Protějškové architektonické veduty s významnými římskými barokními kostely (inv č. DH 8661 a DH 8862) byly pravděpodobně vytvořeny podle grafických listů. Díky nim se nové barokní vlivy vzniklé v Římě šířily dále do Evropy, kde byly kopírovány nebo inspirovaly mnohé umělce. Evropská architektura vděčí za svůj rychlý rozvoj právě grafickým listům, které využívali zejména architekti, ale také malíři při vytváření architektonických vedut. Stejný význam měly grafické listy také pro další druhy výtvarného umění, které bylo na předlohách a ikonografických vzorech zcela závislé.
Severozápadní Evropa a střední Evropa zbožně následovaly italské vzory prostřednictvím grafických listů, které umožnily reprodukovat a šířit složité kompozice, ornamenty a perspektivní techniky. To, že veduty nového baroka vznikly na základě těchto listů, dokazuje, jak důležitá byla reprodukční kultura pro rozvoj architektury i malířství. V důsledku toho vznikla široká síť vlivů, která napříč evropskými krajinami formovala estetiku a urbanistické řešení kostelů, veřejných prostranství i interiérů.
Kostel Sant’Andrea v Římě, i když není součástí textu o konkrétním řádku inv., je příkladem barokního génia, jehož vnitřní světlo, iluzionistická fasáda a elliptický plán demonstrují, jak reverzní či přímá inspirace z grafických listů mohla proměnit vnější architekturu i prostorovou strukturu. Iluminace a volba materiálů v prostorách kostelů často odrážejí působení světla, které bylo klíčové pro baroko a pro zviditelnění ikonografie na bohatě zdobených plochách. Innerní prostor kostela je vyprávěním o světle, barvách a sochařských výjevech, které doplňují teoretické a vizuální předlohy z grafických listů.
Berniniho Sant’Andrea al Quirinale, barokní skvost z let 1658-1670, ztělesňuje typické prvky, které se šířily prostřednictvím grafických listů: iluzionistické rozšíření fasády a inovativní eliptický půdorys, přičemž architektura využívá světlo a drahocenné mramory k vytvoření dramatického efektu. Uvnitř kostela lze obdivovat kázovníky a oltářní díla, která ilustrují propojení sochařství, malířství a architektury v rámci barokního stylu, který se šířil právě díky grafickým listům a ikonografickým vzorům.
Podobně v Bergamu, Sant’Andrea na Via Porta Dipinta 39, prošel kostel rekonstrukcí v 19. století architektem Ferdinando Crivellim a rozvíjí se zde bohatá umělecká výbava včetně oltářních obrazů autorů jako jsou Andrea Previtali, Moretto da Brescia a Francesco Bassano. Historie místa dokládá, jak baroko pokračovalo ve své evoluci prostřednictvím různých vrstev, od goticko-románských základů až po moderní muzejní využití a kulturní instituce, které doplňují původní duch kostela.
V širším kontextu evropské architektury lze tedy sledovat, jak grafické listy fungovaly jako mosty mezi Římem a dalšími regiony, a jak jejich reprodukce umožnily rychlý přenos stylových řešení: od uspořádání fasád a prostorových plánů po detailní užití světla a materiálů. Grafické předlohy poskytovaly architektům i malířům vzory, které přispívaly k vizi baroka jako celku, ale zároveň k místním adaptacím a reinterpretacím, které formovaly identitu různých evropských děl a městských prostorů.
Na závěr lze říci, že klíčovými komponentami evoluce kostelů a jejich vedut byla nejen architektura samotná, ale i reprodukční kultura, která umožnila širokou dostupnost a opakovanou interpretaci ikonografie a kompozic, jež definovaly barokní styl napříč Evropou. Grafické listy tak zůstávají důležitým mezičlánkem mezi tvůrci a veřejností a mezi různými geografickými kontexty, kde se zrodily a rozvíjely nejvýznamnější inspirace barokního období.
