K korunovacím Panny Marie v historii vedla idea papeže Řehoře III., že Matka Boží a Královná si zaslouží být uctívána na zvláštní úrovni vedle Ježíše Krista. Svou konkrétní realizaci nalezla v roce 732 korunováním ikonografického obrazu Panny Marie v římském kostele Santa Maria Maggiore zlatou korunou posázenou diamanty.
Od těch dob bylo takto korunováno mnoho milostných obrazů a soch ve světě i u nás, a připomínky k tomuto aktu se objevují i v současných dokumentech a výročích. U příležitosti 100 let od korunovace sochy Panny Marie Svatohostýnské vznikl dokument realizovaný pro Matice svatohostýnskou televize NOE, který se seznámí se základními údaji o historii mariánských korunovacích a zavítá na 4 nejvýznamnější mariánská poutní místa v naší zemi.
Historie a význam korunovací v Moravě a Hostýně
Na přelomu 19. a 20. století se obliba poutí zvyšovala i v době, kdy se náboženství zdánlivě stahovalo do pozadí; sekularizující svět zároveň umožnil katolické církvi větší zakotvení ve společnosti prostřednictvím hromadných poutí a spolkového života. V této atmosféře se roku 1900 poprvé objevila myšlenka korunovat jednu z nejuctívanějších moravských mariánských soch na Hostýně.
Korunovace sochy či obrazu jako projev nejvyšší úcty proběhla v Moravě před rokem 1912 jen třikrát, což byla ojedinělá a slavnostní událost. Nejstarší pověst spojená s Hostýnem, zaznamenaná Bohuslavem Balbínem v 17. století, se váže k roku 1241, když Moravu drancovaly mongolské hordy; lidé prosili Matku Boží o pomoc a vytryskl na vrcholu Hostýna pramen, následně se ozvala bouře a hordy byly odraženy.
Obraz Panny Marie na Hostýně byl původně umístěn v kapli, později byl převeden do kostela v nedaleké Bystřici, kde se nachází dodnes; na Hostýně ji nahradila dřevěná socha. Další zázraky hostýnské Panny Marie se děly i mimo oficiální období poutí, například v době, kdy Marie Terezie zakazovala vícedenní poutě, aby chránila panenství dívek. Ve třicátých letech 19. století zasáhla Moravu cholera a procesí poutníků v Hostýně přivítala epidemii, modlitební prospěch a následný návrat domů po slavnostech.
Průběh a atmosféra korunovací v roce 1912
Oslavy v roce 1912 vrcholily při příjezdu významných hostů na 14. srpna na bystřické nádraží. Kardinálové, biskupové a další hodnostáři dodávali slavnostní ráz; procesí i jednotlivci se horlivě poklonili Panně Marii po celý týden. Příjezd z Moravy zahrnoval zástupy věřících; během večera korunovace dorazilo na večerní období korunovace až 40 000 věřících. Světelné průvody se staly významnou novinkou poutního týdne, a věřící obcházejí vrchol kopce s zapálenými svícemi při mariánských písních.
Poutníci nocovali na místě v poutní ubytovně či pod širým nebem; třetí hodina ranní patřila první mši a v osm hodin byl zahájen slavnostní průvod s korunkami a slavnostní mše. Podle údajů záznamů proběhlo během jediného dne téměř 1 000 mší a na Hostýn bylo tehdy přítomno kolem 100 000 návštěvníků. Každý den týdne byl věnován jedné skupině věřících; největší účast byla u mužů ve čtvrtý den oslav, kdy dorazila procesí z Veselí nad Moravou a Uherského Ostrohu, často v národních krojích Moravského Slovácka.
Další klíčové momenty a teologické souvislosti
Socha Panny Marie Immaculata, nacházející se na Cebiské návsi před zámkem, byla restaurována v roce 2001 a pochází z 1. poloviny 18. století. Chápání Panny Marie jako Matky Boží a Královny nebes a země se odráží v tradiční křesťanské vizi, že Marie byla uchráněna od dědičného hříchu a že její neposkvrněnost byla dogmaticky potvrzena. V římské tradici a v katolické teologii byla Neposkvrněné početí Marie vyhlášena 8. prosince 1854 papežem Piem IX.; Naposledy byl tento postoj potvrzen i v dalších doktrínách a kronikách církevní historie. Nanebevzetí Marie po její smrti bylo vyhlášeno papežem Piem XII. roku 1950 jako dogma.
V konfrontaci teologických názorů existovala i snaha vyvažovat úlohu Marií: II. Vatikán a moderní teologie usilovaly o vyvažování role Marie v ekumenických debatách a proti některým nadměrným představám o její úloze. Přesto zůstávají zřetelné významné zázraky a zjevení, o nichž se hovoří v historické literatuře i současných textech, a zůstává důraz na její role prostřednice milostí a matky věřících. Maria, matka Syna Božího, je popisována jako vznešená nad všechny svaté a jako prostřednice, která vede k Ježíši Kristu. Ačkoliv existují rozdílné názory na mariánskou úctu, pro věřící zůstává Matka Boží důležitým přímluvcem a vzorem ctností a víry. Literatura i promluvy misijní i liturgické ukazují na její prostřednickou roli a její mateřskou péči nad věřícími, která vyzývá k následování Krista a k činnostem lásky a víry.
Na Svaté Hoře u Příbrami probíhá dvoudenní slavnost k výročí korunovace milostné sošky Panny Marie Svatohorské; korunovace proběhla na základě dekretů papeže Klementa XII. dne 22. června 1732, a to přesně 100 let po prvním zázraku s Procházkou. Papež také stanovil, že slavnost má být slavená vždy v neděli po Seslání Ducha svatého, což znamená, že datum je pohyblivé. Svatohorská Panna Maria je známá svými milostmi a zázraky, které se staly na její přímluvu; na Svaté Hoře je soška 49 cm vysoká, z hruškového dřeva a s časem ztmavla. Zázraky, které se k ní váží, jsou podle vyprávění i nad rámec daných událostí a svědectví marianistů a věřících, kteří hledali její pomoc a přímluvu.
Současný pohled a nadčasová otázka víry
Současná diskuse o mariánské úctě zahrnuje i výzvy k vyváženému pohledu na Marii jako prostřednici a matku víry, s důrazem na spojení s Kristem a nenahraditelnost Ježíšovy cesty spasení. Texty i teologické studie zdůrazňují, že mariánská úcta je zakotvena v biblických textech, patristické tradici i liturgických proudech, a že Maria zůstává vzorem víry pro věřící, kteří hledají pomoc a přímluvu v těžkostech a nejistotách života. Skutečností zůstává, že korunuje-li Panna Maria svou roli Královny nebes a země, je to prostředek, jímž lidé hledají posilu, pokoj a duchovní vedení v těžkých dobách, a potvrzení víry, kterou přináší její Syn, Ježíš Kristus.
Hostýn - bazilika Nanebevzetí Panny Marie
tags: #korunovany #panny #marie #vyznam #aktu