Na kdysi zapomenutém místě v Orlických horách se zřícenina kostela proměnila v živé poutní místo a zároveň centrum komunitní obnovy. Odráží se v něm nejen duchovní tradice, ale i síla spolupráce lidí s handicapem a dobrovolníků, která změnila osud vesnice Neratov a její okolí.
Historie a zrození myšlenky sdružení Neratov
Kostel vznikl jako barokní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie, jehož historie sahá do 17. století. Původní kostel brzy stačil počtu poutníků, a proto byl v letech 1723-1733 na kopci vybudován nový chrám. Základní kámen položil Johann Karl z Nostitz-Rhieneck a stavba byla dílem kruhu kolem Giovanni Battisty Alliprandiho, možná i Karla Antona Reiny. V roce 1945 kostel vyhořel po zásahu Rudé armády a dlouhá léta chátral. Oživení přišlo až s myšlenkou a prací Josefa Suchára, kněze a vizionáře, který založil Sdružení Neratov a vyzval k spolupráci rodiny chalupářů, lidi bez domova i další dobrovolníky.
„Rozhodli jsme se, že zde budeme bydlet a uděláme z Neratova poutní místo smíření,“ říkali později sestry Jana Němcová a Marie Malíková, které se k projektu přidaly už v začátcích. Do roka se do zpustlého Neratova přestěhovaly rodiny a s nimi sedmnáct dětí, z nichž více než třetinu tvořily děti s mentálním postižením. Postupně se rekonstrukce a obnova rozšířily i na školu a dílny, které daly novou práci a domov lidem, kteří bývali na okraji společnosti.
Obnova a smíření: princip Sdružení Neratov
Společenství se rychle rozrostlo o další starší děti i dospělé bez rodinného zázemí. „Neratov jsme budovali společně. Snažili jsme se jim pomáhat, a oni pomáhali zase nám,“ vzpomínají spoluzakladatelky. Péče o handicapované klienty a jejich vzdělávání přivádí do obce stále více lidí a vytváří stabilitu společnosti. Dnes zde existují chráněné bydlení, speciální škola a pracovní místa; ročně sem přijíždějí lidé na výlet, za inspirací či na pouť.
Malé vesničce, která byla v 80. letech popsána jen jako zbytky po vysídlené obci, se podařilo vybudovat ekonomicky soběstačné dílny a pivovar. Neratov tak získal nový život díky odhodlání místních i ochotě pomáhat ze strany dobrovolníků. „Zázraky se opravdu dějí,“ říkají členové Sdružení a připomínají proměnu myšlení lidí i samotné komunity.
Architektura a rekonstrukce kostela
V 17. století byl kostel poutním místem s milostnou soškou Panny Marie a pramenem u kostela, který lákal tisíce poutníků. Po roce 1945 došlo ke zkáze i ztrátě mobiliáře; kostel se však dočkal obnovy, která trvala několik desetiletí a zahrnovala obnovu průčelí, věží, hodin a střešní konstrukce. V roce 1992 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek. Od roku 2003 probíhají pravidelné rekonstrukce - průčelí bylo obnovené v roce 2018 a dostalo původní barokní vzhled; rokokové schodiště bylo nahrazeno novým, avšak hrdě si zachovává barokní báně na věžích a zvony se opět rozeznívají. Svou původní funkci kostel neztratil a zůstal otevřený pro návštěvníky a poutníky.
Kostel se stal centrem, kolem kterého se konají poutě, koncerty a divadelní festivaly. Příběh Neratova a jeho kostela je zároveň příběhem lidství a solidarity - a připomínkou, že i z největších ruin může vzejít nový život. Sdružení Neratov a římskokatolická farnost spolupracují na zachování místa, které je symbolem smíření s minulostí i s jinakostí.
Historické souvislosti Vrchní Orlice a okolní krajiny
Jedna z vesnic „za horama“ je Vrchní Orlice, malebná lokalita v Divoké Orlici. Vyznačuje se bohatou historií, která sahá až do 16. století a zahrnuje kostel sv. Jana Nepomuckého z let 1708-1712. Kostel je jednolodní s věží na západní straně a presbytářem v podobě půlkruhu; interiér byl vybaven 18. a 19. století, avšak dnes mobiliář chybí a většina předmětů byla přemístěna do okolních kostelů. Vrchní Orlice se v čase změnila, po odsunu německého obyvatelstva se stala součástí Bartošovic. Hlavním motivem zůstává kostel, který se stal malebnou atrakcí pro fotografy a filmaře a právě zde se ve třetí řadě kriminální série Labyrint objevil na chvíli v kontextu místního prostředí.
Vizuální a historické poznámky
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově je světlem na dlouhé cestě obnovy, symbolizující smíření mezi lidmi a nadějí do budoucnosti. Společně s Vrchní Orlicí a dalšími místy tvoří bohaté a vrstvené dědictví kraje, které nadále přitahuje návštěvníky, poutníky i tvůrce filmů a fotografů. Příběh kostela, vesnic a jejich obyvatel ukazuje, jak silná může být komunita, když spolupracuje na obnově a solidaritě.
