Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v pražské čtvrti Vinohrady je římskokatolický farní kostel postavený ve stylu moderního klasicismu. Stavba nese řadu „královských“ motivů: hranoly vystupující z líce fasády připomínají hermelínový plášť, věž je zakončena symbolem královského jablka. Spojení s Pražským hradem pak vyjadřují zlomky z katedrály sv.. Interiér kostela je jednolodní bez vnitřních podpor s dřevěným kazetovým stropem, k němuž přiléhá mohutná plochá věž s proskleným ciferníkem hodin, který je největší v České republice. Kostel stojí na náměstí Jiřího z Poděbrad a je dílem známého slovinského architekta Josipa Plečnika, realizovaným v letech 1928 až 1932. Velmi osobitá stavba je inspirována starokřesťanskými vzory.
Půdorys, architektura a inspirační zdroje
Jednoduchý, ale dramatický půdorys kostela reflektuje Plečnikovu snahu o „obléknutí“ prostor do symbolistního textilního výrazu. Plečnik viděl ideál ve starokřesťanské obci věřících a zaměřil se na ambony, mohutnou zvonici a otevřené dispozice odpovídající demokratickému duchu křesťanství. Původní návrhy z roku 1921 a následné varianty prošly výraznou změnou: od kruhového půdorysu až po pravoúhlý s oltářem proti vchodu. Monumentální návrh s vysokým sálovým prostorem a sloupořadou byl výsledkem snahy o co nejefektivnější prostory pro bohoslužbu i návštěvníky.
Fasádu tvoří kombinace červeného režného zdiva a omítaného zdiva s výraznými římsami, interiér vychází ze starokřesťanských bazilik; otevřený strop a vysoká okna zajišťují dostatek světla. Zvláštností je krypta pod presbytářem s valenou klenbou z neomítaných cihel a s lavicemi kolem krypty. Plečnik navrhl i okolní náměstí, i když jeho úpravy nebyly plně dokončeny a některé změny nepřečkaly pozdější výstavbu podzemních krytů a metra.
Materiály a sochařská výzdoba
Interiér doprovázejí díla významných autorů: sochař Damián Pešan, malíři František Doubek a další tvůrci, kteří dotvářeli slavnostní atmosféru chrámu. Hlavní oltář z bílého jarošovského mramoru doplňují zlacené dvířka a monumentální plastika Srdce Páně nad oltářem, dílo D. Pešana. Po stranách hlavního oltáře stojí kandeláby a dalších šestvětších plastík: sv. Jan Nepomucký, sv. Anežka, sv. Vojtěch, sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Prokop. Reliéfní detaily a keramické či kovové prvky byly navrženy podle plánů Otta Rothmayera a dalších sochařů, jako Bedřich Stefan a Josef Kalfus.
Věž má největší ciferník hodin v republice a zvony byly odlity v různých dílnách (Manoušek, Ronovský). Oltář Panny Marie a oltář sv. Josefa spolu s oltářem Zdrávas a dalšími prvky vytvářejí bohatou sakrální výzdobu s liturgickou i výtvarnou významností. Dřevěné sochy a sošky doplňují centrální prostor a kryptu, která je považována za nejspirituálnější část kostela.
Historie financování a realizace
Stavba byla zahájena po zdůvodnění finančního zabezpečení: hlavní zdroje financí pocházely z Beptovy nadace a od dárců farnosti, sbírek a loterií. Základní kámen byl položen 28. října 1928 a výkopové práce zahájila firma Václava Nekvasila z Karlína. V březnu 1931 byl vztyčen kříž s bání na věži a fasáda byla obložena žulovými kvádry z Jeseníku. Stavba pokračovala až do roku 1932, kdy byl kostel vysvěcen 8. května 1932.
Současně s výstavbou se řešily i finanční a organizační otázky: arcibiskupská konzistoř odmítala podporu, a proto spolky a farnost hledaly prostředky v Beptově nadaci a v darů. Plečnik sám vytvořil tři projekty a nakonec realizoval projekt snížený na zhruba třetinu původních nákladů. V průběhu stavby zůstával hlavní důraz na zteplený, akusticky kvalitní prostor s výraznou vizuální symbolikou království a Srdce Páně.
Krypta a liturgické prvky v souvislosti s liturgickými postoji
Volba uspořádání prostoru bez tradičního presbytáře a s oltářem posazeným částečně vůči lidu předznamenává anticipaci liturgických změn a význam Plečnikova konceptu pro moderní sakrální architekturu. „Plečnik byl hluboce cítící architekt,“ říká historik Damjan Prelovšek, a dodává, že každý jeho kostel má v sobě zvláštní rysy, díky materiálům a způsobu, jakým pracuje s prostorem. Krypta, oltáře a fresky prošly během let různými úpravami a restaurátorskými zásahy, avšak jádro Plečnikova koncepce zůstává zachováno.
Na vrcholu trojúhelného štítu je umístěn kříž mezi dvěma anděly a krypta je centrem duchovní zkušenosti; jedinečný prostor zdůrazňuje Kristovu vládu lásky skrze srdce Ježíšovo.
Moderní caminho a současná role kostela
Kostel je nejen architektonickým skvostem, ale i významným bodem kulturního a společenského života Vinohrad. Pořad Skryté poklady architektury a výstava fotografií Plečnikova kostelů v Praze i Budapešti připomínají jeho vliv na českou i evropskou sakrální architekturu. Farář Jan Houkal hovoří o významu kostela nejen jako o místě bohoslužeb, ale i jako o místě, kde se setkává architektura s vírou a kde lze sledovat působení Plečnikova ducha v rodném prostředí i v zahraničí.
Pro zájemce o Plečnika a o kostely obecně nabízí komentované prohlídky a expozice, které uvádějí do světa jeho myšlenek o „oblečení“ sakrálního prostoru do moderního jazyka. Kostel se stal součástí národně kulturní památkové role a je připomínán jako ukázka modernistického klasicismu s prvky starokřesťanské architektury a stavitelské tradice, která kladla důraz na funkčnost, estetiku a symboliku.
Centrum města a pražský kostel mají stejný rukopis a Plečnikova tvorba v Praze i Lublani odráží jeho celoživotní zájem o sakrální architekturu a její spojení s městským prostorem. Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, který se stal neodmyslitelnou dominantou Vinohrad, je dnes symbolem dialogu mezi historií a modernitou.