Kostel Archanděla Michaela v Křemži byl pravděpodobně postaven již koncem 13. století. Z archivních dokumentů kláštera Zlatokorunského vyplývá, že v roce 1351 zde působil plebán Theodoricus (farář Dětrich).
V době husitských válek se na Křemežsku ujalo učení Husovo, protože Jan Smil z Křemže byl jeho horlivým stoupencem, a je pravděpodobné, že na faru byli dosazováni kněží podobojí. Jako první katolický kněz se uvádí v roce 1568 farář Georgius (Jiří).
Vystřídalo se zde několik kněží, až v roce 1596 povolal do Křemže kněze z krumlovské jezuitské koleje Jan Častolar, který byl regentem krumlovského panství. V době pobělohorské bylo v Křemži časté střídání kněží a často bývala správa fary zajišťována okolními faráři kvůli nedostatku kněží.
Náprava poměrů ve farnosti nastala, když v roce 1678 koupil Chlumeček klášter Zlatá Koruna, jehož právo patronátní ke kostelu v Křemži a k dosazování kněží tímto okamžikem přibývá. Od té doby až do zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785 zde působili cisterciáci.
Západní průčelí kostela a významní následní kněží: horázďovický rodák Antonín Matějovský, který zde působil od roku 1861 a zasloužil se o založení a vedení farní kroniky, a P. Tomáš Pfauser, který měl vliv na postavení současného kostela jako kaplan v letech 1865-1872 a farář od roku 1883 do roku 1899.
Na křemežském hřbitově jsou pohřbeni ve společném hrobě P. Jakub Kocábek „poutník Jeruzalémský a Lurdský“ a P. Josef Kníže - vzorný kněz pronásledovaný a vězněný komunistickým režimem. Po něm byla poprvé po desetiletích provedena oprava kostela, v níž pokračoval jeho nástupce P. František Hranáč.
Půdorys kostela: nejstarší část tvoří sakristie, pravděpodobně z konce 14. století, ke které byl v roce 1470 přistaven presbytář, zachovaný v původní gotické podobě. K němu v roce 1557 Jan Častolar z Dlouhé Vsi, první z pánů Dubenských, přistavěl chrámovou loď. Jeho nástupce Alexandr Častolar pořídil v letech 1609-1614 pro kostel nové oltáře a rovný táflovaný strop. Kostel měl také dvě kamenné věže, na nichž byly zavěšeny tři krásné zvony. Kolem kostela byl hřbitov, tehdy ohrazený vysokou zdí (podle popisu z roku 1678).
Interiér kostela prošel řadou úprav: prejzová kostelní krytina byla po staletí neudržovaná, a tak došlo k zhroucení krovu i klenby nad sakristií, která musela být sejmuta a nahrazena novým. Tím došlo k nenahraditelné škodě, neboť sakristie je původní kaplí se svědectvím gotického portálu, který je zazděný v místech dnešního elektrického rozvaděče a zazděné konzole žeber v rozích sakristie.
Chrámová loď byla původně dlouhá 14,52 m a široká 8,84 m; v roce 1826 došlo k částečnému rozšíření prostoru interní úpravou a přístavbou komory za oltářem. Když však v roce 1875 začal být strop chrámové lodi nebezpečný a musel být podepřen, začalo se s jednáním o postavení nového kostela. Stavba nového kostela započala v roce 1885 a byl vysvěcen 23. října 1887. Nový kostel je ve slohu pseudogotickém, projektovaný schwarcenberským architektem. Chrámová loď, napojená na původní gotický presbytář, má rozměry 21 x 14,25 m.
Podle historických zpráv sehrál významnou roli Jan Častolar, který v roce 1550 postavil Kapli sv. Voršily a v roce 1557 novou chrámovou loď kostela. Nápis na náhrobku Jana Častolara uvádí, že zemřel v roce 1560 a že byl pohřben v kapli svatého Ducha. V komoře za hlavním oltářem se dnes nachází náhrobek Jana Častolara, zatímco náhrobek Marianě Kořenské, manželce Lukáše Kořenského, nese její datum smrti 20. duben 1657. Čitelný je také náhrobek Oldřicha Častolara s datem úmrtí 21. července 1609 a další pohřbení členů rodu Častolarů. Pro vedlejší oltáře jsou kustodně vyobrazeny sochy a náhrobky pocházející z období renesance až baroka.
V průběhu 20. století došlo k významnému rozšíření a restaurování: prezenční sakristie, chrámová loď a presbytář byly zachovány v původní gotické podobě, avšak novější oltáře a ikonografie doplnily interiér. V současnosti dominuje obraz archanděla Michaela bojujícího se zlem nad barokním oltářem a nad vstupem se nachází mozaika od Bohumila Jaroše. Zvonice kostela je barokní dřevěná se šindelovou střechou a lucernou s pozlaceným křížem; visí v ní třetí nejstarší zvon v Praze z roku 1482, doplněný dvěma novými zvony z roku 1993.
Samotný areál kostela je spojen s bohatou historií patronátu a reverzním vývojem: starý kostel a klášterní zřízení Zlaté Koruně určil patronátní právo na kostel v Křemži a na dosazování kněží, až po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785. Dřevěná zvonice a cenné sochy pocházejí z dílen místních či regionálních mistrů, včetně členů dílny Bušků z Sychrova.
Tato bohatá historie, architektura a symbolika kostela odrážejí složité náboženské a sociální proměny podél století, stejně jako významná místa v regionu Lišic a Zlaté Koruny, která spolu tvoří obraz kultury a zvyklostí Křemeže i jejího okolí.
tags: #kostel #archandela #michaela #kremze