Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Želivě je svědkem dlouhé a proměnlivé stavební historie kláštera, který prošel renesančními i barokními proměnami a byl formován vlivem místní i evropské architektury. Původní klášerní chrám Narození Panny Marie vznikl ve 12. století v románském slohu, ale při velkém požáru roku 1375 vyhořel a byl přestavěn do gotického stylu. Velmi významnou ranou pro kostel byly husitské války, kdy byl klášter vypleněn a došlo k poškození stropu i dalších konstrukcí.
Po skončení válečného období se premonstráti pustili do obnovy chrámu a v roce 1462 dokončili obnovu chóru s hlavním oltářem; z této doby pochází i klenba presbytáře. Dataci do roku 1462 potvrzuje nápis na staré oltářní mense, zachované dnes pod hlavním oltářem. Následně při konfiskaci kláštera roku 1467 kostel nebyl upravován zhruba 150 let a chátral, neboť premonstráti byli vyhnáni a živořili v blízké Jihlavě.
Když klášter roku 1623 odkoupil strahovský opat Kašpar z Questenberka, nastala obnova řádu a v Želivě. Ihned se začala stavět nová kvadratura a přestavovat kostel v trojlodní baziliku s dvěma věžemi. Nový kostel byl dokončen a vysvěcen roku 1630 kardinálem Arnoštem Harrachem. Roku 1712 však klášter postihl další velký požár, který zcela zničil nově dostavěný konvent a kostel vyhořel do základů; trojlodí se zřítilo.
Obnova chrámu byla započata roku 1714 pod vedením architekta Jana Sanitiho, který navrhl stavbu ve slohu gotizujícího baroka. Tuto podobu si kostel zachoval dodnes. Podle Sanitiho plánu byl upraven i vnitřek chrámu. Charakteristické pro Santiniho dílo je goticko-barokní pojetí stropu a vynikající řešení kostelních oken, která osvětlují jak pěší kůr, tak lodě kostela.
Zařízení kostela a chóru pochází z období vrcholného baroka; zvláštní zmínku si zaslouží vybavení opatské sakristie s velmi zachovalými barokními skříněmi a dřevěným ostěním stěn. Hlavní oltář pochází z první třetiny 18. století, postranní oltáře byly vytvořeny v polovině 18. století. I při opravách v letech 1884-85 zůstala santiniovská dispozice stavby nedotčena.
Roku 1907 při velkém požáru opatství a Trčkova hradu vyhořela i jižní věž v průčelí kostela; naštěstí se požár podařilo zvládnout a kostel byl uchráněn. V letech 1916-1917 se na výzdobě podílel akademický sochař Čeněk Vosmík, rodák z Humpolce. V prvním roce vznikla socha Panny Marie s Ježíškem v pravé ruce; po její pravici je anděl s křížem, na levé straně stojí anděl s monstrancí. O rok později byla na schodiště před kostel doplněna socha svatého Cyrila v mnišském hábitu s knihou a skříňkou s ostatky sv. Klimenta (vlevo) a socha svatého Metoděje jako biskupa s berlou a mitrou (vpravo) v nadživotní velikosti.
Architektura a umělecké dědictví
Gotizující baroko, jak ho představuje Santiniho a Sanitiho působení, je charakterizováno specifickým propojením gothiky a baroka - zejména v stropu a okenních řešeních, která umožňují jedinečné osvětlení interiéru. Vnitřní zařízení a chóry pochází z období vrcholného baroka; hlavní oltář a postranní oltáře odrážejí vývoj církevního vyznění a bohatství poutního místa. Výzdoba sakristie a opatských prostor dodává chrámu hodnotu barokního interiérového bohatství.
Dokončená podoba chrámu z roku 1714 zůstala zachována až do současnosti, ačkoli v průběhu staletí čelila mnoha pohromám. Datace a nápisy z různých období poskytují klíč k porozumění vývoji stavby a jejího vnitřního uspořádání, zejména pak k obnově po požárech a k obnově řádu premonstrátů, která změnila tvář celého komplexu.
Historické milníky v kostelu
- Stavba původního románského chrámu v polovině 12. století
- Požár a gotická přestavba roku 1375
- Husitské války a výrazné poškození v letech 1420-1424
- Obnova chóru a vztyčení hlavního oltáře v roce 1462
- Konfiskace kláštera a jeho opuštění až do roku 1623
- Obnova řádu a výstavba trojlodní baziliky dokončené 1630
- Rozsáhlý požár roku 1712 a následná obnova podle Santiniho plánu
- Výzdoba interiéru a sochařská spolupráce Čenka Vosmída (1916-1917)
Objekty a pramenné detaily
Hlavní oltář pochází z první třetiny 18. století, postranní oltáře z poloviny 18. století. V opatské sakristii jsou zachovalé barokní skříně a dřevěné ostění stěn. Nápisy a materiály z období 1462 poskytují historické svědectví o obnově chrámu a o jeho důležité roli v regionu. Sochařská výzdoba interiéru svádí k odkazu Baroka a Santiniho díla, které charakterizuje zejména světlo, prostor a výzdobu středověké svatyně.
Závěrečná pasáž o významu a současném stavu
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Želivě zůstává důležitým kulturním a duchovním centrem regionu. Jeho architektura, která kombinuje goticko-barokní prvky a Santiniho styl, představuje unikátní příspěvek k české sakrální architektuře. Zachovalé artefakty a sochařská výzdoba z počátku 20. století i z předešlých období dokládají bohaté kontinuitní dědictví kláštera a chrámu, které přežilo válečné i přírodní pohromy a nadále přitahuje návštěvníky a badatele.
tags: #kostel #nanebevzeti #panny #marie #zeliv