Kostel svatého Jana Křtitele na Knizečích Pláních byl původně dřevěný, jeho nástupcem se stal kamenný kostel postavený v letech 1861-1864 na místě dřívějšího požárem zničeného dřevěného kostelíka. Od roku 1865 zde fungovala samostatná fara. Počátkem 20. století zde bylo 60 domů a 725 obyvatel. Pošta byla v obci zřízena roku 1913. Na bojištích 1. světové války zahynulo 46 místních mužů a v roce 1950 byla v kostele odsloužena poslední bohoslužba; kostel svatého Jana Křtitele byl odstřelen roku 1956 a fary spolu s hřbitovem byly zdemolovány. V nadmořské výšce 1024 m, na místě zvaném Schöne Ebene - Pěkná vyhlídka, vznikla nová dřevařská osada a Knížecí Pláně tehdy čítaly 60 domů a 725 osob.
Krátce po druhé světové válce došlo k odsunu německých obyvatel, kteří zůstali jen v omezené míře. Po obsazení Knížecích plání americkou armádou uprchla většina německého obyvatelstva do Německa; zbylo jich jen 58. Hájovna zde stála od roku 1792 a osm let poté kníže Schwarzenberg povolil založení dřevorubecké osady pro 48 rodin. Každý nově příchozí musel na vlastní náklady vyklučit les na přidělené ploše pro dům a dřevorubci se zavázali k robotám a pokácení určitého množství dřeva za stanovenou mzdu. Postupně zde vyrostla pila, mlýn a tři hospody; dřevěný kostelík nahradil v roce 1864 zděný novogotický kostel.
Po hranici zůstalo z obce jen několik záznamů o její původní podobě a usnula jako zaniklá hranická obec. V roce 1956 byl kostel odstřelen a následně bylo provedeno demolování fary a hřbitova. Hřbitov byl obnoven až v roce 1992 péčí německých rodáků; pietně zrestaurovaný hřbitov byl tehdy odhalen a pamětní deska osazena později. Okolo kříže se nacházejí zbytky kostelního kamenného zdiva, původní portály a schody. Dřevěný kříž s mramorovou deskou připomíná zaniklou obec Knizečí Pláně; kříž byl vztyčen na připomínku místa, kde kdysi stál kostel, a odhalen v roce 1992.
Na místě dnešní památky stojí kamenný hřbitov a zbytky bývalé habity; Knížecí Pláně spadají pod obec Borová Lada. Poznámka: mladý vimperský kněz Karel Fořt těsně unikl v roce 1950 státní bezpečnosti a zachránil se útěkem přes hranice; po misijním působení v Alžírsku zakotvil v Německu a stal se významným představitelem českého exilu. Budoval síť českých center a pomáhal emigrantům. Hájovna zde stála od roku 1792 a osm let poté kníže Schwarzenberg povolil založení dřevorubecké osady pro 48 rodin. Dosídlenci přicházeli z panství zdíkovského, vimperského, prášilského, stachovské rychty, ale i z území pasovského biskupství.
Každý nově příchozí musel na vlastní náklady vyklučit les na ploše, která mu byla přidělena pro jeho dům. Dřevorubci se museli zavázat kromě 16 dnů roboty za rok i k pokácení určitého množství dřeva za stanovenou mzdu. S léty zde vyrostla pila, mlýn a tři hospody; dřevěný kostelík nahradil v roce 1864 zděný kostel. V roce 1824 byl postaven dřevěný kostelík sv. Jana Křtitele a v roce 1861-1864 byl vybudován kamenný kostel svatého Jana Křtitele; po roce 1950 se klanění konalo naposledy a po odstřelu v roce 1956 zůstala jen hromada sutin a velký kříž připomínající původní kostel.
Historické i geografické souvislosti doplňují poznámky o tom, jak se oblast vyvíjela pod vlivem dějin a jak se měnila populace, hranice a osídlení. Knížecí Pláně dnes patří pod obec Borová Lada a spíše připomínají minulou dobu než živé sídlo; památný kříž a zbytky kamenného zdiva dnes slouží jako svědectví o dávné historii a statočnosti místních obyvatel a jejich odkazů.
Pamětní deska – paleontolog Jaroslav Šulc
Obsah není určen k extra závěrečnému shrnutí; text sleduje postupně vývoj obce, stav kostela a hřbitova, osídlování a odsun, zánik a obnovu památek, a závěrem připomíná současnou podobu pamětního místa.