Atelier Štěpán, vedený Marekem Štěpánem a spolupracovníky, vybudoval v Brně‑Lesné novou sakrální stavbu, která vychází z kruhového půdorysu a symboliky nebe a věčnosti. Kostel vznikl po desetiletích příprav a financování z darů farnosti a veřejnosti, přičemž jeho realizace vychází z propojení architektury a eklesiologie v kontextu moderní Moravy.
Geometrie, materiály a forma kostela
Kostel je postaven na půdorysu kruhu, který má dle autora symbolizovat nebe, plnost a zastavení pro Boží lid. Na obvodovém nástupišti stojí tři základní hmoty: kruhový kostel, trojúhelníková věž a bývalé duchovní centrum s rectangularním půdorysem (původně v původním návrhu Zdeněk Bureš). Kruhová koncepce je doplněna apsidou s horním světlem, která je umístěna na levé straně prostoru a spolu s duhově zbarveným světlem dotváří vnitřní atmosféru prostoru. Interiér má být jednoduchý, vycházet z čistoty prostoru a světla, přičemž hlavní efekty světla vznikají díky zářezům ve válci a hornímu světlu demonstrujícímu „světlo světel“ podle Sugerovy estetiky.
Vnější plášť stavby je řešen formou s dilatačními spárami, které výtvarník Petr Kvíčala doplnil kresbami symbolů víry, naděje a lásky. Kresby zahrnují kříž, kotvu a srdce, ale také motivy jako půllitr a talíř s gulášem, odkazující k patrocínu Marie Restituty Kafkové, místní františkánské řeholnice. Toto spojení ikonografie a materiálu vyvolává napětí mezi abstraktní formou a konkrétní figurativností, které vyvolává různé čtení pro kolemjdoucí i návštěvníky kostela.
Stavba používá betonové druhy s prosvětlovacími prvky, s otisky bednění na povrchu, a tedy i s identitou moderního sakrálního díla. Vnější materiály a barevnost odrážejí okolní sídlištní prostředí, kde převládají betonové bloky a panelová architektura. Beton je zde prezentován jako „pravdivý“ materiál, ve stylu, který rezonuje s konceptem dekorstrukturalismu a snahou vyvážit ornamentální výraz se strukturální integritou stavby.
Interiér a liturgie
Interiér kostela je zamýšlen jako prostor pro setkání Božího lidu, kde liturgické rozvržení má usnadnit společné slavení a prožívání bohoslužeb. Hlavní oltář a ambon, spolu s křtitelnicí, mají být umístěny na úrovni lehce vyvýšené podesty, s častým zřetelem na rovnost významu slova a eucharistie. Ambon by měl být rovnocenný oltáři, avšak v současném mobiliáři, který je provizorní, nebylo možné plně posoudit jejich potřebné uspořádání. Umístění kaple s oltářem v apsidě je vizuálně výrazné, ale jeho prostorové zařazení vůči hlavní ose bohoslužeb vyvolává diskusi o vhodnosti pro soukromou adoraci a modlitbu věřících.
Vnitřní prostor disponuje „plícemi“ tvořenými oblými křivkami opláštěnými moniérkou a doplňujícími prvky, které společně vytvářejí prostředí, kde doufá autor dosáhnout určité vibrace a určité atmosféry. V interiéru se nachází dětský koutek a prostory pro liturgii, zatímco finální podoba mobiliáře je teprve dokončena. Téměř všechny detaily odrážejí estetiku, která usiluje o integraci sakrálního prostředí a moderního výtvarného jazyka.
Rotunda a věž tvoří klíčové vizuální body: věž s výškou 31 metrů a kopulovitá struktura s netradičním supplym světla. Diagonálně rozdělená lucerna v hlavici věže obsahuje zvonohru a vyhlídku na Brno. Z fyzikálně‑nutnostních důvodů byla střecha řešena dvouplášťově a izolována břízolitovou vrstvou, aby bylo dosaženo potřebného difuzního světla uvnitř. Propojení mezi světskou a sakrální sférou je explicitní v konceptu kruhového půdorysu, duhové duhy na skle a v symbolice kruhu jako nebeské domény.
Historie a kontext projektu
Projekt kostela vznikl v kontextu rekonstrukce a doplnění urbanistického prostředí moravského regionu po pádu režimu a v rámci snahy o obnovu fary a církevních zařízení. Původně se projekt účastnil soutěží již v 90. letech, ale realizace se z různých důvodů opoždila. V letech 2017-2020, po řadě změn a úprav, došlo k dokončení návrhu a zahájení výstavby, s konečným požehnáním, které se plánuje na den narozenin Blahoslavené Marie Restituty, 1. května. Realizace tak stanovuje významný milník v kontextu brněnské sakrální architektury a potvrdil cenové hodnocení architekta Marka Štěpána, jehož projekty získávají mezinárodní uznání, včetně Grand Prix Architektů 2020 v kategorii novostavba.
V kontextu díla se zmiňuje i široká asociace architekta s duchovním a kulturním kontextem Moravy a Slezska a s jeho dalšími realizacemi, jako jsou kostely v Sazovicích či Brně‑Lesné, a jeho práce na projektech spojených s komunitními a veřejnými prostorami. Důraz na kruhovou formu a promyšlené světlo ukazují, že architektura může být aktuální a zároveň vycházet z historických vzorů a idejí o prostoru, liturgii a veřejném životě.
Vizualizace, inspirace a budoucnost
Komplex zahrnuje tři hlavní hmoty a vyvažuje urbanistický kontext sídliště Lesná s sakrálním významem. Lidé spatřují v kostele nejen duchovní centrum, ale i architektonický symbol, který se vynořuje z okolní zástavby a stává se integrovanou součástí veřejného života. Ich architektonické napětí mezi konserativními kořeny a moderním výrazem zůstává v dynamice, která se odvíjí od technických, ekonomických a liturgických omezení, ale i od záměru posílit komunitní prostor a otevřenost vůči budoucímu vývoji.
