Nejvyšší představitel katolické církve napsal podrobnou teologickou studii, v níž dokládá, že Židé nenesou kolektivní vinu na ukřižování Krusta. Text je součástí knihy, která vychází příští týden ve Vatikánu. Pontifik ve své stati dokazuje, že za justičním omylem a popravou Ježíše stála pouze chrámová aristokracie a stoupenci povstalce Barabáše. Benedikt XVI. v příslušné pasáži prostřednictvím biblických a teologických analýz vysvětluje, proč v Bibli není uveden žádný důvod, proč by měl být židovský národ jako celek zodpovědný za Ježíšovu smrt. Opačný výklad byl po staletí používán jako záminka pro pronásledování Židů.
Papež v textu například rozhodně odmítl staletý a vžitý výklad Janova evangelia, v němž lze z inkriminované pasáže vyčíst, že svobodu pro protiřímského rebela Barabáše žádali „Židé“. Představu kolektivní viny Židů, která nadlouho zastínila vztahy mezi oběma náboženstvími, odmítl poprvé církev reformní Druhý vatikánský koncil v roce 1965. Rabín David Rosen, ředitel pro mezináboženské záležitosti Amerického židovského výboru, připomíná, že Vatikán vydal tehdy autoritativní dokument k této otázce pod názvem Nostra Aetate. Tento spis znamenal revoluci ve vztazích katolické církve s Židy.
Uvádělo se v něm, že Židům nemůže být přisuzována vina za Kristovu smrt ani v tehdejší době, ani dnes. Benediktův text je však prvním případem, kdy se do falešné představy pustil s vervou a teologickou erudicí sám papež. Podle deníku Guardian je zvlášť významné, že studie přichází z pera německého papeže, který svými dobře míněnými, ale neobratnými kroky několikrát přispěl k napětí mezi judaismem a křesťanstvím. Rosen zdůraznil, že papežova slova mohou působit na věřící více než církevní dokumenty, zejména ty staré.
Viceprezident Amerického svazu přeživších holocaust a jejich potomků Elan Steinberg řekl agentuře Reuters, že papež udělal velký krok kupředu. Benediktova analýza se objeví v druhém dílu jeho zásadní teologické knihy Ježíš Nazaretský, která vyjde ve středu ve vatikánském nakladatelství. První svazek vyšel před čtyřmi lety a byl věnován úvahám nad ranými léty Kristova života a učení. Druhý díl, který vychází 10. března, se zabývá především závěrečnou částí Kristova života, jeho ukřižováním a vzkříšením, které jsou pro křesťanskou víru klíčové.
Papež se ve svém rozboru pouští i do další kontroverzní věty, která byla v dějinách často využívána proti Židům. Podle evangelia svatého Matouše rozvášněný dav před ukřižováním volá: „Jeho krev na nás a na naše děti“. Benedikt XVI. však upozorňuje, že Ježíšova smrt neměla nikomu přinést trest, nýbrž spásu a smíření. „Ježíšova prolitá krev nikdy nevolala po pomstě a trestu - přinesla smír mezi člověkem a Bohem a mezi lidmi,“ píše pontifik.
Vatikán upřesnil, že kniha vyjde v sedmi jazycích: německy, italsky, anglicky, španělsky, francouzsky, portugalsky a polsky. Papež, který byl nucen zapojit se jako mladík v nacistickém Německu do Hitlerjugend, učinil ze zlepšování vztahů s Židy prioritu svého pontifikátu. Navštívil nacistický koncentrační tábor Osvětim v Polsku a izraelský památník holokaustu Jad vašem. Měl však také několik nedorozumění s židovskými skupinami, zejména v roce 2009, kdy zrušil exkomunikaci traditionalistického katolického biskupa, jenž popíral rozsah holokaustu. Benedikt uvedl, že kdyby byl znal názory biskupa Richarda Williamsona na Židy, nikdy by nezrušil exkomunikaci, která byla vyhlášena v roce 1988, protože Williamson byl vysvěcen bez papežského souhlasu.
Williamson je členem tradicionalistického bratrstva svatého Pia X, které odmítá část učení druhého vatikánského koncilu, zejména pokud jde o vztah k Židům. Židovské skupiny jsou rovněž pobouřeny tím, že Benedikt postupuje kupředu v procesu blahořečení papeže Pia XII., které je předstupněm svatořečení. Někteří židé a historici argumentují tím, že tento papež mohl za druhé světové války učinit více pro Židy. Antisemitská argumentace občas zabrousí i do vod určených spíše teologům či univerzitním profesorům.
Počátky judaismu nacházíme ve třetím tisíciletí před naším letopočtem na území Palestiny. Před rokem 1800 před naším letopočtem uzavřel podle tradice bůh Hospodin (Jahve) prostřednictvím Abrahama smlouvu s židovským národem a prohlásil jej za vyvolený. O raných dějinách Židů se dozvídáme z Tóry a Talmudu. Křesťanství vzniklo v prvním století našeho letopočtu a částečně navazovalo na judaismus. Ježíš byl praktikující Žid a první křesťané pocházeli z židovského prostředí. Posvátnou knihou je Bible - Starý a Nový zákon. Pro křesťany byl Ježíš Kristus spasitelem, což Židé neuznávají.
Muslimové odkazují svůj vznik k činům Mohameda v 7. století našeho letopočtu. Posvátným textem je Korán. Mohamed jako prorok této víry pak není uznáván judaismem ani křesťanstvím. Křesťanství je nejrozšířenějším náboženstvím světa, podle statistik je celosvětově zastoupeno přibližně třetinově, islám patří k druhému nejrozšířenějšímu náboženství na světě - asi 20% všech lidí jsou muslimové. Judaismus naproti tomu vyznává pouhých 0,2 % světové populace. Jádrem problému je to, že z judaismu vychází jak křesťanství, tak islám.
