kostel sv. Václava byl umístěn vně bývalého městského příkopu při severovýchodním okraji hrazeného města. Kostel sv. Václava sloužil jako městský kostel a před vybudováním kostela Na nebevzetí Panny Marie za vlády Karla IV. Tuto službu zastával také v době poničení městského kostela četnými požáry. V urbáři z roku 1555 jsou uváděny dva farní kostely, jeden ve městě a druhý na předměstí. V roce 1460 získal kostel sv. Václava od papeže Pia II. právo odpustků. V roce 1561 byl kostel obnoven po požáru, který v roce 1558 zničil také farní kostel ve městě. Od 16. století byl kostel sv. Václava většinou zmiňován jako "starý" nebo "hřbitovní".
Národní význam kostela je podtržen nejen historickými proměnami, ale i výstavbou železobetonového kostela v letech 1929-1930, které odborníci považují za jednu z nejzdařilejších konstruktivistických staveb v České republice. Architekt Josef Gočár dokonale využil svažitý terén a promítl ho do stupňovité střechy a prosvětlení chrámové lodi okenními pásy v jednotlivých „schodech“. Unikátní moderní sakrální stavba byla postavena podle projektu Josefa Gočára v konstruktivistickém slohu. Je považována za jednu z nejvýznamnějších staveb pražské meziválečné architektury. V průčelí chrámu se tyčí hranolová věž vysoká 80 m, zakončená hodinami a křížem. Interiér působí jednoduše, avšak s důrazem na výraznou architekturu.
Kostel sv. Václava nese řadu uměleckých děl: kříž na hlavním oltáři a reliéf na oltáři českých patronů jsou od Čeňka Vosmíka, boční oltář Panny Marie od Karla Pokorného. Závěr chrámové lodi zdobí velké okno s vitráží, znázorňující sv. Václava na koni, autorem je Josef Kaplický. V roce 1996 byly do věže zavěšeny nové zvony - pojmenovány sv. Ludmila, a v roce 2010 byla na průčelí kostela nainstalována bronzová socha zemského patrona sv. Václava. Rejstříkové číslo ÚSKP: č. 40705/1-1636.
V rámci farního života kostela stojí za zmínku i návaznost na blízké sakrální stavby a historické souvislosti v okolí: Trojlodní basilika s čtvercovým presbytářem, věží a třemi apsidami má kořeny v druhé polovině 11. století a prošla renesančními i barokními úpravami. Předsíň renesanční z roku 1572 a věž z roku 1712 dávají stavbě dynamičnost napříč stoletími. Kostel byl založen pravděpodobně v roce 970 Boleslavem I. a byl barokně přestavěn v roce 1675. Románská bazilika s nástěnnými malbami v apsidě vznikla kolem roku 1200 a dodnes svědčí o významné architektonické hodnotě této lokality.
Hřbitov a zázemí kolem kostela prošly významnými proměnami: Zdi, brány a zvonice se vyznačují historickým původem a jejich popis doplňuje obraz básnického a kulturního dědictví místa. Zápisy a záznamy z MonumNet MPÚ dokumentují zachovalé detaily o ohradní zdi, bráně a zvonici, které dotvářejí architektonický kontext kolem chrámu a hřbitova.
Pro bohoslužby ve svatyni platí pravidelnost v průběhu týdne i víkendu: Středa, Pátek a Sobota mše svaté od 18:00, Neděle mše svaté od 9:30. Kněz je k dispozici k svátosti smíření půlhodinu před každou mšísvatou, případně po domluvě i jinde. Kromě toho je uvedeno několik dalších farností v okolí Prahy, např. Dolní Chabry, Vysočany a Libeň, s jejich vyznačenými časy mší a duchovními správci.
Současná významnost kostela v Praze-Smíhově je dána nejen jeho architekturou, ale i jeho postavením na náměstí 14. října a jeho výraznou vizuální dominantu v širokém okolí. Trojlodní bazilika s dvěma průčelními věžemi vysokými zhruba 50 metrů a bohatým interiérem navazuje na starokřesťanské baziliky a florentskou renesanci. Interiér tvoří hlavní loď a dvě lodě postranní, oddělené čtyřmi sloupy, což vytváří impozantní prostor pro liturgii a návštěvy turistů.
