějakou takovou normální touhu. Představ si, že přijdeš z práce, lehneš si na gauč, manželka ti uvaří kávu, děti už třeba budou spát, a ty si jen tak lenošíš, popíjíš kávu, a říkáš si: „Chlape, ten život je ale stejně fajn.“
Poslední dobou se příliš často setkávám s křesťany, které život už jakoby nebaví. Proč? Jako by nám ďábel něco sebral, takové ty normální věci, takové ty krásné věci, jako to, že si jenom půjdeš sednout k řece, dáš si nohy do vody a jsi blažený, protože život je krásná věc, je to dar. Nebo si tak jenom poležíš. Chci tím říct, že je spousta normálních potřeb a tužeb, které my křesťanští muži zavrhujeme jako špatné. A snažíme se rozvíjet jenom duchovní život. To je, jako kdybychom se snažili chodit po jedné noze. Jde to špatně a je to velmi namáhavé. Svět potřebuje komplexní křesťanské muže, kteří jsou vnitřně uzdravení, jsou v pohodě v duchovní, duševní i tělesné oblasti, kteří nemají šílené úlety, že prostě žijí buď celý život jenom v posilovně, nebo jenom v knihovně nebo jenom na gauči.
Etický rámec a praktické cíle
Mou touhou je, aby se svět na křesťanské muže díval jako na vzor. Aby třeba kamarádi tvých synů říkali: „Nám se líbí, jaký je tvůj táta. Já bych chtěl být takový. On je sice křesťan, to je divné, ale on je chlap. S ním je dobře. S ním se dá bavit o čemkoliv. Dobře vypadá, on o sebe pečuje. Je moudrý. Mně se líbí, jak žije, líbí se mi, že má bláznivé nápady, že sní o různých věcech, a když se s ním bavím, o všechno se zajímá. Nezajímá se jenom o duchovní věci, zajímají ho motorky, auta, zvířata, hudba, filmy, elektronika, mobily, o čemkoli promluvíš, on si s tebou o tom nadšeně povídá.“
To neznamená, že máme být chodícími encyklopediemi. Být mužem je krásná věc. Je to dar. Byl bych rád, kdybychom si to mužství užili.
Historie a kontext Ježíše Krista
Asi málokterý člověk se do dějin lidstva zapsal tak výrazně jako Ježíš Nazaretský, zvaný Kristus. Právě on se stal ústředním symbolem kultu, který se později přeměnil v celosvětové náboženství. Jedním ze základních prvků křesťanské víry je Ježíšovo zmrtvýchvstání. Jenže co když existuje Ježíšův hrob?
Novozákonní evangelia hovoří jasnou řečí: Ježíš byl ukřižován, jeho tělo si vyžádali jeho učedníci a uložili jej do jedné jeskyně. Po třech dnech však mělo Ježíšovo tělo zmizet. Ježíš vstal z mrtvých, svým následovníkům se tu a tam zjevil a poté byl vzat do nebes. Tolik ve stručnosti křesťanská věrouka. 21.STOLETÍ se však podívalo na tuto biblickou událost očima současné vědy.
Hrobka Krista nalezena… Izraelský archeolog Josef Gat zemřel v roce 1980. Při příležitosti nedávné archeologické konference mu bylo uděleno ocenění in memoriam, které převzala jeho žena Rut. A při přebírání této ceny, způsobila Rut Gatová doslova šok. Prohlásila totiž, že její manžel věděl, kde se přesně nachází pohřební místo Ježíše Krista.
Když se ptáme, zda šlo o podvod či skutečný objev, zní odpověď z různých stran. Většina odborníků však o pravdivosti slov Rut Gatové pochybuje. Jeruzalémský archeolog Amos Kloner, který nález popsal už v roce 1996, je přesvědčen, že se jedná o nesmysl. “Naprosto není pravda, že by Josef Gat věřil, že našel Ježíšovu hrobku,” prohlásil.
Postavení Ježíše v různých náboženstvích. Oblast Blízkého východu je kolébkou tří náboženství - judaismu, křesťanství a islámu. Všechny tři mají řadu společných věcí, ale i rozdílností, včetně postoje k Ježíši Kristu. Židé nevěří v božskou podstatu Krista, křesťané jej považují za Mesiáše a Syna Božího, zatímco islám jej uznává jako proroka.
Biblická datace narození Ježíše. Evangelií Matouš a Lukáš uvádějí různé chronologie; moderní historikové odhadují narození kolem roku 7-4 př. n. l. a berou v potaz betlémskou hvězdu a další indicie. Teologové se shodují, že Kristus byl historickou i božskou postavou, a christologie rozvinula řadu dogmat v antické církvi.
Etické principy Ježíšova učení a praktické dopady pro muže
Ježíš klade důraz na pokoru, lásku k bližnímu a odpovědnost za aktivity, které přesahují egoistické cíle. Život je časem silných, rázných a věčných rozhodnutí. Banální rozhodnutí vedou k banálnímu životu, velká rozhodnutí činí život velikým. Stáváme se tím, co zvolíme v dobré i ve zlém. Volit život znamená bojovat proti mentalitě jednoho použití a vlastnění všeho ihned.
Ježíšovo poselství zahrnuje i důraz na skutky milosrdenství, které dávají Bohu slávu a umožňují žít skutečný život. Poslední soud je založen na našich rozhodnutích: kdo pomáhá potřebným, koná dobro pro Krista, a naopak sobecké postoje vedou ke konfliktům a izolaci.
Vyzýváme čtenáře, aby se dívali na koníčky a vášně jako na součást Božího plánu pro komplexního člověka - muže, který dovede milovat Boha, svou rodinu i svět kolem sebe, a který dokáže žít vyvážený život duchovní, duševní i tělesný.