Kvalitní architektura si žádá čas. V případě kostela blahoslavené Marie Restituty v Brně si realizace idey vyžádala čekání padesátileté. Trpělivost musel projevit také architekt Marek Jan Štěpán, který na projektu pracoval s přestávkami třicet let. Záměr stavby kostela vznikl již v roce 1968, svého naplnění došel po padesáti letech. Kostel je situován v centrální části sídliště Lesná v Brně. Byl zasvěcen blahoslavené Marii Restitutě, která se narodila asi 600 metrů od nového kostela. Zástavbu zde tvoří vysoké obytné panelové domy. Na pozemku je vymezený sakrální prostor, na kterém se nacházejí tři stavby. Původní duchovní centrum je pravoúhlé, věž trojúhelná a kostel kruhový. Kostel je postaven na půdorysu kruhu, symbolu nebe a věčnosti. Nebe se zpětně odráží v barevném prstencovém okně, které obepíná kostel pod střechou.
Podle architekta Marka Jana Štěpána je kruh tvarem plnosti, je tečkou v prostoru sídliště, je jeho duchovním úběžníkem, jako místo zastavení, spočinutí či usebrání. Kruh je zároveň blízký současné liturgii v kostele, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem kolem stolu při Poslední večeři. Architekt Marek Jan Štěpán vysvětluje autorský záměr slovy: „Jistě existují záležitosti, které nás přesahují a jsou zastřeny, protože leží za hranicemi našeho lidského vnímání či na samé jeho hranici. A jestliže je alespoň trochu možné je architektonicky ztvárnit, pak jsem se o to pokusil v kopuli kostela na Lesné. Dovnitř dopadá světlo, ale není vidět odkud. Okna jsou skryta za hlubokou římsou. Svůj nadpřirozený charakter zde získává světlo díky své difuznosti. Opat Suger považoval světlo pronikající a formující hmotu za bezprostřední projev „světla světel“, tedy Boha. Souhlasím s ním i po skoro tisíce letech. Interiér kostela je jednoduchý. Měkké a strohé křivky stavby vytvářejí odhmotněný vnitřní prostor tvarovaný světlem z horního prstencového okna. Cílem je nepřímé a měkké denní osvětlení, které netvoří kontrastní stíny.“
Věž stojí stranou kostela. Její půdorys rovnostranného pravoúhlého trojúhelníku zajišťuje, že vypadá jinak z areálu kostela a jinak zvenčí. Zvenku je pevným bodem, statickým kubusem, ukotvující celý areál na malém skalním ostrohu. Pro blízké okolí je 31 metrů vysoká věž dominantou, přestože není vyšší než přiléhající panelové domy. Do betonové věže vede ocelové kruhové schodiště odvolávající při pohledu vzhůru na barevnost a tvar kopule v kostele. Na věži je nápis FOS ZOE, tedy světlo a život. Materiál stavby navazuje na materiály přítomné na okolním sídlišti, tedy beton. Je postaven na pilotách jako jeden dilatační celek. Na nejnamáhanější části - věnec a kůry - je použita předpínaná výztuž, kůry jsou pláštěné betonovými moniérkami. Beton je doplněn výrazným barevným prosklením. Symboly křesťanství na fasádě ztvárnil malíř Petr Kvíčala - najdeme zde symbol chleba, vody, srdce, kotvy, ale i půllitr piva, oblíbený nápoj Marie Restitututy.
KOSTEL BLAHOSLOVENÉ MARIE RESTITUTY: Náklady 106 mil. Korunka ke korunce. Finance na stavbu si farníci sbírali sami a vděční byli v průběhu let doslova za každý haléř. Právě drobné mince či padesátikoruny přijímala farnost od lidí v období jejich stahování z oběhu. První kroky k vytvoření svatostánku v Lesné byly v roce 2004, kdy vzniklo Duchovní centrum P. Martina Středy a blahoslavené Marie Restitututy, od architekta Zdeňka Bureše. Farníci se scházejí nejen na mše, ale i na koncerty, výstavy či divadelní představení. Marie Restituta, neortodoxní františkánská sestra, se zasloužila o pomoc druhým; během 2. světové války podporovala židovské rodiny. Před nacistickým lékařem L. Stumfohlem ji odsouzení dovedlo do vězení na 13 měsíců. Podle slov M. Bormanna šla o odstrašující důvody.
První z několika architektonických soutěží vyhlásilo brněnské biskupství na začátku 90. let. Vyhrál ji Marek Jan Štěpán se svou experimentální vizí kostela netradičního tvaru a samostatně stojící věže, která byla zároveň tématem jeho diplomové práce. Poté se realizace dočkala až po dvaceti letech - v r. 2014 byl k účelu vybrán právě ten návrh. Celkové hodnocení projektu ukazuje posun od expresivní kompozice ke stavebnímu tělesu plynoucímu časem. Kostel má kruhový půdorys a 31metrovou věž; interiér si ponechává jednoduchost a minimalismus, s 80metrovým kruhovým oknem a duhovým prosklením, které do kostela vpouští měkké denní světlo.
Interiérové uspořádání vychází z obrazu společenství kolem obětního stolu. Kruhová loď má excentrické těžiště s vyvýšeným presbytářem uprostřed; kolem něj sedí lid, za presbytářem je umístěn varhanový kůr a chór. Svatostánek je mírně vychýlen z osy do apsidy s horním světlem. Po stranách lodi je křížová cesta ve čtrnácti drobných oknech a tvoří skleněnou tavenici. Liturgické vybavení je masivní a symbolické; mobiliář vyjadřuje duchovní obsah. Kostel je navržen s ohledem na ekologii a energetickou úspornost: tepelné čerpadlo země-vzduch, plánované solární kolektory na střeše. Suterén kostela slouží jako parkovací prostor: 22 nových stání v podzemí, celkem 38 parkovacích míst, dále 3 byty, archiv a technické místnosti.
Věž má nosnou konstrukci z pohledového betonu a kupole střešní tvoří asymetrická betonová kupole. Stavba stojí na pilotách a zahrnuje i dilatační spáry na fasádě, které řešil architekt Petr Kvíčala. V současnosti je kostel otevřen veřejnosti od května 2020 a slouží 400 osobám. Kostel na Lesné tedy spojuje moderní architekturu s tradiční sakrální symbolikou kruhu a duhy; kruh je vyjádřením nebe a věčnosti a duhové okno odráží světlo jako Boží světlo, které je prostorem k ztišení a usebrání.
Stavba je součástí širšího kontextu Lesné, jednoho z nejvýznamnějších brněnských sídlišť. Lesná byla postavena na zelené louce v 60. a 70. letech a stala se vzorem nadčasového urbanismu. Sídelní koncept zahrnoval mimo jiné projekty Duchovního centra a pozdějšího kostela jako součástí komplexu. Lesná byla v roce 2004 vyhlášena městskou památkovou zónou, aby byla zachována její jedinečná urbanistická identita. Kromě kostela vznikly i další veřejné prostory a infrastruktura, které podpořily komunitní život místních obyvatel. Dobová diskuze o svatostánku a duchovním centru trvala dlouhé roky a do jejího naplnění vstoupil architekt M. J. Štěpán spolu s týmem a podporou široké veřejnosti.