Čtvrtý díl našeho občasníku se bude věnovat kostelu svatého Mikuláše, který až do roku 1870 stál uprostřed dnešního Náměstí Svobody, tehdy Dolního trhu. Tato drobná církevní stavba pocházela z 1. poloviny 13. století a postavili si ji příslušníci skupiny románského obyvatelstva usídlení v Brně. První písemná zmínka o kostele je z roku 1231, kdy je zmiňován jako filiální při kostele svatého Jakuba.)
Jednalo se o jednolodní stavbu se čtvercovou lodí a polygonálním presbytářem zaklenutým žebrovou klenbou. Okna presbytáře byla vysoká gotická, zdobená kružbami. Ve 14. století byla u kostela směrem od dnešní Masarykovy ulice postavena budova strážnice. Na konci Třicetileté války byly u kostela usazeni brněnští kapucíni, kteří během švédského obléhání přišli o svůj klášter před Měnínskou branou.
V roce 1760 ho barokně upravil architekt František Antonín Grimm, když kostelu zvýšil věž a přistavěl barokní západní průčelí, na které byly umístěny sochy sv. Mikuláše a sv. Nicméně za šestnáct let po této opravě byl kostel v rámci josefínských reforem v roce 1786 zrušen a přeměněn na skladiště. 19. prosince 1944 během jednoho ze spojeneckých náletů na Brno padly dvě bomby přímo do prostoru presbytáře, čímž byly základy kostela značně poškozeny.
Po válce proběhly dva archeologické výzkumy, jeden v 60. letech a druhý v roce 2000 v rámci rekonstrukce Náměstí Svobody. Archeologickým výzkumem kostela sv. Mikuláše se podařilo odkrýt větší část jeho půdorysu, přičemž koruny zdiva byly odkryty pouhých 40 cm pod dnešním povrchem. Nedochovala se ani úroveň podlah a spolu s ní ani případné architektonické prvky.
V prostoru východní zkoumané plochy byly dokumentovány tři horizonty předcházející výstavbě kostela sv. Mikuláše. Nejstarší sídelní horizont reprezentuje část okrsku hutnických případně železářských zařízení, datovaných keramickým materiálem na přelom 12. a 13. století. Přestože se výzkumem v prostoru presbytáře kostela sv. Mikuláše nepodařilo odhalit průkazné pozůstatky výrobních zařízení, můžeme na základě provedených metalografických analýz situaci interpretovat jako železářský výrobní areál.
S narůstající stavební činností a přílivem nových osadníků v prvních desetiletích 13. století byla tato činnost postupně vytlačena za hradby města. V nedlouhém časovém odstupu po zániku této aktivity následovala výstavba nadzemní dřevěné konstrukce založené na kamenných základech. Její zánik v první třetině 13. století opět dokládají nálezy fragments keramiky. Třetí horizont, předcházející stavbě kostela sv. Mikuláše, pak reprezentuje fragment nadzemní dřevohliněné stavby, která zanikla po polovině 13. století.
Naproti tomu sonda 1 v severní části plochy zachytila vývoj náměstí od počátku 13. až do poloviny 14. století. Bylo zde zdokumentováno 2,6 m mocné kompaktní souvrství, které vznikalo postupně v rozmezí stopadesáti let. Z odhaleného půdorysu vyplývá, že stavební vývoj kostela sv. Mikuláše se odehrával ve dvou časových fázích. Ze stavby I. fáze, ze závěru 13. století, byla odhalena podstatná část presbytáře se základy triumfálního oblouku a průčelí stavby. Loď zůstala skryta pod kolejovým svrškem.
V období baroka, do kterého je kladena II. fáze, bylo k již stojícímu kostelu přistavěno pouze západní průčelí s věží. Datace výstavby kostela sv. Mikuláše do závěru 13. století také vylučuje možnost, že se jedná o stavbu zmiňovanou před rokem 1231. Z historických pramenů vyplývá, že v roce 1295 byly uděleny odpustky „těm, kteří navštíví kapli sv. Mikuláše a sv. Kateřiny o svátcích, učiní pokání, či přispějí na stavbu kaple“.
Roku 1425 olomoucký biskup Jan potvrdil začlenění kaple sv. Mikuláše stojící na Dolním trhu ke kostelu sv. Jakuba. V letech 1645-1648 sloužil kostel jako hospic kapucínům, neboť jejich klášter na předměstí byl při švédském obléhání Brna zničen. Po roce 1786 byl kostel odsvěcen a předán vojenské správě jako skladiště.
Roku 1869 byl kostel prodán městu Brnu a v roce 1870 zbořen. Níže uvedené fotodokumenty a historické prameny ukazují, že kostel byl skutečně na centru náměstí, ačkoliv se jeho podoba zachovala jen ve vzpomínkách a na dlažbě svědčící stopy. „Té rysky v dlažbě si pokaždé všimnu. A jsem rád, že je kostel připomenutý aspoň tímto způsobem,“ říká děkan Václav Slouk.
Dodnes zůstává na náměstí symbolické připomenutí: linky v dlažbě označující bývalé umístění kostela. Podrobnější pohled na průběh vývoje a rekonstrukčních prací ukazuje, že ačkoliv samotný kostel již neexistuje, jeho historie zůstává důležitou součástí městské paměti Brna.