Hovoří se o tom, že všechna tři náboženství mají tzv. semitský základ. Dalšími společnými rysy je víra v jednoho boha - monoteismus, a lineární pohled na dějiny. To znamená, že dějiny jsou jako přímka, probíhají postupně, od stvoření světa k soudnému dni. Na českém internetu můžeme najít poměrně řídké články katolických extremistů, kteří vedle tradičních obviňování Židů z páchání rituálních vražd a znesvěcování hostií šíří teze o cíleném pronikání Židů do křesťanských církví, podvracení a ničení tradičních hodnot, jejichž cílem je ovládnutí světa a totální zotročení všech ostatních národů.
Další rovina argumentace je Desatero: Tak v minulosti milióny uvěřily a mnozí věří dodnes příběhu o hoře Sinaj, kde Mojžíš, židovský vůdce, přijal desatero přikázání a to údajně pro dobro celého lidstva. Mojžíš se pak má řídit zásadou Urvi, co můžeš! Všechna tato nařčení jsou nesmyslná a neoprávněná. Judaismus byl základem pro obě hlavní monosteistická náboženství a jejich vznik a rozvoj nijak neinicioval.
Vatikán - Papež Benedikt XVI. ve své nové knize Ježíš Nazaretský II. zprošťuje židovský národ viny za smrt Ježíše. Opačný výklad dříve sloužil jako ospravedlnění k pronásledování Židů. Kniha, která vychází dnes, má významně pomoci v boji proti současnému antisemitismu. Papež prostřednictvím biblických a teologických analýz vysvětluje, proč bible neuvádí žádný důvod, na jehož základě by měl být židovský národ jako celek za Ježíšovu smrt odpovědný. Kniha dnes vychází v nákladu 1,2 milionu výtisků v sedmi jazycích - německy, italsky, anglicky, španělsky, francouzsky, portugalsky a polsky. Stejně jako první díl by měla vyjít i v češtině.
Židé jsou národem konvertitů. Miliony z nich konvertovaly na katolickou víru. I ve 20. století přestoupilo na katolickou víru mnoho židovských osobností, které se zařadily k tomu nejlepšímu, co Katolická církev měla. Snad nejznámější z nich byla Edith Steinová, která v roce 1922 konvertovala na katolickou víru, a přesto zahynula v roce 1942 v koncentračním táboře Osvětim. Méně známým, avšak mnohem vyšším hodnostářem Katolické církve byl Jean-Marie Lustiger, který konvertoval ze židovství na katolickou víru ve věku 14 let.
Lustiger byl mimořádně nadaný katolický hodnostář. Založil Rádio Notre Dame a on sám se hodně angažoval v masmédiích. Považoval za důležité zapojit do evangelizace i světský tisk. V roce 1999 založil KTO, francouzský národní televizní kanál. Nepřátelství vůči židovským komunitám mělo a má různé projevy v závislosti na době, místu či okolní kultuře.
Různé formy pronásledování židů nebo předsudků vůči nim nemůžeme automaticky považovat za projevy jednoho jevu s nějakou jedinečnou „prapříčinou“. V předmoderní době hrála příslušnost k náboženství významnou roli. Jako náboženská menšina stáli židé přirozeně na okraji křesťanské společnosti. Jejich postavení však navíc zhoršoval fakt, že židovství je pro křesťany také důležitým symbolem.
Křesťanství od svého vzniku chápalo judaismus jako pravdivé, ale překonané náboženství. Židé byli obviňováni z toho, že nepřijali Ježíše jako Mesiáše a podíleli se na jeho ukřižování. Nadřazenost křesťanské víry se měla ideálně promítnout také do společenských vztahů. Židé nesměli vlastnit půdu, omezená byla také jejich možnost provozovat řemesla.
Začali se proto soustředit na obchod a často rizikové peněžní půjčky. Ty ochotně využívali jak křesťanští panovníci, tak nižší vrstvy. V roli věřitelů se však židé dostávali vůči křesťanům do nadřazeného postavení, což bylo v rozporu s ideálním obrazem společnosti a zdrojem napětí.
Křesťanství a judaismus (Geografie náboženství 1)
První rozsáhlý útok na židy ve středověké Evropě se odehrál během první křížové výpravy vyhlášené papežem Urbanem II. roku 1095. S rozšířením židovského osídlení v průběhu středověku začaly mezi křesťany sílit obavy ze škodlivého vlivu židů.
Podobně jako jiné skupiny na okraji křesťanské společnosti (kacíři, husité, malomocní) byli židé obviňováni z úmyslu oslabit křesťanskou víru nebo přímo útočit na křesťany. Křesťanská protižidovská rétorika vznik těchto obvinění umožnila, k jejich realizaci a rozšíření však přispívaly různé další faktory: soupeření politických institucí a autorit, společenské krize, debaty intelektuálů či přírodní katastrofy.
Můžeme si to představit jako sud se střelným prachem čekajícím na jiskru. Bylo by však chybou domnívat se, že židovské dějiny jsou jen jakýmsi sledem velkých katastrof. Násilí proti židům mohlo mít také formu poměrně neškodných symbolických aktů a zároveň soužití židů a křesťanů bylo z velké části pokojné.
Zvláštní náboženský rámec tohoto soužití nikdy zcela nezanikl, ale židé a křesťané přesto vedle sebe bydleli, obchodovali spolu a přicházeli do každodenního kontaktu. Mark R. R. I. Moore, The Formation of a Persecuting Society: Authority and Deviance in Western Europe, 950-1250, 2nd ed.